Pionýr a JARO 1968

Mnohoznačný název, řekne někdo? Ano – „jaro ´68“ je dnes osobitý pojem označující jedno ze zajímavých míst naší minulosti. A platí to obecně i zcela konkrétně pro Pionýr, chce-li někdo, pak pro Pionýrskou organizaci. Minule jsme slíbili podrobnější povídání – důvod je prostý: závěrečné měsíce zimy 1968 a první měsíce jara přinesly zásadní, vpravdě průlomové období pionýrské historie – zrod samostatného Pionýra.

Co tomu předcházelo?
Jaro v roce 1968 znamenalo historický zvrat v Pionýrské organizaci, ale ten by se realizoval daleko obtížněji, kdyby již zhruba deset roků v pionýrském hnutí neprobíhaly diskuze o potřebě reformy. Dění v organizaci v části 50. let totiž hluboce poznamenalo poškolštění činnosti a její formalizace. Zejména v 60. letech ovšem začala nést ovoce práce pedagogů, kteří činnost Pionýrské organizace ČSM začali zkoumat a současně i předkládat náměty na její proměnu.

Oficiální podobu návrhů přineslo období před V. sjezdem ČSM (červen 1967), kdy byl zpracován dokument o novém pojetí Pionýrské organizace. Zcela nově formuloval její společenské poslání, protože do té doby se podceňoval její charakter jako společenské organizace dětí. V tom ovšem významnou roli měli sehrávat dospělí, a proto jeden ze stěžejních návrhů přinášel členství dospělých, přímo spojených s její činností…

Nové pojetí bylo ovšem odmítnuto – což vyvolalo rozčarování mezi mnoha dospělými, vedoucími i funkcionáři. Odmítnutí sice přineslo zdržení změn, ty byly ovšem připraveny k použití… V předcházejícím díle bylo zmíněno zasedání Ústřední rady PO ČSM na přelomu února a března, kdy jednání rady ovládla nedočkavost i jisté vášně, neboť mezi řadou členů ÚR PO ČSM stále ještě zůstala hořkost z neúspěchu, kterým bylo neprosazení nového pojetí již dříve.

Prosazení změn
Dokladem byla ostrost diskuze zejména v první den jednání rady (1. února) – jak na to pamětníci dodnes vzpomínají. Nešlo snad ani o konflikt „zastánců a odmítačů“, jako spíše spor o tempo proměn, k nimž nová situace ve společnosti nabídla prostor. Lidé mívají různé pohledy na dění, příčiny situace či na rychlost uvádění změn do života. V občas i hodně vyhrocené debatě zněly ovšem i střízlivé tóny: „Dnes můžeme rozvrátit ústřední pionýrskou radu, můžeme svolat v okresech konference atd. Povím to stručně – když budeme chtít, můžeme už dnes večer být opojení mocí, kterou jsme si odhlasovali. Jsme však dostatečně připraveni, abychom unesli velkou zodpovědnost, kterou na sebe v těchto dnech bereme?“ (z vystoupení A. Frkala, ředitele ODPM z Gottwaldova, dnes Zlína)

Jako zajímavé dnes vidíme, že v únoru ještě nedošlo k zásadním personálním změnám v orgánech Ústřední rady PO ČSM, jejím předsedou dále zůstal Rudolf Belan. Došlo však k prosazení jednoho ze zásadních podnětů z nového pojetí PO – členství dospělých. Konkrétně ho do jednání vnesl člen ústřední rady Rudolf Padrta, ředitel Československého pionýrského tábora v Seči, který mj. řekl: „… považuji za nutné, abychom další závěry, které budeme přijímat, přijímali jako členové Pionýrské organizace, takže abychom se vyjádřili my členové ústřední rady i pracovníci oddělení, kteří dobrovolně a z přesvědčení chceme být členy Pionýrské organizace. Já, jako první, se hlásím za člena Pionýrské organizace a vyzývám ostatní, aby se zdvižením ruky taktéž přihlásili za členy.“ Návazně byly přijaty další zásadní požadavky směřující k osamostatnění a proměně Pionýrské organizace.

Zakládající přihlášku člena Pionýrské organizace podepsali 1. března 1968 všichni účastníci zasedání ústřední rady a složili slavnostní slib:

„Přijímám povinnosti pionýrského pracovníka. Slibuji, že budu pracovat v duchu idejí Pionýrské organizace. Jsem si vědom zodpovědnosti za svěřené úkoly a slibuji, že práci dobrovolně neopustím.“

 

 

Širší pohled na vývoj v ČSM… a PO ČSM

Tak jako v celé společnosti se výrazně zrychlil vývoj i uvnitř celého (jednotného) Československého svazu mládeže. Projevilo se to přímo v jeho vrcholném vedení – proběhlo zasedání Ústředního výboru ČSM (25. – 27. 3.), které přineslo další a zásadní proměny (programové i personální).

ÚV ČSM souhlasil s autonomií Pionýrské organizace a členstvím dospělých. Ústřední radě PO udělil právní subjektivitu a vyhlásil, že ji považuje za svrchovaný řídící orgán. Souhlasil s její hospodářskou samostatností a přenesl na ni vydavatelská práva dětských časopisů. Odsouhlasil dále převedení aparátu ČSM na pionýrském úseku pod řízení ÚR PO ČSM. Odsouhlasil tím všechny zásadní požadavky, které přijala Ústřední rada PO ČSM a které předložili její předseda, Rudolf Belan, a člen předsednictva ÚV ČSM, Jiří Pelikán.

Vývoj v Pionýrské organizaci začal prudce zrychlovat, ne však jednoznačným směrem. Projevily se v něm rozličné tendence, proudy i názory s častými změnami a obraty. Například na Slovensku došlo k územní transformaci – už 27. 3. se tam sešla Slovenská ústřední rada PO na mimořádném zasedání a vyhlásila, že jako jediná řídí a zodpovídá za činnost Pionýrské organizace na Slovensku. Přijala akční program a rozhodla o svolání okresních konferencí pionýrských pracovníků. Zde se opět projevil problém plynoucí z asymetrie orgánů, neboť v Čechách a na Moravě žádný podobný orgán – jako Slovenská ústřední rada PO – neexistoval, jen ty společné – československé…

Oldřich Kryštofek (Pionýr), Miroslav Jelínek (Mladá fronta), Rudolf Plajner (Junák) a dýmka míru.

V. zasedání ÚR PO ČSM, duben 1968

Měsíc po přelomovém zasedání se tak Ústřední rada PO ČSM sešla znovu, 4. – 7. dubna v Seči – ovšem už v jiné situaci. A před jejími členy vyvstala nezbytnost vyřešit mnoho zcela praktických záležitostí. Protože vývoj na vrcholu pyramidy je jedna věc a uvnitř (celého) hnutí nezřídka druhá…

Tak například – nově zavedený princip členství dospělých byl v rámci celé organizace přijímán nejednoznačně: členy se stali většinou členové pionýrských rad či vedoucí oddílů, zatímco ostatních dospělých, zejména profesionálních pracovníků (například z domů pionýrů a mládeže), kteří by byli ochotní stát se členy Pionýrské organizace, bylo málo. Diskuze se rozeběhla o přechodu stálých, tedy placených vedoucích PS a pracovníků domů pionýrů a mládeže, do Pionýrské organizace, pod řízení pionýrských rad. Vedoucí pionýrských skupin v tom viděli především existenční nejistotu a u pracovníků domů pionýrů a mládeže se projevily výrazné tendence k tomu, aby domy zůstaly státními zařízeními pro mimoškolní výchovu dětí a mládeže. Návrhy na novou úpravu vztahů škol a Pionýrské organizace mnozí považovali „za pohřeb PO“… Ani výzva Ústřední rady PO ke spolupráci s ostatními subjekty, které působily mezi dětmi, se nesetkala s přílišným porozuměním. (To mělo ovšem i svoji zásadní příčinu v nezájmu a odmítání druhé strany, zejména u představitelů Junáka.)

Nebylo toho málo, co se muselo vyjasnit…

Nový název a nové vedení
Došlo i k oficiálním personálním změnám – odstoupilo celé tehdejší vedení ústřední rady a bylo zvoleno nové vedení v čele s předsedou Dr. Jiřím Pelikánem, CSc.

Symbolickým završením bylo schválení nového názvu: Československý pionýr.

Martin