PAMĚŤ aneb kompetence a Ideály Pionýra

Paměť = vzpomínky, památky? Pozor na zjednodušující a šablonovitý přístup, neboť tento ideál rozhodně nemíří jen 🙂 k trénování paměti! Život není tabulka s letopočty a k nim přiřazenými událostmi či neživotné formálně vnímané poučky. Lidé z historie ji nepsali, oni žili svůj život. Pokud se jejich příběhy staly historií, nám to nabízí příležitost hledat zajímavosti, poučení pro dnešek, podněty a zkušenosti pro řešení našich problémů.

Paměť s sebou nese i POZNÁNÍ a poučení. Jistě sem patří i schopnost znát hodnotu kulturních památek -> snažit se o všeobecný kulturní přehled -> pokoušet se předávat informace ostatním (příklad růstu kompetence). Stejně jako snaha znát naše okolí – po kom je vlastně pojmenována tahle ulice? Kdo to byl? (Rodák, významný člověk – čím?) Účast na tradiční akci v obci–regionu -> zorganizování návštěvy tradiční akce v obci–regionu. Nebo si v oddíle zjistíme podrobnosti o místní tradici, vyzkoušíme nějaký starý (místní) zvyk, porovnáme historické a současné fotografie jednoho místa…

Tenhle ideál ovšem kompetenčně přináší i schopnost v našich minulých zkušenostech hledat, přijímat a rozvíjet hodnoty důležité pro život a s nimi i aktivní podíl na vytváření vlastního charakteru. Složité vyjádření? Zkusme si za tím představit… například vůli a zájem překonávat překážky, pochopení, že neúspěch není pouze prohrou, ale i příležitostí k sebepoznání a poučení, úspěchy, že člověka mají povzbudit, ne svádět k pýše. Přiznat se k chybě (před ostatními) – zapamatovat si situaci a dokázat se z ní poučit… – je zcela praktická kompetence, nemyslíte?

Martin