Osobnost právní vs. svéprávní i nesvéprávní

„Právní osobnost“ je vlastnost, dříve vyjadřovaná slovní spojením „právní subjektivita“. Pojem se vrátil 1. 1. 2014 s novým občanským zákonem. Ten si libuje v definici kde čeho. Dle něj je právní osobnost způsobilost mít práva (podat žalobu) a povinnosti (vést účetnictví). Je s ní spojena „svéprávnost“: schopnost nabývat vlastním právním jednáním práva (na vydání zboží) a zavazovat se (zaplatit cenu).  Právní osobnost může náležet fyzickým nebo právnickým osobám. Fyzickou je člověk. Má právní osobnost od narození (a např. pro účely dědictví již před ním) až do smrti. Miminko však nemůže podepisovat smlouvy – potřebuje právě svéprávnost, kterou člověk obvykle nabývá v 18 letech. Právní osobnost má i člověk ve vegetativním stavu nebo kómatu (není mrtev), ale nemá svéprávnost (protože nemůže jednat).

Právnické osoby (společnosti, družstva, spolky…) mají právní osobnost od svého vzniku do svého zániku; obvykle vznikají zápisem do veřejného rejstříku (u nás v Pionýru do Spolkového rejstříku) a zanikají výmazem (např. po fúzi). Z hlediska hmotného světa jsou fikcí, nemají hmotné vyjádření ve svém těle jako člověk – existují jen jako záznam v nějaké evidenci. Aby mohly právně jednat – musí na pomoc přibrat člověka (ideálně svéprávného), tzv. statutární orgán, který je zastupuje.

Michal