Osmičková výročí

1918 – Pittsburská dohoda

V květnu je účelné rok 1918 připomenout mimo jiné proto, že v americkém Pittsburghu byla podepsána česko-slovenská dohoda, která do dějin vstoupila jako (jak jinak) Pittsburská dohoda. Jejím základem byla idea spojení Čechů a Slováků v budoucím společném státě. Nebyla první – předcházela jí tzv. Clevelandská dohoda (z r. 1915), což byla první oficiální dohoda organizací amerických Čechů a Slováků o spolupráci v zahraničním odboji za 1. světové války. Ta vyhlásila program samostatnosti českých zemí a Slovenska na základě spojení Čechů a Slováků ve federativním svazu států podunajské monarchie.

Trojlístek zásadních dokumentů vzniklých v Americe završilo Prohlášení nezávislosti československého národa vzniklé ve Washingtonu v říjnu 1918 a předané (17. 10.) prezidentu W. Wilsonovi. Je známé jako Washingtonská deklarace a požadovalo úplnou samostatnost českého a slovenského národa a jejich spojení v jednom nezávislém státě, formulovalo též zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.

Pro historickou přesnost je nezbytné také uvést, že dle jejího znění mělo Slovensko mít samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. Proto se Pittsburská dohoda stala „Magnou Chartou“ slovenských autonomistů a odvolával se na ni i ústavní zákon o autonomii Slovenska, který autonomisté (Hlinkova slovenská ľudová strana) prosadili krátce po Mnichovu. Nenaplnění Pittsburské dohody jistě přispělo ke zhoršení slovensko-českých vztahů, ale důvody, proč k tomu došlo, nelze zužovat jen na „nevůli“ českých politiků k jejímu naplnění.

1998 – Vznik České rady dětí a mládeže (logo ČRDM)

Rok 1998 mimo jiné přinesl vznik dnes již osvědčené reprezentativní instituce dětí a mládeže. Oficiálně byla založena (sice až) v červenci 1998, ale v květnu se o jejím vzniku zásadně rozhodovalo.

V 90. letech měl Pionýr mezi dětskými sdruženími výjimečnou pozici – nebyl součástí žádného z tehdy existujících střešních uskupení. Těmi byly tzv. Kruh sdružení dětí a mládeže a Seskupení sdružení dětí a mládeže, které byly ovšem zahleděné především do sebe samých i vzájemných půtek. Pionýr si jako samostatná organizace obhájil respekt a nepřehlédnutelné postavení – prosazoval zájmy dětí a mládeže, byl i přímo zastoupen v poradním sboru na MŠMT! Nezávislé postavení mu vytvářelo značnou volnost jednání a nezaujatost například v konfliktech představitelů Kruhu a Seskupení.

Pionýr však vždy prosazoval ideu, že budoucnost může mít jen funkční spolupráce. Její nutnost byla ještě naléhavější po tzv. úsporných ekonomických balíčcích, které v r. 1997 tvrdě dopadly na dotace pro sdružení dětí a mládeže. Příležitostí pro řešení složité situace bylo i jmenování nového ministra školství, mládeže a tělovýchovy, profesora Jana Sokola, který dal výrazně najevo zájem o vytvoření seriózního a reprezentativního partnera pro státní orgány či jiné instituce. Bylo přitom jasné, že bez společné účasti Junáka a Pionýra funkční a reprezentativní model spolupráce nemůže vzniknout, což zaznívalo i od představitelů státu.

Iniciativa několika sdružení, snažících se změnit situaci, prolínala i tehdy existujícími uskupeními a Pionýr přitom hrál nepřehlédnutelně aktivní roli. Takový vývoj se mnohým nelíbil – dokládaly to útoky jiných „představitelů“ dětí a mládeže, jimž mizel prostor pro pikle. Především agresivní a hysterická reakce některých představitelů Kruhu vznik ČRDM řádně okořenila. Zněla příkrá slova a nepravdy (šířené, žel, i do zahraničí…). Skutečnost, že tehdy šlo o účelové lži, osvědčuje stálý rozvoj ČRDM – počet členských organizací se dnes pohybuje kolem stovky.

V situaci hrálo roli i vnitřní pnutí v zúčastněných spolcích, dané například zkreslenými výklady minulosti, nebo jako v našem případě ztrátou naprosté nezávislosti – což byla citlivá záležitost, protože do r. 1989 jsme si „užívali ohlávky“ v míře vrchovaté. Pionýr v r. 1998 obětoval svoji „svobodu“ a volnost v jednání, stejně jako zmíněné výsadní postavení. Jistě to nedopadlo na činnost Pionýra, na dění v oddílech, byl to ale nepochybně krok zásadní pro Pionýr jako celek a mnozí pionýři ho zpočátku nepřijímali jednoznačně vlídně.

Zůstane však historickým faktem, že na zakládací listině ČRDM jsou podpisy představitelů sdružení tehdy působících v Kruhu nebo v Seskupení, ale přímo i Pionýra. Dnes je zřejmé, že šlo o správný krok naplňující navíc naše dlouhodobé vize.

1968 – Jaro 1968 v Pionýru…

jsme už letmo popsali. Květen byl naplněn děním v obou klíčových rovinách: „obyčejnou“ prací – v oddílech s dětmi. A horečným ruchem v orgánech – snaha vyřešit obratem nakupené problémy přinášela starosti. Konala se jednání orgánů, vedla se jednání představitelů… (o tom více příště).

Probíhaly okresní a krajské konference Pionýra – ty (na příslušných úrovních) završovaly přípravu národní konference, která se chystala na druhou polovinu června 1968.

Martin