Osmičková výročí… 1968

Rok 1968 má, zvláště pro Pionýr, výjimečnou příchuť. Ten rok je významný z hlediska obecné české dějepravy a dále, mimořádně právě pro náš spolek, který v roce 1968 prožil velmi svébytný díl historie. Nejde však jen o pionýrské 50. výročí – i ve světě se událo mnoho dějů, pro které lze tento rok považovat za zlomový.

Pražské jaro
U nás zaužívaný pojem, nezřídka s rozporným hodnocením… Šlo o směřování k obrodě socialismu (a návrat k opuštěné tzv. specifické cestě Československa k socialismu, blíže tzv. Akční program z dubna 1968) nebo o marnou snahu reformovat nereformovatelné?

Pro Československo nakonec přineslo dva zásadní momenty:

  • okupaci naší vlasti s následným dočasným pobytem Sovětské armády;
  • federalizaci země, která se od podzimu ´68 skládala ze dvou republik (české a slovenské), jež dohromady tvořily jeden (federální) stát.

V té souvislosti je nezbytné uvést, že do r. 1968 nebyla na území naší vlasti žádná cizí vojska, přestože ze strany Sovětského svazu opakovaně přicházely nabídky na zajištění obrany společnými silami. Státní i stranické vedení Československa však nechtělo na podobný scénář od r. 1945 přistoupit. Federalizace nakonec – svým způsobem – byla naplněním Pittsburské dohody z r. 1918.

  • Mezi další podstatné důsledky tzv. pražského jara patří celkové uvolnění společenského života – jež přineslo mimo jiné i zánik do té doby jediné organizace dětí a mládeže: Československého svazu mládeže a Pionýrské organizace ČSM (o tom více v druhé části).

V r. 1968 vyjela (první) studentská Expedice Lambaréne, která vezla léky do nemocnice Alberta Schweitzera – patronát nad ní mělo tehdejší Ministerstvo těžkého průmyslu.
V roce 1988 odjela do gabunského Lambaréne druhá studentská Expedice, opět se zásilkou léků a 13 000 ks brýlí – patronát na ní měl tehdejší Socialistický svaz mládeže.

 

Horké léto
Tzv. polednový vývoj (po skončení zasedání ÚV KSČ 3. – 5. ledna, kde byl zvolen 1. tajemníkem KSČ Alexander Dubček) směřoval v ekonomice k větší orientaci hospodářství na výrobu spotřebního zboží, v politice je dnes vnímán jako liberalizace poměrů byť se zachováním vedoucí úlohy KSČ – přinášející pokus vyrovnat se s chybami minulosti (např. dokončení rehabilitace odsouzených v 50. letech) a snahou o větší zapojení veřejnosti do dění.

Zlom přineslo obsazení Československa vojsky Sovětského svazu, Maďarska, Polska a Bulharska, nepřímo byla zapojena i armáda Německé demokratické republiky. Proti tomuto kroku protestovalo Rumunsko a Albánie, která následně vystoupila i z Varšavské smlouvy.

Srpnová okupace naší země zvrátila poněkud rozporný politický vývoj, a tak byl u nás na dlouhou dobu zakonzervován přirozený společenský rozvoj.

Samostatný Pionýr
Pro pionýrské hnutí bylo uvolnění poměrů na jaře ´68 příležitostí prosadit změny připravené již před 5. sjezdem ČSM. Ústřední výbor ČSM formálně přiznal právní subjektivitu Ústřední radě PO ČSM na svém zasedání 25. – 27. 3., zde připomínám, že už 27. března se SÚRPO prohlásila za zodpovědnou za činnost Pionýrské organizace na Slovensku. Další dění poznamenávala anomálie v řídící struktuře, protože zatímco na Slovensku existovala Slovenská ústřední rada PO, v Čechách a na Moravě byla organizace řízená z centra, samostatné orgány v Čechách neexistovaly. V dubnu ustavené Prozatímní vedení Pionýra v českých zemích se mělo co ohánět…

Konference v Seči
Ve dnech 20. – 23. června se konala I. národní konference pionýrských pracovníků Čech, Moravy a Slezska. Na ní byla formálně i obsahově vytvořena česká národní organizace Pionýra a zvoleny oficiální orgány Pionýra pro Čechy a Moravu. (Na Slovensku obdobné jednání proběhlo 20. – 22. září jako I. celoslovenská konference pionýrských pracovníků, zde byla formálně ustavena „Pionierska organizácia Slovenska“.)

Jednání v Seči bylo opravdu zásadní a přelomové – i když samozřejmě samo jednání nemůže vyřešit všechny problémy a úkoly. Lze však směle říci, že nešlo o náhodný krok, jednalo se o výsledek dlouhodobého vývoje i o vyvrcholení reakcí na tehdejší vývoj a změny ve společnosti, které se pochopitelně odrážely i v Pionýrské organizaci – Pionýru.

Konference přijala klíčové dokumenty – Stanovy Pionýra a Program Pionýra. Na konferenci vystoupili i výjimeční hosté:

  • tajemník ÚV KSČ Č. Císař, který se ve svém vystoupení mj. vyjádřil i ke vztahu KSČ a Pionýra: konstatoval, že Pionýr stojí na roveň všem ostatním organizacím;
  • v diskuzi vystoupil rovněž náčelník Junáka, dr. Rudolf Plajner.

Zvolený předseda Pionýra, Oldřich Kryštofek, tam vystoupil se zásadním referátem „Hodina pravdy aneb malá charta dětských práv“ – což je ještě dnes v mnoha ohledech zajímavé čtení.

Dění v zahraničí 1968
V letech 1967–1968 probíhaly politické protesty a hnutí ať už studentů či jiných složek společnosti též v Německé spolkové republice, USA, Itálii, Velké Británii, Japonsku, Mexiku, Švýcarsku a v dalších zemích, nikde však nedosáhly takové intenzity jako ve Francii.
Snahu o řešení problémů a nespokojenost s politickou situací tam odstartovali studenti, kteří nakonec obsadili Sorbonu, a celé hnutí – nazývané Pařížský květen – vyvrcholilo týdenní generální stávkou, která ochromila celou zemi. V dlouhodobém horizontu tato revolta vyvolala kulturní, politické a ekonomické změny, ačkoliv ne v takové míře, v jaké francouzští studenti původně zamýšleli.
Ve Velké Británii se zvedla vlna stávek zahájená dělnicemi-šičkami v pobočce automobilky FORD, která rozběhla hnutí za rovnoprávnost a o dva roky později přinesla přijetí zákona, který jako první zákon v Británii směřoval k ukončení platové diskriminace mezi muži a ženami.
Ve Spojených státech byl v dubnu spáchán atentát na Martina Luthera Kinga a v červnu na Roberta Kennedyho (během prezidentské kampaně) – oba byli úspěšné a znamenaly dramatické zásahy do života v USA.
Rok 1968 byl, jak vidno, dramatický nejen u nás.

 


Další vývoj
poměrně nezadržitelně směřoval k 21. srpnu… – k okupaci a reakcím na ni.

Ve společnosti
očekávané společenské „uklidnění“ během letních měsíců nenastalo, naopak ve vrcholné politice bylo čím dál „větší horko“. Představitelé dalších socialistických zemí, zejména NDR či Polska, byli značně nervózní z vývoje v Československu a nedá se říci, že by naše vedení postupovalo zcela takticky a připouštělo si možnost násilného „řešení“ z vnějšku obsazením země. Možná byli tehdejší představitelé natolik v zajetí svých představ, že si dostatečně neuvědomili mezinárodní souvislosti.

V Pionýru
Zástupci Pionýra předali po konferenci v Seči na Ministerstvo vnitra žádost o registraci a souběžně probíhalo množství dalších jednání. Jejich výsledkem bylo například vydání Pokynu ministerstva školství k úpravě vztahů mezi školskou správou, základními devítiletými školami a Čs. pionýrem, ale také i formální oddělení domů pionýrů a mládeže od Pionýra – jejich přejmenováním na domy dětí a mládeže (vždy šlo o státní zařízení a nikoli zařízení ČSM či Pionýrské organizace).

V organizaci probíhala letní činnost – letní pionýrské tábory či letní táborové školy. Na jedné z nich byl Milan Kadlec (20 let), pozdější oběť okupace.

Dne 31. 8. se konalo zasedání České rady Pionýra, jež přijalo řadu zásadních stanovisek a dokumentů:

  • Dohoda s náčelnictvem Junáka, která schvaluje zásadní kroky k nejužší spolupráci obou organizací a součinnost při Službě vlasti;
  • Zásady pro zakládání, případně obnovení oddílů jisker, jako součásti pionýrských oddílů nebo skupin;
  • Dopis předsednictvu CIMEA, v němž se členské organizace a orgán CIMEA mimo jiné vyzývají k boji za uplatnění Deklarace dětských práv, neboť přítomnost cizích vojsk v ČSSR je nebezpečím pro všechny československé děti, pro jejich další výchovu a zdravý vývoj;
  • Dopis představitelům státu a KSČ s informací o mobilizaci pionýrů a junáků do Služby vlasti;
  • Dopis dětem naší země a směrnice k organizování Služby vlasti.

Česká rada Pionýra také vyslala pětičlennou delegaci k návštěvě Slovenské pionýrské rady projednat další nutný postup a bratrskou spolupráci.

Výsledky tohoto jednání byly v pozdějších letech tvrdě kritizovány.

21. srpen
Šok! (Byť zčásti očekávatelný.) Vpád vojsk na naše svrchované území. Nepovedený pokus o ustavení tzv. dělnicko-rolnické vlády (jako v Maďarsku 1956). Konání Mimořádného IX. sjezdu KSČ (později zrušeného). Neuvěřitelný, ovšem klidný, odpor proti okupačním vojskům v celé zemi.

Tehdejší mladá generace Československa, organizovaná či neorganizovaná, ukázala celému světu jaká je – v naprosté většině se postavila proti cizím silám a za legitimní ústavní i stranické činitele. Tehdejší vedení ÚV ČSM se ihned 21. 8. obrátilo s výzvou na partnerské organizace, aby podnikly všechno na odvolání intervenčních armád a ve spolupráci s dalšími představiteli organizací dětí a mládeže se snažilo o minimalizaci zbytečných konfliktů a přitom vyjádření nevůle s tímto postupem.

29. 8. ve 14.00 hodin
Bylo vydáno prohlášení „Československé mládeži!“ a zahájena akce SLUŽBA VLASTI. Představitelé Pionýra patřili mezi její iniciátory a stejně jako zástupci Junáka byli pod vlastní výzvou podepsáni. Tím byla zastřešena již probíhající iniciativa, která nabyla velmi praktických projevů.

To je považováno za vrchol projevu vlastenectví, odporu vůči narušitelům suverenity a ochrany hodnot polednové politiky tehdejší mládeže a jejích představitelů. Mládež se tak projevila jako reálná politická síla – ostatně o 21 roků později, na podzim 1989 – rovněž.

My-Lai
V březnu 1968 proběhla (údajná) úspěšná vojenská operace zasahující i vietnamskou vesnici My-Lai.
Následné vyšetřování překvalifikovalo úspěšnou operaci na největší známý válečný zločin amerických vojsk v době války ve Vietnamu a mělo dramatický vliv na morálku US Army.

 

Martin