Odměňování dobrovolníků

Odměňování dobrovolníků je důležité pro jejich spokojené a dlouhotrvající setrvání u jejich činnosti. Jak na to?

Odměňování a oceňování jsou stimuly, jejichž cílem je vést k udržování a rozšiřování motivace jedince. Každá motivace se časem vyčerpá a na její místo přijdou pochyby.

Pro dobrou motivaci je nutné, aby oceňující osoba znala motivaci k dobrovolné práci a osobnost oceňovaného. Proto je důležité se s vedoucími, instruktory a dalšími lidmi ze skupiny dobře znát, abyste je mohli náležitě ocenit.

Nejdůležitějším předpokladem je: Odměnou je pro každého něco jiného. Co je pro jednoho člověka projevem ocenění, může na jiného působit jako formalismus, úzkostný podnět nebo dokonce trest. Například vyznamenání před nastoupeným oddílem může být pro někoho potěšující, ale pro jiného člověka to bude jen nepříjemná stresující zkušenost. V tomto případě platí vyvarovat se známého neduhu „podle sebe soudím tebe“.

Jak tedy ocenit?

Předně je důležité rozklíčovat, od jaké osoby bude ocenění nejúčinnější. Znám vedoucí oddílu, kterou nijak zvlášť nepotěší, když jí vedoucí skupiny řekne, jak skvěle připravila svůj den na táboře, ale nad míru jí zahřeje u srdce, když děti u slavnostního ohně vstanou a předají ji ručně napsaný glejt se všemi skvělými věcmi, které je naučila. V tu chvíli není důležité, že vznik a předání inicioval onen vedoucí. Sedl si s dětmi, vysvětlil jim, co má v plánu, a požádal je, aby napsaly, co mají na své vedoucí rády. Člověk, který si uvědomí potřebu ocenění, nemusí být vždy tím, kdo nakonec ocenění provede, může být jen tím, kdo „uvede věci do pohybu“.

Při ocenění můžete apelovat na samotnou vykonanou práci nebo na osobnost oceňovaného. Jeden můj kamarád dělá instruktora u oddílu, je samozřejmě rád, když ho vedoucí pochválí za pomoc na schůzce, ale ještě více ocení, když mu řekne, že je dobrý člověk. Práci s dětmi totiž považuje za součást „bytí dobrým člověkem“. Pokud chválíte za vykonanou práci, snažte se být konkrétní. Mnohem lepší dopad než prosté „díky za pomoc se schůzkou“ je „díky za tu skvělou hru, co jsi připravil, děti moc bavila“. Dejte si pozor, aby se ocenění nezměnilo v poučování. Někdy je lepší nechat si zpětnou vazbu na jindy.

Je také důležité rozpoznat vhodný okruh lidí, kde ocenění provést. Většinu ocenění je možné vykonat osobně, v úzkém kolektivu nebo veřejně. Je třeba zvážit, zda není člověk stydlivý a před velkou skupinou se nebude cítit nesvůj.

Podstatné je také, že oceňovaný nemusí být slovně spraven, že právě probíhá ocenění. Stačí, když situaci bude vnímat jako kladnou a fakticky prohloubí jeho motivaci dál pokračovat v činnosti. Není třeba říkat: „Karle, dnes jsme s tebou šli posedět do hospody, protože jsi dobrý skupinář a tímto tě oceňujeme věnováním tohoto času.“ Bohatě stačí skutečnost, že Karel je spokojený s vaší společností a díky tomu bude dál rád skupinářem.

Ocenění může být, dle vkusu oceňovaného, provedeno některou z těchto forem:

  1. Pochvala, poděkování
    1. Jedná se o vyzdvihnutí hodnoty ať už člověka nebo jeho práce. Může být slovní nebo písemné. Zvláště se hodí, pokud je písemná forma něčím osobní, kupříkladu psaná rukou a opatřená obrázkem.
  2. Společně strávený čas
    1. Jedná se o společně strávený čas. Tento čas může být strávený hovorem, společnými zážitky nebo společně vykonanou prací. Vždy závisí na tom, jaký způsob je oceňovanému nejblíže.
  3. Pomoc
    1. Pomoc může být poskytnuta v pracovní i v osobní rovině. Mnoho dobrovolníků dělá servisní zázemí pro druhé, třeba skupináři nebo hospodáři, a tito mohou ocenit nabídku pomoci, ale nejenom oni. Také bývá žádané ocenění pomocí, pokud člověk prochází těžkým obdobím. „Já za tebe dnes tu schůzku vezmu, když ti je špatně. Jdi si lehnout,“ jistě každý rád někdy v životě uslyší.
  4. Dárek
    1. Hodnota tohoto daru zpravidla neodpovídá jeho ceně, ale jeho hodnotě citové – tedy jak moc se v daru zrcadlí obeznámení dárce s obdarovaným a čas potřebný ke vzniku daru. Proto mají u některých lidí větší hodnotu ručně vytvořené nedokonalé věci nad těmi koupenými.

Při oceňování je nutné, aby oceňovaný nenabyl pocitu formálnosti celé situace. Aby neměl za to, že jde o vynucený akt. Je třeba, aby oceňující projevil opravdový upřímný zájem a ocenění věnoval patřičný čas a energii. Zamumlání „dobrá práce“ v letu kolem s pohledem upřeným k jiným problémům nemívá velké výsledky.

Důležité je dodržet konzistenci v odměňování a oceňování. Směrem k jednotlivci, aby míra ocenění odpovídala míře vykonané práce. Směrem ke skupině, aby za obdobný výkon byli lidé oceňováni v obdobné míře. Je směšné, pokud nějakou věc celkem samozřejmě vykonává léta jedna a tatáž osoba, a když se jí chopí na okamžik jiná, je zahrnuta neúměrnou chválou.

Pokud máte v oddíle nebo skupině lidi, kteří mají rádi ocenění větší a veřejná a má pro ně hodnotu společenské uznání, existují možnosti jak je odměnit v kontextu celé společnosti.

Můžete vyzkoušet:

  • Zahrajte dobrovolníkům (5. prosince)
  • Brána k druhým
  • Křesadlo
  • Cena přístav

A poohlédněte se i po možnostech v obci či na kraji, mnoho obcí a krajů má vlastní způsoby jak ocenit dobrovolníky.

Takto se může oceňování jevit jako složité a zamotané, ale stačí vycházet z empatie a chuti druhého potěšit. Pokud byste si měli z tohoto článku odnést jen jednu věc, tak prosím nezapomínejte říkat „děkuji“, pokud pro vás někdo něco udělá.

Radovan