Od myšlenky ke změně

Změna v Pionýrské organizaci (jako v celé společnosti) nebyla spontánní, vycházela z dlouho probíraných problémů a otázek a zároveň se v ní koncentrovalo nadšení pro věc.

Jak naznačil minulý článek, problémy v Pionýrské organizaci byly debatovány již v roce 1958 a postupně se začalo s jejich řešením. Vznikl výchovný systém „Co má znát a umět pionýr“ (Knižně vyšel v roce 1961.) a reagoval tak na poptávku po náplni činnosti, to však nebyl nedostatek jediný. Kupříkladu v roce 1962 píše Zdena Jesenská v časopise Pedagogika obsáhlý článek o práci pionýrských družin, ve kterém se zabývá formou využití družinové činnosti v Pionýru a kritizuje mimo jiné formu třida-oddíl, a není jediná. Jako další příklady jsou články opět z časopisu Pedagogika (dostupné online) J. Haškovec „K některým zvláštnostem pionýrské organizace ČSM“ nebo A. Tuček „Pedagogická teorie a výchova pionýrů“ a mnohé další. Zkrátka se v této oblasti vedla čilá diskuze.

Pro řešení problémů PO vznikla při Ústřední radě PO ČSM teoreticko-metodická komise. Ta pracoval od roku 1963 na návrzích na změnu struktury a činnosti PO ČSM.

V roce 1964 se Ústřední výbor KSČ zabýval rozvojem školství a výchovy mládeže a jeden z poznatků byl zvýšit vliv na socialistickou výchovu mladé generace. Tento poznatek v kontextu dalších věcí jen podpořil směr, kterým se situace ubírala.

Ke konci téhož roku 1. – 3. prosince proběhla I. vědecko-metodická konference o PO ČSM. Něco málo o ní ze zprávy Richarda Sedláře zveřejněné v časopise Pedagogika na začátku roku 1965:

„Konference se konala v Praze ve dnech 1. – 3. prosince 1964 a účastnili se jí pionýrští, školští a vědečtí pracovníci z celé republiky. Na plenárním zasedání konference byl přítomen také ministr školství a kultury dr. Čestmír Císař, který se ve svém projevu, přijatém s velkou pozorností, zabýval hlavně otázkou diferenciace a rozvoje schopností a zájmů dětí školního věku, přípravou pionýrských vedoucích a podílem pedagogických věd na rozvoji výchovné praxe v naší dětské organizaci. Vyslovil se pro zřízení vědeckého pracoviště, které by se specializovalo na výzkum činnosti pionýrské organizace. V hlavním referátu: „Za prohloubení činnosti PO ČSM a zvýšení podílu společenských věd na řešení jejích problémů,“ předneseném tajemníkem ÚV ČSM A. Himlem, bylo konstatováno, že konference byla svolána na základě rozhodnutí IV. sjezdu ČSM a předcházela jí řada stranických a svazáckých usnesení, zejména usnesení V. pléna ÚV ČSM a usnesení ÚV KSČ o úkolech rozvoje našeho školství a výchovy mládeže na školách.“

Snahy teoreticko-metodické komise vyvrcholily v červnu 1967, kdy předložila své návrhy V. sjezdu ČSM. Jaké požadavky měli Pionýři, píše ve své publikaci „Co se událo a co šlo v pionýrské organizaci v letech 1967 – 1969?“ Jaroslav Šturma:

Šlo o uvolnění struktury PO, aby oddíl nebyl ztotožňován se školní třídou, členství bylo dobrovolné, neformální, zájemce si mohl vybrat oddíl a ten zase rozhodoval o podmínkách přijetí, aby své členství musel pionýr dokazovat aktivitou, a aby přestalo být užitnou hodnotou pro posudky. Hlavní bylo posílit pravomoci základních kolektivů a jejich samosprávnost a dát vedoucím možnost spolurozhodovat o řízení organizace.“

Na tomto sjezdu bylo více účastníků, kteří přicházeli s revolučními pohledy na věc. Kupříkladu studenti žádali o oficiální možnost zakládat kluby a nejen to. Přestože měli podporu tajemníka ÚV ČSM R. Belana, nové pojetí pionýrské organizace nebylo schváleno. Jaroslav Šturma k tomu píše:

„Tak byla vlastně zmařena poslední možnost reformovat PO zevnitř, posílit to, co zdravého zbývalo z hnutí řady kdysi nadšených zakladatelů dětské organizace u nás.“

Tato situace na první pohled nevypadá moc příznivě, ale vlastně zavdala „rozbušku“ pro budoucí rozpad celého ČSM. O tom ale příště.

Radovan Mlejnek