O co jde a co bylo před námi

Milí čtenáři, tímto článkem bych rád otevřel nový seriál věnovaný historii. Pokusím se vám nastínit co nejvíce souvislostí a pohled na celek dění, protože jen z celku si každý může udělat závěr podle svých zkušeností, svého svědomí a svých postojů. A tyto závěry a poznání přinesou možnost lépe poznat a pochopit smysl pionýrského hnutí a jeho tradice a tyto střípky (i kdyby byly zcela v rozporu) budou tvořit celé české pionýrské hnutí a náš spolek – Pionýr. Snad ho takové poznání ještě více upevní, umožní nám lepší porozumění navzájem a hlavně snad dá možnost pocítit hrdost na Pionýr, na svou činnost v něm a na jeho jméno i těm, kdo ji snad zatím necítí.

Před „Pionýrem“

Při snaze shrnout historii Pionýra rychle narazíme na problém začátku. Není problém psát o událostech kolem roku 1968, nebo 1989, ale začátek se jeví poněkud zamlžen. Zkusím objasnit proč.

Slovo „Pionýr“ se poprvé v souvislosti s dětskou organizací objevuje v Sovětském svazu v roce 1922. Jde o oddíly pod Komunistickým svazem mládeže (Komsomol). Podle pramenů pracovaly v místech bydliště a na pracovištích s dětmi dělníků a vedly je členové Komsomolu často se skautskými zkouškami z minulosti. Těžko říci, jak moc souvisí zrod a rozšíření oddílů pracujících s dětmi s ustanovením mezinárodní Komunistické internacionály mládeže (KIM) z roku (1921) o přeměně svazů mládeže na masové organizace. Nutno podotknout, že kdyby mladíci nechtěli oddíly vést, tak asi nebudou vznikat. V roce 1932 bylo schváleno přesunutí oddílů do škol a neškolní oddíly tím zanikly.

V Česku se poprvé slovo „Pionýr“ objevuje kolem roku 1948 jako označení druhu Junáckého oddílu (Pionýrský oddíl Junáka) založeného pod školou. Zda nápad toto slovo použít pochází z hlavy komunistických představitelů nebo mladíků, kteří oddíly zakládali, budu zkoumat v dalším čísle.

Pokud budeme původ sledovat čistě formálně k prvnímu dokumentu nebo rozhodnutí příslušné rady, zjistíme, že „Pionýr“ je pevně spjat s komunistickou stranou a je jejím (zvláště po roce 1932) nástrojem k ovlivňování a indoktrinaci dětí (ale i k uspokojování potřeb dětí z proletářského prostředí).

Jako ekvivalent organizace pionýrské v Sovětském svazu si Komunistická strana Československa mezi válkami vytvořila svůj Komunistický svaz mládeže a dětské oddíly nazvané Rudí průkopníci. Ovšem požadavek KIM na masovost svazu mládeže i dětské organizace, se jim z celkem pochopitelných důvodů naplnit nepodařilo.

Skautské kořeny

symbol lesní moudrosti – woodcraftu

Pokud se budeme pokoušet původ sledovat podle obsahu činnosti a její návaznosti, musíme se zajímat o vznik skautingu. V roce 1902 americký ilustrátor přírodních motivů Ernest T. Seton přivedl několik mladých chlapců, kteří dělali rozbroje a nepořádek v okolí jeho bydliště, ke hře na indiány a sám překvapen jejich zájmem začal vydávat články shrnující základ budoucího hnutí Woodcraft. Později je stále více rozvíjel a inspiroval k spontánnímu zakládání indiánských oddílů mnoho dalších chlapců.

Na druhé straně světa se v roce 1903 vrací mladý brigádní generál Robert Baden-Powell z Búrské války. V Británii zjišťuje, že podle jeho knihy Aids to Scouting, která měla vojákům přiblížit základy přežití a vyzvědačské techniky v přírodě, pracují učitelé a vychovatelé s dětmi. Pouští se tedy do práce na knize k tomuto účelu přímo určené. Obrací se i na E. T. Setona, zda by mohl použít jeho myšlenky a postupy. Seton svolí. V roce 1908 vychází kniha Scouting for Boys, která má mezi mladíky v Anglii ohromný úspěch a chlapci sami zakládají oddíly a píší autorovi. Seton je ale rozmrzelý, v knize je obsažena velká část jeho nápadů, ale o něm není jediná zmínka, navíc Baden-Powell nahradil filozofii volnosti a svobody vojenskou disciplínou a oddaností vlasti. I přes tento rozkol stojí Seton za zrodem skautské organizace v Americe a nabádá woodcraftové oddíly, aby pod skaut přešly. Předpokládá, že myšlenky woodcrafu disciplínu přinesenou Baden-Powellem potlačí. Nakonec je sám z Boy Scouts of America vyloučen.

Pro lepší návaznost v budoucnosti ještě ve zkratce vývoj skautingu v Čechách. Potom, co se učitel žižkovské reálky Antonín Svojsík seznámil se skautingem, zakládá v roce 1911 první skautský oddíl. Zároveň vidí kulturní rozdíly, a proto nepřekládá knihu Scouting for Boys, ale vytváří vlastní variaci nazvanou Základy junáctví. Tak se poprvé objevuje výraz Junák v souvislosti s dětským sdružením. Inspirovaný Svojsíkem zakládá v témže roce Miloš Seifert v Berouně skautský oddíl, jehož činnost se postupně odvrátí od skautingu a Seifert zakupuje knihy E. T. Setona. Od roku 1913 se dá činnost oddílu pokládat za woodcfarterskou. (Další vývoj mezi válkami je ve zkratce nepřehledný.) K těmto dvěma zaměřením se přidávají ještě oddíly ovlivněné levicovou politikou (př.: Spartakovi skauti práce) i oddíly přímo závislé na některé církvi. Antonín Benjamin Svojsík se ke konci života snažil oddíly vycházející z jeho knih sjednotit do jediné organizace. Povedlo se to až po jeho smrti: V lednu 1939 vznikl Junák – svaz skautů a skautek RČS.

Radovan Mlejnek

Pro větší objektivitu doporučuji podívat se do webového archivu, kde si můžete přečíst starší seriál o historii Pionýra nazvaný Kořeny, který vycházel od září 2005 do června 2007.

Pár slov o mně
Pracovně jsem vychovatel v družině ZŠ Edvarda Beneše v Čakovicích. Zájmově vedoucí oddílu pro mladší na 68. pionýrské skupině Lvíčata, vášnivý hráč her, nenasytný poznávač a překonávač, skladač a milovník slov, tazatel a přemýšlitel. Baví mě objevovat nečekaná a nepostřehnutá spojení mezi běžnými i výjmečnými věcmi a jevy. Rád se nořím do myšlenek a otázek. Často se ptám na zdánlivě nesmyslné nebo zřejmé věci. Rád pomohu a miluji svět kolem sebe.