(Ne)rozum

Mladík, vysokoškolsky vzdělaný, se s přítelkyní vydali na túru. U oplocené farmy je zřejmě zaujala tabulka „Objekt střežen psy“ a dodatková „Pozor zlý pes“. Jako duch se za plotem objevilo mohutné psisko. Mladík vzal klacek a skrze plot do psa šťouchl. Odveta byla blesková: pes se zakousl do klacku, vtáhl a kousl mladíka do ruky, která se nepustila. Ošetřená ruka se uzdravila, policie konstatovala jen „neobvyklou neopatrnost pokousaného“.  Ten však trval na odškodnění. Kolega advokát k jeho roztrpčení konstatoval, že vinen je sám a nic nedostane. Záhadou pro nás oba byla motivace tak pošetilého jednání. Čekal snad, že zlý pes mu bude nadávat nebo použije střelnou zbraň?  Je-li zmíněné výstrahy, co by měla znamenat, než že hrozí psí zuby a drápy. Shodli jsme se na tom, že se choval jako … nerozumný. Občanský zákoník (§4/1) říká „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ Jak definovat takového člověka? Bude to osoba, která vnímá svět se znalostí běžných zákonitostí (např. fyzikálních, matematických apod.), schopná opatřit si a pochopit běžně dostupné informace a účel a následky běžných jednání (včetně právních). Prostě zdravý rozum, který musíme používat v každé situaci. Je to nejenom přirozené, ale i zákonnou povinností.

Maso, které jsme přivezli na tábořiště a zapomněli 24 hodin v autě, asi nepoužijeme, to dá rozum, ne? Ostatně i zákon to zakazuje… 

Michal Pokorný