Možná přijde i exekutor

Petr odvážel dodávkou z tábořiště poslední zbytky vybavení letního tábora: lopaty, krumpáče, sekery a pily, něco nádobí, které bylo neznámým zapomnětlivcem ponecháno za přístřeškem kuchyně, poslední tři stany a dvě bedny „herberku“ – šlo ovšem o věci veskrze potřebné – přes drobné nářadí, hřebíky, kolíky, provázky, klubka drátů, plechovky barev a navíc směs táborových nálezů (držadlo ešusu, dva mírně rezavé kapesní nože, ručník s nápisem „Ibiza“). Jak se blížil k městu, začal si uvědomovat, že má hlad, který si do té doby neuvědomoval.

U vjezdu do města zastavil u restaurace. Pro dodávku před podnikem ale nebylo vhodné místo – popojel, ještě jednou až našel místo u krajnice, asi 100 metrů od restaurace. Když se po půl hodině, nasycen vracel, za dodávkou stálo policejní vozidlo a policista místo obcházel. Petr pocítil to nepříjemné bodnutí v žaludku, příznačné pro tyto situace. Potvrdil, že je řidičem, policista zkontroloval doklady, nakoukl do dodávky, nechal Petra „fouknout“, aby zjistil jeho naprostou střízlivost. Petr vysvětlil proč a co že to převáží, policista pokyvoval hlavou, a pak ukázal na značku zákazu stání, za kterou Petr zaparkoval – vůbec si ji nevšiml. Policista mezitím dostal zprávu, že auto není ani kradené, ani nijak právně závadné, že Petr nemá žádný záznam dopravních přestupků, navrhl vyřešit věc na místě pokutou 200 Kč. Petr Souhlasil, policista vyplnil doklady a ten po zkontrolování osobních dat a popisu přestupku, včetně hodnoty pokuty dokument podepsal. Až když chtěl zaplatit, nalezl v peněžence jen stokorunu. Obdržel proto poštovní poukázku s tím, že musí zaplatit pokutu na poště nebo převodem ve stanovené lhůtě a že podrobnosti jsou v předaných dokladech. Petr byl rád, že věc ho vyšla relativně „levně“, „papíry“ zastrčil do kapsy a ujížděl ke klubovně, kde byl očekáván. Ve skladu byl neuvěřitelný zmatek, takže více než polovinu věcí museli vystěhovat, aby všechny, včetně přivezených, mohli opět nastěhovat a řádně uložit. Domů se dostal až po půlnoci a na pokutu zapomněl. Nevzpomněl si ani další den ani později. Po několika měsících se mu dostalo studené sprchy v podobě předexekuční výzvy na oněch 200 Kč, uložené na základě „příkazu“. Pokutu si pamatoval, ale příkaz? Hned druhý den pokutu zaplatil a zastavil se na příslušném policejním oddělení, kde mu vše vysvětlili.

Tam se dozvěděl, že od 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č.250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a na něj navázal i zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (je to kodifikace – tedy seznam různých přestupků, ovšem částečná – některé jsou ve zvláštních zákonech, které s přestupky přímo souvisejí). V rámci toho bylo dosavadní blokové řízení nahrazeno řízením příkazním a příkaz může být (se souhlasem obviněného – tedy Petra) vydán i na místě (na místě lze uložit jen pokutu v omezené výši – u plnoletých do 10 000 Kč). Podpisem příkazového bloku na pokutu obviněným (Petrem) se příkaz vydaný na místě stává pravomocným (lze ovšem požádat o jeho přezkum – to však není náš případ). Pravomocný příkaz je rozhodnutí jako například rozsudek – pokud je v právní moci a není splněn, koná exekutor. Podobně je tomu i v příkazním řízení – pravomocný příkaz je podkladem pro exekuční vymáhání. Takže pozor – když už pokutu dostanete – zaplaťte složenkou hned!

Významnou změnou je skutečnost, že dosavadní jednoroční promlčecí doba, jakož i její běh, se mění: nově se rozlišuje promlčení ve lhůtě jednoho roku nebo tří let (v závislosti na výši pokuty).

Zcela nově je zakotvena i odpovědnost právnických osob za přestupek (takže pokutu nově může dostat i pionýrská skupina a i k ní může zavítat exekutor…).

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra