Kontrolor hodný kontroly

Tábor byl v plném proudu – pomalu se blížila jeho polovina. Vše klapalo, jediný „problém“ byl nedostatek diplomů, který byl vyřešen večerní tvorbou vedoucích – každý diplom byl originál, vždy doplněný o vtipnou malůvku charakterizující oceněného.

Přesně v polovině tábora se u vstupní brány objevila důstojná dáma „z hygieny“, aby provedla kontrolu. Počínala si důsledně: začala zásobováním vodou, kontrolou odstraňování odpadků (hlavní vedoucí tábora Matěj hrdě ukázal smlouvu s obcí, která byla hygieničkou oceněna), zkontrolovala ubytování, vybavení, kvalifikaci zdravotníka, předepsanou dokumentaci a vše, co se patří. Tábor byl shledán bez vady a paní pookřála. Ve srubu vedení vyplnila protokol, přijala kávu a přítomné pochválila. Po chvíli se přiznala, že bývala také pionýrkou, takže musí být „přísná“, aby „její“ organizace měla vše v pořádku. Rozhovor plynul, až paní s vyjeknutím, že má ještě jednu kontrolu, posbírala svých pět švestek a vydala se směrem k autu, kam ji Matěj doprovázel. Když nastupovala do vozu, tak se zarazila: „Málem jsem zapomněla – máme tady takového mladíka – nováčka na živnostenském úřadě, který objíždí tábory a kontroluje, zda máte živnostenské oprávnění, tak doufám, že to máte vyřešené“.

Matěj sledoval odjíždějící auto a byl po pravdě zmatený. Měl v paměti uloženo, že žádné živnostenské oprávnění nebo živnostenský list nepotřebuje, ale už nevěděl proč. Teď aby se každý den bál, kdy se aktivní mladík zjeví a on nebude umět na jeho otázky odpovědět. Ještě večer zavolal advokáta, se kterým skupina spolupracovala, a dostal příslib odpovědi.

Následujícího dne si zajel do města „stáhnout poštu“, a tak se dozvěděl, že dětský tábor by skutečně mohl spadat do definice zájezdu (a tudíž by bylo potřeba živnostenské oprávnění – koncesi) podle zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, protože zájezdem je soubor služeb cestovního ruchu prodávaný za souhrnnou cenu, pokud je uspořádán na dobu delší než 24 hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění: ubytování nebo dopravu, nebo jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru poskytovaných služeb. Ovšem jejich tábor, jako neziskový, pod tuto definici nespadal, neboť nebyl pořádán za účelem dosažení zisku (§ 1 odst. 3 písm. b) citovaného zákona, tím pádem nenaplňoval znaky živnostenského podnikání. Jinými slovy – tábor pořádaný s tím, že nemá být výdělečný, žádné živnostenské oprávnění, natož koncesi, nepotřebuje (přesněji nepotřebuje ji pořadatel). Musí ovšem splnit všechny zákonné podmínky k pořádání akce pro děti (věk účastníků a délka pobytu). Hovoří o tom i naše Směrnice o hlavní činnosti.

Mladík z živnostenského úřadu se skutečně dostavil – Matěj byl připraven – podal naučené vysvětlení a kontrola skončila dříve, než začala.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra