Kompetence a Ideály

Mají nějaký vzájemný vztah? Pokud ano, jaký?
Samozřejmě, že jde o řečnické otázky, vztah mezi kompetencemi a Ideály Pionýra je totiž přímý a úzký. Kompetence chápeme jako určité schopnosti či dovednosti – způsobilost vykonávat nějakou činnost. Ideály Pionýra představují základní hodnoty předávané naší výchovnou prací. Způsob naplňování tohoto musí vycházet z konkrétního zaměření oddílu či z věkových odlišností. Jinak musíme přibližovat ideál Pravda šestiletému dítku a jinak o něm budeme hovořit s pubescentem… Naše činnost přispívá k rozvoji člověka ve všech oblastech jeho osobnosti a věkových kategoriích. Včetně uvědomění si toho, že růst neprobíhá jen tělesný, ale též duševní, například v chápání přátelství či pravdy.

Příklad?
Vezměme schopnost pečovat o svůj zevnějšek a upravit se pro různé příležitosti. I předškolák má vědět, že jinak se oblékáme do divadla a odlišně na hřiště či do přírody, že si čistíme zuby, a zvládne to. Starší děti potom už vybírají i vhodné doplňky a jsou schopné pomoci mladším či vrstevníkům. A že to s sebou nese poznání, co se kam hodí a co je potřebné (viz hygienické návyky), či překonání pohodlnosti, nechuti se tím zabývat či o tom přemýšlet: „Vždyť je to jedno, jdu-li do divadla v pohorkách, hlavně, že se pobavím.“ – to je ono spojení. Z toho je patrné, že propojování kompetencí a ideálů není nemístná spekulace, ale správný postup. Navíc nás vede k uplatňování výchovné zásady přiměřenosti – kdy při přípravě aktivit máme na paměti a respektujeme věkové a individuální zvláštností členů obecně i konkrétního dítěte.

Martin