Kocourkov a Hulvátov

Více než dvacet roků před Ondřejem Sekorou, autorem legendární knihy Kronika města Kocourkova, využil tohle označení TGM k charakteristice situace, která v Československu panovala, psal se rok 1926: „Máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.“ – uvedl v Lidových novinách 18. 7. Karel Čapek slova tehdejšího prezidenta.

Slova to nebyla vyřčená do větru, ale odrážela tehdejší silné prezidentovo znechucení z podoby, jakou nabrala stranická politika v samostatné republice. Ostatně i dnes slyšíme, že to je u nás ukrutný Kocourkov, že se dělají věci, hodné legendárního města (tak mile popsaného O. Sekorou v dětské knížce v roce 1947).
TGM trápily skandály, které vyplouvaly na povrch – a že jich bylo: koburská (ministr M. Hodža), lihová (předseda Senátu K. Prášek) či faktické neřešení rozpadlého trhu po monarchii a z toho plynoucích potíží, stejně jako nikam nevedoucí polemiky vedené v osobním, nikoli věcném tónu. A dával svým pocitům průchod. Výrok (opět) vnímám jako nadčasový – není to dnes náhodou podobné? Jen se tomu našlo jiné pojmenování, říkáme, že politika zhrubla…
T. G. Masaryk dovedl být velmi sžíravým kritikem a mnozí politici ho kvůli tomu hodně neměli rádi. Prezident jim totiž dával drsně a veřejně najevo, že jen několik z nich, vrcholných stranickopolitických představitelů, řeší palčivé problémy, které náš stát trápily: ať již šlo z výše zmíněné záležitosti, o mezinárodně-politické zajištění republiky či třeba poměr k menšinám… najmě k Němcům. Většina se totiž soustředila na zcela jiné záležitosti – nezřídka směřující k osobnímu či stranickému obohacení. Až má člověk dojem, že čte noviny včerejší a nikoli z roku 1926…

Martin