Ke stažení neznamená bez placení

Za okny ustával déšť, blížila se desátá hodina večerní a rada pionýrské skupiny končila. Projednáno bylo vše a poslední na řadě byla webová stránka skupiny. Všichni se shodli na tom, že 10 let stará podoba se musí nahradit novou. Tomáš, student průmyslovky a jeden z oddílových vedoucích, který se ve volném čase zabýval právě vytvářením webových stránek, dostal za úkol navrhnout a připravit novou podobu. Společně sestavili obsah, na kus papíru načrtli základní rozmístění jednotlivých prvků, včetně plánu činnosti, fotogalerie, i neveřejná části pro členy.

Tomáš se hned další den pustil do práce a za týden byla stránka téměř hotová. Poslední k řešení bylo doladění vzhledu stránek. Bylo třeba určit, zda zvolit jednobarevné pojetí se znakem spolku a skupiny, či některé z abstraktních pozadí, která nabízel vývojový program – včetně poněkud kuriózního, nutně vyvolávající představu rozkvetlých jitrnic. To pozadí všechny zaujalo nejvíce, nicméně bylo jednomyslně zavrženo. Nakonec zvítězilo pozadí barvy khaki s tím, že bude doplněno o nějaké fotografie.

Petr doma prošel archiv, ale nalezl jen dva snímky, které vyhovovaly jeho náročným představám – jeden záběr letního tábora, druhý snímek byl z výpravy na kánoích. Začal proto brouzdat na internetu a asi po dvou hodinách nashromáždil 20 krásných snímků s přírodní tematikou – to odpovídalo turistickému zaměření jejich skupiny. Vesměs šlo o ilustrační fotografie k článkům z veřejných webů. Z nich vybral deset a rozeslal členům rady k „hlasování“. Do druhého dne bylo vybráno pět fotek a stránka se mohla doladit. O výsledku všichni říkali, že je „fakt supr“ a během týdne byla prezentace zprovozněna.

Asi dva měsíce poté byl skupině doručen dopis advokáta, který je informoval, že dvě z pěti fotografií jsou „vlastnictvím“ jakési fotografické databanky, která se zabývá tím, že fotografie „prodává“ (právní řečí prodává licence k jejich použití). Hodnota snímků byla podle jejich standardního ceníku vyčíslena na 200 €. Protože se jednalo o použití neoprávněné, byla podle autorského zákona zdvojnásobena (skutečně to tak podle zákona je) na 400 € a navíc bylo požadováno odstranění snímků.

Na radě bylo pozdvižení a Tomáš dostal co proto. Dostal za úkol to nějak vyřešit. Hned fotky z webu odstranil a navštívil advokáta, po pravdě mu všechno odvyprávěl. Advokát se zamyslel a odpověděl, že by se Tomáš měl poradit s někým, kdo se zabývá přímo autorským právem (třeba i s jiným advokátem), a aby něco navrhli. Tomáš to udělal – po další konzultaci sepsal omluvný dopis, advokát sepsal návrh na vypořádání, který odůvodnil tím, že Tomáš postupoval chybně z neznalosti a naivity a že webová stránka není podnikatelská, ale patří neziskovému subjektu, a navrhl odškodnění 100 €. Vedle toho ovšem nabídl, že na tři roky bude na webu skupiny bezplatně umístěna reklama na „poškozenou“ fotobanku. Rada s návrhem souhlasila, i když většina přítomných byla velmi skeptická.

Nikdo nebyl překvapen víc než Tomáš, když byl návrh přijat. V kanceláři advokáta zaplatil ze svého v korunách ekvivalent 100 €, zajistil podpis dohody, umístění reklamy, a protože chtěl studovat počítačovou grafiku, zapsal se na kurz autorského práva. Na zaplacení mu ale chyběl onen ekvivalent 100 €… Drahá zkušenost, povzdechl si a začal na internetu hledat další brigádu.

Poučení? Vše, co je zveřejněno na internetu, může být a většinou také je (obrázky, texty, písničky apod.) autorským dílem – a to lze použít jen tehdy, jestliže máte souhlas autora. Jinak vás to může stát více než 100 €. Ono to je dokonce i trestné! Ale o tom až příště.

Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra