Kde bydliště mé?

Navštívil mne smutný pán a přinesl výzvu exekutora s tím, že údajně byl vydán rozsudek, kterým mu bylo uloženo zaplatit „pokutu“ za jízdu „na černo“ a že má zaplatit soudní poplatek, odměnu za advokátní služby, odměnu exekutora, prostě kupu peněz – několikanásobek původní pokuty. Vysvětloval, že o žádném soudu nevěděl a že mu to celé připadá nezákonné. Vzápětí ovšem vyšlo najevo, že pán má „trvalé bydliště“ v bytě, který pronajímá, a fakticky bydlí v domku za Prahou. Tím se věc dostala do úplně jiného světla: podle z.č. 133/2000 Sb. – o evidenci obyvatel Ministerstvo vnitra vede systém „Evidence obyvatel“, kde je ohledně každého, kromě jména, příjmení vč. rodného, data narození apod. i adresa občanem nahlášeného místa trvalého pobytu. A zde byl pomyslný pes zakopán. Soudy doručují, pokud jim není oznámena jiná adresa, na místo trvalého pobytu ze zmíněného systému. Nikdo sice nemá povinnost bydlet v místě trvalého pobytu, ovšem pokud se tam fakticky nezdržuje, může to mít určité, a někdy i nepříznivé důsledky. A to se právě stalo. Zákon ale není tak nelidský a vycházel z toho, že občané nemusejí bydlet na místě trvalého pobytu. Obsahuje totiž praktickou možnost: v evidenci obyvatel lze uvést adresu (§ 10b odst. 1 cit.zák.), na kterou občanu mají být doručovány některé úřední písemnosti (což jsou třeba právě žaloby a civilní rozsudky). Děje se tak ovšem jen na písemnou žádost. Pokud nám bude zatěžko ji podat, může nám být ještě hůře.

Michal