Kamínka 2018 v Mladé Boleslavi

Kdo Kamínka zná, ten ví, jakou umí tahle akce mít pohodovou atmosféru, že nabízí setkávání se starými kamarády i poznávání nových a taky příležitosti dozvědět se a vyzkoušet si věci, které neznám, stejně jako podělit se o ty, které znám a snad i umím. Ostatně tomu odpovídá i název, který symbolizuje místo, kam může každý přijít, ohřát se, ale také přihodit své polínko do ohně.

Letos se tahle největší vzdělávací akce Pionýra konala v Mladé Boleslavi od pátku 13. do neděle 15. dubna a temnými pověstmi opředené datum účastníkům (kterých bylo celkem 129) na dobré náladě nijak neubralo.

Páteční večer byl věnován hlavně setkávání, posezení v bufetu, čajovně či herně deskových her MINDOK. Připravena byla také výstava oceněných snímků z Clony (fotografické oblasti Pionýrského Sedmikvíteku) a hlavně zahajovací rituál. Letos při něm účastníci vytvořili řadu koláží a kreativních staveb například na témata: dopis z tábora, proč jsem pionýr, Pionýr a příroda a další… A pár ukázek najdete i na této dvoustraně. 🙂

Sobotním ránem začal program naplněný dílnami a semináři, kde si (nejen) pionýři vyměňovali zkušenosti a získávali nové náměty pro činnost. Prostor byl na debaty o otázkách celopionýrských i oddílových, na různorodé hry, rukodělky, sportovní aktivity, šifry, focení, chemické pokusy a mnoho dalšího. Součástí kouzla téhle akce je, že každý může něco nabídnout. Každý může být v jednu chvíli zkušeným lektorem a třeba za hodinu na jiné dílně hltat poznatky a sbírat zkušenosti z oblasti, která je pro něj úplně nová.

V sobotu byla také otevřená Kamínková školička, což je už tradiční součást téhle akce, která usnadňuje účast těm, kdo s sebou berou své děti (do 10 let), ale nemohou se jim po celou dobu věnovat. Pro děti byl připravený program přímo ve škole, ale vyrazily i na výlet po zajímavostech Mladé Boleslavi.

Poděkování za pohodovou atmosféru opravdu povedeného ročníku Kamínek tak patří stejnou měrou organizátorům, lektorům i účastníkům. A nesmíme zapomenout na 6. ZŠ a MŠ Mladá Boleslav, která Kamínkům poskytla přístřeší. Jmenovitě na jejího ředitele, Tomáše Suchého, ale i ostatní pedagogy a také personál školní jídelny, protože jídlo bylo celý víkend výborné a navíc podávané s nebývalou ochotou a porcí úsměvů navíc.

Takže díky všem!

Jakub

Z rituálu: Dopis z tábora

Mylí brážko,
Už jsem měl noční hlídku. Vůbedc jsem se nebál! A Kuba skončil o hlídce v rybníce. Nemůžeme tam chodit, tak jsme mu všichni záviděli!
Včera se stratila Verunka, ale našli jsme ji na záchodě.
Chybí tu wi-fi, ale místo signálu přiletěla beruška. Musel jsem jít zakopat zbytky, protože jsem nesnědl rajskou.
Pošlete mi lízátka. Zítra jdeme na dlouhý výlet. Konečně budeme moct utratit kapesné. Pošli mi prosím další, asi mi nezbyde.
Koupil jsem si za ně sliz, který mi spadl v lese do jehličí a nutně potřebuju další.
Dobře vaří, ale maminčině kuchyni se to nevyrovná. Když bylo knedlo vepřo zelo, použili jsme knedlíky místo pinpongových míčků. V pátek byl špenát, tak jsem si obarvil to bílí tričko na zelenou, aby mě v lese nebylo tak vidět. Vedoucí konstatoval, že je to barva na trvalo. Ale mamince ani muk. Hráli jsme taky hru „Zlato přes hranice“. A podařilo se mi na zádech udělat pěknou škubu. Musím ho vyhodit do konce tábora, aby to maminka nezjistila.
Taky jsem nabarvyl sám sebe. Udělala se mi virážka po celém těle. Stiděl jsem se, tak jsem to radši nikomu neříkal. Smály by se mi!! Rozhodl sem se viléčit sám. Vlezl jsem si do bahna, co máme před stanem. Smrdím…
Vedoucí mě našli, takže se to nakonec stejně provalilo. Děcka se mi smály a dali mi přezdívku Šrek. Mě to ale nevadí, Šrek je super – zlobři jsou jako cibule, ale nemají vrstvy…
Zítra jdeme na celodeňák. Chtěl bych Fioně koupit nanuk. A jak mě Eliška pořád mlátila, tak už to nedělá. Vlastně je to super holka.
A začaly mi růst chlupy na divných místech (za ušima), když jsem se na to zeptal zdravotníka, tak mi řekl, že to je jen špína, tak uvidíme, až budu zase na řadě se sprchou…
Jo a fčera večer byla bojovka, museli jsme si dojit lesem v noci pro snídani, sice jsem se bál, ale jídlo je jídlo.
ŽIJU, ležím na posteli a snažím se usnout, je to poslední noc ve spacáku. Kamarád vedle mně chrápe a já zjišťuji, že mám hlad. Chrápání je nesnesitelné, beru do ruky tenisák… přestává chrápat.

PS: mám vás všechny rád.

PPS: Už se mi po vás stýská…

…Ale domů se mi nechce!!!

Pac a pusu tvůj bráška

Z rituálu: Básnička

Dneska máme dobrý směr,
vydáme se na sever.
Ať je jaro nebo zima,
s pionýry je vždy príma.
Nezastaví nás nikdy nic,
smějeme se o to víc.

Jestli jsi bez čepice,
umrzne ti palice.
Pionýr připraven byl,
palici si uchránil.

Objevila se nová překážka,
na botě upadla podrážka!
Katastrofa pokračuje,
pravá šle mi povoluje.

Co se, ale nestalo,
náhle pršet začalo.
Déšť nám, ale nevadí,
pionýr si vždy poradí.
A s úsměvem na líčku,
vyjde zas vstříc sluníčku.

Jenom jeden? To je málo,
pět by si jich bříško přálo!
Je to kuře nebo prase?

Kilometry ubíhají,
děti stále naříkají.
„Au, mě bolí nožičky!“
Sedají do travičky.
„Kámo, fakt už nemůžu.“
„Neboj, já ti pomůžu.“

Odpočinem si jen chvíli,
a pak ujdem další míli.
Vidíš tam tu bílou břízku?
Tam si dáme kousek řízku.

Pionýr to všechno spase.
Salátek nám neschází,
pionýr to tam nahází.

A když už jsou po svačince,
zrychlí tempo převelice.
Kilometry ubíhají,
do cíle již všichni pádí.
U ohně si odpočinem
buřta na něm vogrilujem.

Rozezníme kytaru,
hrajeme i po staru.
Trampské, Beatles, rock a pop,
všechno nám to přijde vhod.

Ve vesnici vyje pes,
před námi je špatná ves.
Za ní o to hezčí les.

Na louce Čenda utíká,
je to sranda veliká.
Čenda zakopl o pařez,
před ním stojí les.

Jak rychle spadl, tak rychle vstal,
nic si z toho nedělal a KPZ si vzal.
Vydal se směle vpřed,
objevovat širý svět.