Kamarádství v oddíle ze dvou úhlů

Vedoucí Katky ze 17. PS Karviná jsme se zeptali, jestli kamarádství mezi členy bere jako svůj cíl a co dělá pro to, aby ho dosáhla.

Aby děti v oddíle byly opravdu kamarádi, je určitě jeden z mých cílů. Snažím se, aby se všichni z oddílu cítili v pohodě a bezpečí a kamarádství dává pocit bezpečí. Kamarád ti neublíží.
Proto se snažím o zařazování aktivit, které posilují kamarádství a spolupráci. Máme dva věkové odlišné oddíly, které společně jezdí na víkendovky, akce, tábor, a je nutné, aby všichni dokázali spolupracovat a neodmítali se jen pro to, že jsou to „ti velcí“ nebo „ti malí“. Nikdo nechce, aby všichni byli nejlepšími kamarády, to ani nejde, ale je důležité se respektovat a umět si pomáhat.
Když se stane, že to mezi kamarády v oddíle zaskřípe, většinou mi to nedá a nějak se jim do toho vetřu. Asi to není úplně dobře, ale pokud jde o „generační“ skřípání, tak do toho jdu a pomáhám najít řešení.  Když je to ale nějaká drobnost, tak se snažím držet stranou. Naštěstí nám to v klubovně tak často neskřípe.

Jedenáctiletého Jakuba z jejího oddílu jsme se ptali, jestli v oddíle našel nové kamarády,  kde se s nimi vídá a jestli si dovede představit chodit do oddílu, kde by s nikým nekamarádil.

No vlastně ano, několik nových kamarádů jsem si v oddíle našel, ale většinu lidí jsem už znal ze školy. Jsme všichni z jednoho města. Kromě schůzek se s nimi vídám hlavně ve škole a o prázdninách jsme spolu také na táboře. V oddíle je fajn, že mě baví hry, soutěže a prostě všechno, co tam děláme, a navíc tam mám kamarády, takže je to všechno pohromadě.
Na Pionýru mě baví, že do oddílu může chodit každý. Můj kamarád ze školy se mnou jel letos na náš tábor. Bylo to legrační, když našim vedoucím říkal teto a strejdo. Na pionýrském táboře byl poprvé a nevěděl, jak dospělákům říkat. Spolu jsme si to moc užili a tak možná bude docházet i na naše schůzky. Určitě společně pojedeme na podzimky, už teď se na to těším. Chodit do oddílu, kde nemám kamarády, by mě určitě nebavilo.