K čemu je dobrovolnictví

Celý tento speciál se zabývá dobrovolnictvím z mnoha stran. Najdete zde, co dobrovolnictví je, jak k němu vést děti, tipy na zapojení a mnohé další články. K čemu ale dobrovolnictví je? Proč by se jím měl člověk vůbec zabývat? Jaký to celé má smysl?

Přesto, že se někomu můžou jevit tyto otázky jako rouhačské, v dnešní společnosti zaměřené na výkon a zisk jsou pochopitelné. Pokusím se je tedy zodpovědět.

Dobrovolnictví je nezištná práce pro druhé, jde tedy o vztah člověka jako jednotlivce a společnosti, ve smyslu druhých lidí. Je vyjádřením zájmu o svět kolem sebe a popřením zahleděného egocentrického sobectví. Společnosti dobrovolnictví přináší spoustu výhod.

Zaprvé šetří peníze, které pak mohou být vynaloženy jinde. Pro příklad nepůjdu daleko. Jak by to vypadalo, kdyby nebyla oddílová činnost s dětmi zajišťována dobrovolníky, ale placenými pracovníky? Teď si děti platí členský příspěvek, z kterého jsou financované provozní záležitosti organizace, tuto částku by stále bylo třeba zaplatit. K tomu by bylo třeba zaplatit práci lidí, tedy vedoucích v oddíle. To by zaplatili buď rodiče, a tím by jejich rodinám poklesla životní úroveň, nebo by se z oddílové činnosti stala záležitost veskrze elitní, nebo by je zaplatil stát, podobně jako školství, a v tu chvíli by zase nebyly peníze na jiné věci, které jsou ze státu financované. Jak je vidět ušetří dobrovolníci spoustu peněz.

To ale není jediný rozměr. Dobrovolníci také mnohde společnost přímo tvoří. Podílejí se na starosti o mnoho věcí nezištně, a tím ukazují ostatním, že vlídná, nezištná, jinak řečeno lidská pomoc, je pozitivním prvkem ve společnosti, napomáhá jejímu stmelení a vede k příjemnějším lidským kontaktům.

Každý dobrovolník tedy kromě ušetřených nákladů na samotnou vykonanou činnost je také světýlkem naděje v odcizující se nezajímající se společnosti.

Vidíme tedy, že přínos dobrovolnictví pro společnost může být značný, ale přináší něco i samotným lidem? K čemu je jim?

Když odmyslíme takové dobrovolnictví, které je na hranici sebetrýznícího nebo sebezničujícího chování, může mít pro dobrovolníka mnoho přínosů. Předně nové kontakty s lidmi, třeba i z oborů, které nejsou primárně dobrovolníkovým pracovním zaměřením, ale také i prostě obyčejné přátele. Mimo to rozvoj, zkušenosti a vzdělání v nových směrech. V neposední řadě také osobní uspokojení potřeby starosti o druhé, kterou většina z nás v nějaké míře v sobě má.

Jak vidno, dobrovolnictví je pro obě strany přínosné a může být jedním z prvků tvořících spokojenou a funkční společnost.

Radovan