Jsme na jedné lodi

Nejen v tomto čísle už bylo o environmentální výchově řečeno mnoho. Jedna věc jsou hry, aktivity a zapojení se do projektů, druhá věc je náš přístup. U environmentální výchovy snad více než kde jinde platí, že jít příkladem znamená mít půl práce hotovo. Svými každodenními volbami a jednáním ovlivňujeme i naše svěřence a jejich vztah k ochraně životního prostředí.

Jenže snaha chovat se environmentálně uvědoměle vede k moha otazníkům a příkořím. Spousta lidí pak snahu vzdá, protože už vlastně ani nevědí, co je správné. A tak si to shrňme.

Existují dopady na životní prostředí a DOPADY. Pokud nechceme opustit vymoženosti dnešního světa a žít v lese primitivním způsobem, dojdeme k názoru, že vždy je nutný nějaký kompromis a vážení své ekologické stopy. Navzdory tomu stále častěji potkávám lidi, kteří usilují o stoprocentní žití bez odpadu (dopad) a nevadí jim letět na dovolenou letadlem (DOPAD). Bavím se s lidmi, kteří třídí odpad (dopad), ale každé jejich jídlo obsahuje maso (DOPAD). Stačí si spočítat, kolik CO2 se uvolňuje a kolik energie a přírodních zdrojů se spotřebovává při produkci masa nebo letu letadlem, a porovnat to se snahou žít zero waste (tedy bez odpadu) a třídit odpad (př. jeden let do New Yorku – 1,6 tuny CO2, roční třídění odpadu 0,2 tuny CO2). Neříkám ale, že tyto aktivity nejsou důležité, a kdyby se každý o ně alespoň snažil, svět na tom hned bude mnohem lépe.

A proto, snažme se o maličkosti, které můžeme dělat každý den i s dětmi, ale nebojme se bavit také o způsobech, jak reálně mírnit dopady klimatické krize, aktuálně největší hrozby. Zkusme být energeticky a potravinově soběstační, jít příkladem, být aktivní. Přemýšlejme a vzdělávejme se, diskutujme o tom. Zajímejme se o politiku a nebojme se dát najevo náš nesouhlas. Ta horká léta bez vody a zimy bez sněhu se totiž týkají každého z nás, ne jen environmentalistů.

Tirís