Jedeme na výpravu

Na jednodenní či víkendovou výpravu jezdí snad každý oddíl. Zkušenější děti ji ale mohou připravit jako společnou akci – společný projekt.

Kam pojedeme?
To je docela důležitá otázka. S nápadem může přijít vedoucí nebo děti, inspiraci nabízí i Mozaika. Podstatné je, aby místo bylo dostupné – časově, ekonomicky nebo z hlediska vhodného ubytování. Je dobré si ale uvědomit, že cíl výpravy musí být zajímavý pro děti. Vedoucí přitom může sledovat úplně jiné cíle – především, co se děti naučí při zajištění akce. Zejména, pokud si děti s ohledem na věk a individuální předpoklady úkoly při zajištění akce mezi sebe rozdělí.

Jak akci připravit
Klíčové momenty určitě zůstanou na vedoucím oddílu, nebo dokonce na vedení pionýrské skupiny. Objednávka dopravy, zaslání zálohy na účet ubytovatele, schválení programového a organizačního zajištění (POZ) akce apod. Na druhou stranu mnoho věcí mohou děti vyhledat a připravit samy. V každém případě je ale nezbytné vyhradit si na přípravu dostatek času. To proto, abychom společně s dětmi mohli potřebné úkoly objevit a pojmenovat, včetně stanovení doby, do kdy je třeba vše připravit, a následně zadat konkrétnímu dítěti. Dohromady pak vše zkontrolujeme. Taková příprava se zapojením dětí nám pak může zabrat asi měsíc, než jsme už schopni sestavit POZ akce, které má schválit vedení PS. Ještě lepší je ale začít o něco dříve, aby děti měly čas se na akci i přihlásit. Na druhou stranu je možné čas přípravy (díky současné technice) velmi zkrátit. Vyzkoušeli jsme třeba takovou víkendovku během jedné jiné víkendové akce naplánovat. Nejen, že jsme to stihli, ale také jsme pak na plánovanou akci opravdu asi za měsíc odjeli.

Jak akci zajistit
Plánování akce je sice důležitá část, ale určitě daleko zábavnější bude její realizace. I tyto úkoly si děti mohou mezi sebe rozdělit. Předem se mohou domluvit na zajištění stravy, na nákupu a vaření. Tedy nejen napsat jídelníček víkendovky, ale také kdo je co schopen (s pomocí dospělého) uvařit. Ukazuje se například, že zkušenější děti z druhého stupně zvládnou uvařit hlavní jídlo (pokud se nejedná třeba o svíčkovou). Podobně to ale může být se zajištěním programu či fotodokumentace a dalšího zpravodajství z akce. Také zorganizovat drobnou sportovní či společenskou hru, nachystat krátkou scénku či zahrát písničku zvládne starší dítě. Stejně tak děti zvládnou naplánovat trasu výletu či vycházky za přírodními, historickými či technickými památkami a zajímavostmi.

Z Programu Pionýra
– Stavíme na respektu, spolupráci a vzájemné inspiraci napříč generacemi
– Pionýr – člověk hledající řešení problémů a schopný si poradit v krizových situacích.

Jaká je role vedoucího?
Za všechno odpovídá a má proto právo do přípravy a realizace zasahovat. Nebylo by ale účelné, aby všechno vetoval. Pokud chce něco změnit, měl by především dát šanci dětem, aby svůj záměr upravily samy. Tedy vhodnou otázkou nasměrovat jejich pozornost k tomu, aby se něco změnilo. Kupříkladu: Odhadovali jste délku trasy? Ujdou všichni 25 km? Máte časovou rezervu na odpočinek a svačinu? Kolik kilometrů za hodinu chcete ujít? Zasahovat tedy má a musí, na druhou stranu tak, aby děti neztratily motivaci. Měl by o všech plánech vědět, aby mohl včas vyhodnotit rizika – organizační, bezpečnostní, zdravotní apod. Musí ale také hlídat a občas i vhodně usměrňovat všechny realizátory, aby se od svých plánů příliš neodchylovali, protože na jeden zpravidla navazují ostatní.

Co po akci?
Určitě je potřebné ohlédnutí a zhodnocení. Minimálně je potřeba si říct, co se povedlo, a také, jak můžeme některé věci udělat lépe. Využít přitom můžeme publikaci, kterou vydal Pionýr – Zpětná vazba – jak a proč s ní v oddílech pracujeme. Je dostupná i na webu Pionýra v části Pro členy (nejrychleji se k ní dostanete pomocí vyhledávání). Určitě se také dětí zeptejte, jak je svěřený úkol bavil. Některé oddíly dávají dětem příležitost věnovat se určitému typu úkolů dlouhodobě a podporují rozvoj zájmů u dětí. Některé oddíly na to dokonce mají vypracovaný systém odznaků odbornosti. O tom ale zase někdy jindy.

Tom


Tipy

  • Pokládejte si otázku, o čem všem můžou rozhodovat děti.
  • Snažte se rozdělovat úkoly dětem podle jejich zájmu. Sledujte, kdo si jaký úkol vybírá.
  • Připomínky se pokuste formulovat pomocí otázky tak, aby samy děti přišly na možná úskalí.
  • Používejte otevřené otázky a zejména ty, které podněcují diskuzi a vymýšlení – například:
    • Jak se o sebe postaráme?
    • Co budeme jíst?
    • Co budeme hrát za hry?
    • Kdo se postará o zdravovědu a o hygienu?
    • Kolik nás to bude stát?
    • Kam máme namířeno? Je tam něco zajímavého?