Jak vést děti k dobrovolnictví?

Že má dobrovolnictví přínos nejen pro společnost, ale i samotného člověka, je i z předchozích stránek nadmíru zřejmé, a mnohý vedoucí je si toho vědom. Jak ale tuto zkušenost předat dětem, aby to zafungovalo a stali se z nich jednou opravdoví dobrovolníci tělem i duší?

V první řadě je potřeba, aby si vedoucí byli jistí, že chtějí děti k dobrovolnictví vést. Na druhou stranu ale není nutné mít do detailu vypracovaný plán. Už jen jdeme-li dětem příkladem a ukazujeme jim, že schůzky, akce a tábory chystají vedoucí bez nároku na odměnu, je to pro ně určitý vzor, kterého (jak zkušenosti dokazují) samy budou chtít dosáhnout. Případně alespoň díky tomu mohou dobrovolnictví okoukat a „nasávat“.

Pokud se ale rozhodneme jít o krok dál a cíleně se účastnit projektů nebo je organizovat, je dobré s dětmi mluvit o tom, co je to dobrovolnictví, k čemu je a kde všude kolem sebe ho můžou vidět. V dalším kroku je důležité zvolit takovou formu dobrovolnictví, která bude dětem dávat smysl, a ideálně ji plánovat společně s dětmi. Tím je myšleno například vybírat projekty z blízkého okolí, ke kterému mají děti vztah, nebo takové, které rozšiřují svět jejich poznání, například projekty se seniory či dětmi v sociálně vyloučených komunitách. Důležité je ale také to, aby dobrovolnické projekty nebyly jednorázovou záležitostí, ale aby se nějaká forma dobrovolnictví stala nedílnou součástí pionýrského roku. Nemusí vždy nutně jít o velké akce, jako jsou projekty 72 hodin, Ukliďme Česko nebo Český den proti rakovině, stejnou příležitost nám můžou poskytnout i úpravy a práce na klubovně, tábořišti, na zahradě známého, který už nemá tolik sil, či spolupráce s místní školkou nebo třeba domovem důchodců.

Pro jak staré děti?
K dobrovolnictví lze samozřejmě vést děti mladší i starší, ovšem každá skupina má svá specifika. U dětí mladšího školního věku je dobrovolnictví spíše součástí her a aktivit s jejich kamarády, díky kterým se třeba něčemu naučí a zažijí spoustu zábavy. Na druhou stranu i nejmladší děti se mohou zapojit třeba do akce Ježíškova vnoučata nebo vyrobit a předat přáníčka do blízkého domova pro seniory a i děti na prvním stupni mohou pomáhat předškolákům se splněním úkolů nebo při tvoření nějaké otevřené akce oddílu. Se staršími dětmi už se můžeme bavit o smyslu dobrovolnictví, nebo co nám jednotlivé aktivity přináší. Sázení stromků, čištění paseky či oprava zapomenutého hřiště v sobě má navíc i přesah pro budoucí generace a starší děti už to dokážou vnímat.

Co za to?
Samozřejmě podstatou dobrovolnictví je, že za něj účastníci nedostávají žádnou oficiální odměnu. I přesto je důležité, aby dobrovolnická aktivita pro děti nebyla jen jednou z dalších prací nebo úkolů. Vhodným oceněním je například zviditelnění oddílu nebo skupiny v místním časopise, ale hlavně by měly následovat poděkování a pochvala. Především pro starší je pak odměnou čas strávený společně, můžeme například po sbírce uspořádat večerní posezení, kde mohou děti sdílet své zážitky a dát si něco dobrého.

A jak to vidí vedoucí z pionýrských skupin?
„Pokud oddíl funguje, vedoucí  to dělají dobře a baví je to, děti to vnímají a postupem času si uvědomují, kolik času a energie to každého vedoucího stojí. Ocení dobrý program a začnou být za to vděčné. A mnozí pak dojdou k přesvědčení, že by měli něco z toho, co dostali, předat dál. Alespoň to mi v patnácti říkají jako jeden z důvodů, proč chtějí být instruktory.“ Dáša Čechová, PS Mír, Domažlice

„U nás fungují příklady. Vedoucí to dělají a nemluví jen o tom. Když vedoucí umí trochu motivovat děti, jde to samo. Například s oddílem chodíme hrát hry v Josefově na ravelin, který má ve správě místní dobrovolný spolek. A jelikož po nás nic za to nechtějí, chodíme jim občas vypomoci s drobnými pracemi, které zvládnou děti. Takže na místě to vypadá tak, že děti ví, že si zahrajeme bojovku v podzemním labyrintu chodeb, ale nejdřív tam musíme uklidit.“ Ivana Vejvodová, PS Za Vodou

„Dobrovolnictví může mít podobu i v začlenění oddílu do veřejného života. Snažíme se spolupracovat s místní samosprávou, informačním centrem a SDH či dalšími sdruženími. Pomáháme pak při organizaci veřejných akcí např. dětských dnů, soutěží ve veřejné klubovně, čištění řeky atd.“  Petr Xˇandy Dvořák, oddíl Poletušky Velká Bystřice, PS Plejády Šternberk

„Dobrovolnictví podle mě nejvíc vystihuje heslo 72 hodin – Pomáhám, protože chci. Musíš chtít, pak jde všechno. Tohle všechno nás dospělé naučili naši vedoucí, rodiče, prarodiče, my to pouze předáváme dál.“ Alena Petrželová, PS Vysočina Svitavy

Za vznik článku patří velký dík všem výše uvedeným, dále Aviče z PS Tuláci Klatovy, Vlastě Vaskové z PS Hrádek a Kateřině Biedrawové z PS Paskov.