Jak Paša vidí Pionýr za 10 let?

Jmenuje se Pavla Pokorná, ale většinou se jí říká Paša. Je jí teprve 26 let, ale za svůj život už stihla vést oddíl, hospodařit na skupině, působit na kraji a nově také ve Výkonném výboru České rady Pionýra. Co jí k tomu dovedlo, jak vnímá Pionýr a co by se podle ní mohlo v naší organizaci zlepšit?

Ahoj. Prosím tě pověz mi, co všechno v Pionýru vlastně děláš?
Jsem hospodář naší nové skupiny, ale už nevedu aktivně schůzky v oddíle. Jen občas ještě vedu výpravy a minimálně jednou za rok si na nich beru na starost různé vzdělávací aktivity, například k výročím republiky, které instruktoři vzhledem ke svému věku nedokážou ještě úplně uchopit. A na všech výpravách vařím. Kromě oddílu a skupiny působím také v krajské radě Pionýra, pomáhám s vedením KOVky, respektive budu vařit na KOVkách (smích) a na celorepublikové úrovni jsem ve výkoňáku. A teď ještě připravuji hru k 30 letům pro lidi z Pionýra.

To asi člověka nenapadne jen tak. Jak ses k tomu dostala?
Narodila jsem se (smích). K pátým narozeninám jsem dostala náš oddíl. Nicméně už od sedmi let jsem tvrdila mamince, že stoprocentně budu někde vést děti, ale v žádném případě v Pionýru. Chvíli to dokonce vypadalo, že povedu v přírodovědné stanici, kam jsem chodila na kroužky, protože příroda a krajina mě baví více než cokoliv jiného, ale pak jsem se stala oddílákem (smích). Napřed jsem tedy ve svých čtrnácti letech spolu s dalšími dvěma instruktory začala vést družinku dvanácti dětí. Někteří z nich už letos maturují a mají už dva roky svoje děti, takže jsem pionýrská babička a bulím pokaždé, když to vidím. Příští rok na táboře budou moje první vnoučata šátkovaná.

A jak jsem přišla k tomu dalšímu? Kdo ví… Do krajské rady jsem se dostala tak, že jsem byla zaměstnaná na KOPce jako sekretářka, chodila jsem tam pořád, a tak si řekli, že když už tam chodím, tak proč by mě na další radě nezvolili, když zrovna končilo volební období. To mi v Pionýru dalo nejvíc, protože jsem všechny poznala a jinak bych nebyla tam, kde jsem. A jak jsem se dostala do VV ČRP? To se musíš zeptat jinde (smích). Nicméně dala jsem si spoustu požadavků, za jakých do výkoňáku vstoupím, mám je doma schovaný, ani jedno zatím ale nevyšlo.

Jaké požadavky to byly?
Třeba že k registraci každá skupina dostane demižón vína z Moravy, to mi kamarádi poradili na Kamínkách. A také to, že se změní data Českých rad, aby nebyly v době CVVZ (Celostátní vzájemná výměna zkušeností – vzdělávací akce nejen pro pracovníky s dětmi, pozn. red.) a akcí jako Ukliďme Česko.

A kolik ti to všechno vlastně zabere času?
Já moc času nemám, ale třeba tři, čtyři hodiny denně, v průměru.

To je docela dost. Čím se živíš? A věnuješ se ještě nějakým jiným zájmovým aktivitám?
Živím se tím, že jsem na doktorátu, k tomu mám poloviční úvazek ve škole na projektech, které se tematicky částečně týkají i Pionýra. V jednom projektu děláme deskovou hru pro druhý stupeň základních škol a nižší stupně gymnázií o určování hodnot v krajině a počítačovou hru o změnách v krajině. Dále se věnuji zaniklým sídlům a dělám na Výzkumném ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví. A učím na škole, to nemám v rámci ničeho. Odučit jeden předmět za doktorandské studium jsem zvládla v prváku a od té doby učím, protože mě to baví. No a občas ještě jezdím kosit s Brontosaurem, nebo sázet stromky se spolkem Větvení. To jsem teď byla poprvé a asi budu jezdit častěji. A taky chodím zpívat ke kytarám, když zbyde čas.

Zpátky k Pionýru. Co tě k tomu všemu nejvíce motivuje?
Já kdekoliv jsem, tak se nechci stydět za to, že tam jsem. Na doktorát k nám na obor jsem například šla, protože jsem si řekla, že změním ten obor. Aby až jednou někde řeknu, že jsem vystudovala agroekologii, tak si ten člověk řekl: Wow to seš dobrá, to je hustej obor. Na tom teď pracuji na doktorátu a to stejné mám v Pionýru. Aby jednou až řeknu, že jsem Pionýr, aby věděli co to je, jak fungujeme a neřekli: To ještě existuje?

A jak to chceš naplnit?
Chci, aby každý uměl nazpaměť definici Pionýra, ze které by bylo jasně patrné, co se v organizaci dělá, co je její náplní činnosti. To si ale napřed musíme vyjasnit i mezi s sebou, protože mám pocit, že většinou netušíme, jak fungují oddíly na druhé straně republiky. Dále bych ráda, aby Pionýr byla demokratická organizace bez návaznosti na politické strany i včetně funkcionářů a jednotlivých skupin a abychom vychovávali napříč celou organizací ke stejným postojům.

A jak ty konkrétně k tomu chceš přispět?
Postojový rámec je si myslím naplněný, jen je potřeba ho rozšířit mezi lidmi. V tom může pomoci ta moje hra, která teď vzniká a která je o naplňování ideálů Pionýra. Chci objíždět kraje a velké akce a mluvit s lidmi z Pionýra a sbírat jejich názory. Mám pocit, že se spolu nebavíme. Například na CVVZ se jako pionýři potkáváme, mluvíme spolu a bavíme se o Pionýru, ale je to jen malinké procento aktivních pionýrů. Přeji si, abychom spolu diskutovali víc i na úrovni celorepublikové, abychom se o těch věcech bavili, abychom se klidně spolu hádali, házeli po sobě talíře, ale aby ta diskuze byla.

Chtěla bych, aby se Česká rada Pionýra změnila k tomu, že tam lidi jezdí diskutovat a ne jen mávat rukou. Jasně, ať jsou na závěr ty tři věci, které se odmávají, protože to je potřeba, ale zbytek ať je nějaká platforma pro diskuzi. Podle mě je to úžasná příležitost, kdy lidi spolu celý den můžou mluvit. Můžou být panelové diskuze, kdy si z každého kraje před ty lidi sedne jeden člověk, jeden panelista předhodí téma a diskutuje se, řeší se a jsou otázky z publika. Bohužel teď nemůžu dávat postřehy, protože ČRP je v termínech, kdy nemůžu, kvůli CVVZ nebo Ukliďme Česko.

Proč jsou pro tebe akce jako Ukliďme Česko nebo CVVZ důležité?
Říká se: bližší košile než kabát. Ale já si myslím, že by to mělo být přesně naopak. Že ti, co jsou v těch výkonných orgánech, tak by měli jít zvenku dovnitř. Jezdit na CVVZ, celorepublikové akce, vidět jak to funguje jinde a přinášet to dovnitř organizace. Protože pokud všichni půjdou směrem od oddílů, tak my se ven nikdy nedostaneme a jsou to právě ti aktivní lidé, co si zažijí třeba i mezinárodní akce a přináší pak tu zkušenost dovnitř do spolku. Bohužel není času tolik, aby každý mohl jít v obou směrech, ale musí si jeden směr vybrat a neměl by být za něj postihován. Myslím, že chybí v Pionýru lidi, kteří jdou od kabátu ke košili.

Jaký by podle tebe měl být Pionýr za 10 let?
Já chci, aby to lidi bavilo. Aby je bavilo se potkávat s ostatními pionýry i spolky a vyhledávali to. Aby když je někdo v Pionýru, tak aby to byl člověk, který se rád potkává s lidmi, přemýšlí o tom, jak funguje svět, republika a krajina a uměl to předávat dál. A je mi úplně jedno jak. Pro mě není důležitá organizace, já si vždycky najdu místo, kde budu fungovat. Ale pokud Pionýr bude fungovat, je pro mě důležité, aby děti učil demokratickým principům, kritickému myšlení, aby naplňoval jejich volný čas aktivně a aby vedoucí měli dostatek náplně, aby nevyhořeli. Ne porad, ale diskusí, piv, plesů. Někdy mám pocit, že se málo dbá na to, aby vedoucím bylo dobře v Pionýru. Ale na druhou stranu si myslím si, že se to zlepšuje, například Setkání Pionýrských pracovníků měli letos kromě nás už také Pražáci. To je podle mě platforma, která by měla být ve všech krajích a kterou by měl objíždět Výkonný výbor ČRP. Ať tam jedou dva tři lidi z výkoňáku, kterým je spolu dobře, ne na základě losování. Obecně si myslím, že bychom se jako výkoňák měli více objevovat na krajských akcích, aby nás ty lidi znali a abychom od nich čerpali tu energii. Já osobně se ráda potkám s každým aktivním člověkem z Pionýra, klidně za ním přijedu na druhý konec republiky.

ptala se Tirís

Skupina Modřice, kterou Paša s dalšími vedoucími založila, vznikla odloučením od Pionýrské skupiny Vinohrady. Jsou tak první skupinou, která vznikla rozdělením podle nového občanského zákoníku. „Rozhodla jsem se, že jsme dost velcí a staří a že to zvládneme sami. Takže když nám bylo dvacet let oddílu, tak jsme založili skupinu.“ Jak ale dodává, nebylo to jen tak. „Byl to boj, miliarda papírů, jednání, schůzek, podpisů, dopisů poštou, ale zvládli jsme to,“ směje se.

Řekli o ní:

Kečup – Tomáš Hejtmánek, hlavní vedoucí PTO Brabrouci
S Pašou se znám víc jak 17 let a během těch let se neuvěřitelně pozitivně změnila a našla si to, co je pro ni v životě důležité a za co chce bojovat, a Pionýr je jednou z těch velmi důležitých věcí. Myslím, že nejsem zdaleka jediný, kdo obdivuje, co všechno ta holka zvládá, a zároveň v hloubi duše vlastně vůbec nechápe, jak to může stíhat J. A to, co jste se dočetli, není ani zdaleka vše, co Pašu baví a o co se zajímá. Nejen jako oddílák, pracovník kanceláře JmKOP i všude jinde se snaží bourat staré zdi a zkostnatělé postupy a vnášet nové myšlenky, metody a nápady. Toho si na ní cením nejvíce. Někdy je to sice boj, ona se však jen tak nevzdává a já věřím, že se jí podaří zrealizovat nejen všechny její požadavky při vstupu do VV ČRP, ale také mnoho dalších věcí, které rozhodně budou pro Pionýr přínosem a posunou ho dál. Takže Pašo – zasloužíš si veliké UMÍÍÍÍÍÍÍ za vše, cos dělala i děláš, a držím ti palce!!!

Muflonka – Jana Pokorná, maminka a bývalá hlavní vedoucí
Říct pár slov o Paše není jednoduché. Pár slovy nejde popsat to, co dělá. Ale jedna vzpomínka. Paša začala chodit do oddílu v pěti letech. V té době měl oddíl jen jednu družinku; družinek ale postupně přibývalo a nejstarší děti začaly uvažovat o tom, že se stanou instruktory a povedou maláčky. Ne tak Paša. Ta vždycky tvrdila, že pokud povede děti, tak ne v Pionýru, ale třeba v nějaké přírodovědné stanici a hlavně starší děti. Proč ne, nikdy jsme jí to nevymlouvali. Postupně přišla doba, kdy přeci jen začala vést v oddíle družinu Píďalky. Tyto děti dotáhla až k instruktorskému věku a nyní již vedou svoje děti. Potom Paša pracovala několik let na Rozmarýnku – pobočce brněnské Lipky, kde dělala programy pro předškoláky. A teď konečně se dostala k tomu „vedení“ starších dětí, když učí na Mendelově univerzitě studenty v rámci svého doktorského studia. Co na to říct, odříkaného chleba největší krajíc… Pravdou ale je, že z mého pohledu ji všechny věkové kategorie bavily, vždycky do vedení dala všechno a bylo to vidět.

Hra motivovaná Ideály Pionýra – na co se těšit?

Hra bude individuální a jednotlivé úkoly se budou moct plnit, jak při činnosti oddílů, tak s kamarády venku nebo s rodiči a sourozenci. Cílem bude splnit co nejvíce jednotlivých úkolů. Dohromady jich bude 7×30 a každý se bude týkat, některého z Ideálů Pionýra. Úkoly budou jednoduché, tak by to bylo zvládnutelné pro všechny.
Plnění se bude zaznamenávat do webové aplikace, do které se bude jednoduše přihlašovat. V příštích Mozaikách se dozvíte víc.