Jak na tom jsme?

Psát v únoru o začátku roku může někomu přijít jako zpozdilost, ale stejně mi to nedá, ba soudím, že to má obhajitelnou logiku – například proto, že leden je v Pionýru věnovaný mimo jiné základní roční registraci/evidenci. A první souhrny tak získáme… právě v únoru.
A ono není od věci se nad čísly občas zamyslet – jakkoli zlé jazyky tvrdí, že statistika je pouze přesným souhrnem nepřesných čísel.

Předně…
Čísla, o nichž hovořím, jsou přesně taková, jaká si tam uvedeme – my sami. Jak moc jsou přesná či nepřesná, neúplná, či jaký jim dáme přívlastek – záleží pouze na nás samotných!
Z toho vcelku jasně plyne, že jsou – především! – odrazem nás samotných.

Co tím mám na mysli?
Nu, třeba příběh pionýrské skupiny z Brna, jejíž vedoucí se prostě rozhodla, že nebude živit (prostřednictvím odvodů z členského příspěvku) žádné darmožrouty ani na kraji ani na republice! A rázem jí náhle poklesl počet členů o desítky. Prostě vykázala si do statistiky odesílané „výš“ jen část skutečných členů… O kom nebo o čem takový krok vypovídá?
Nebo jiný středně dávný příběh jedné pionýrské skupiny z Ústecka, která se rozhodla, že – protože má mnoho dětí ze sociálně slabšího prostředí – nebude vybírat členský příspěvek. Jenže ouha – nebyla to ani pionýrská kontrola, která postup shledala za chybný, protože zkrátka – členský příspěvek musí být v nenulové výši, takže vlastně dokládání členů pro potřebu čerpání dotace z obce nebylo prokazatelné… a malér byl na světě.

Co z toho plyne?
No, především jisté poučení – že s čísly se musí zacházet přiměřeně opatrně a příliš nechytračit, i když oba uvedené příběhy, které mají prazáklad v registraci členů – měly odlišné motivy. Ale jejich nedomyšlenost nakonec poškodila všechny. Zkusme proto naše kroky pečlivěji zvažovat a nevidět jen první, bezprostřední výsledek, ale vnímat i širší souvislosti.

Martin