I já jsem stát

Karel Čapek zachytil ve svých „Hovorech…“ i tuhle myšlenku prezidenta T. G. Masaryka: „Demokracie znamená, že každý občan může říct po vzoru francouzského monarchy: Stát jsem já. Nebo skromněji: I já jsem stát.“ – v souvislostech viděno shrnutou ideu spoluodpovědnosti každého člověka za dění ve státě.

Z tohoto pohledu je jistě lidsky i občansky potěšitelná zpráva o jedné z největších volebních účastí, která byla ve druhém kole přímé volby prezidenta. Například v obci Čilá, okres Rokycany, a v Lubné, okres Brno-venkov, 100 %. J Celkově se k volbě dostavilo 66,60 %, což znamená, že 5 567 627 voličům (z 8 362 987 zapsaných v seznamech) přišlo důležité vyjádřit svůj názor!

Pro mne byla ovšem poněkud hrůzná kampaň, která volby prezidenta provázela. A vůbec nejděsivější byly některé závěry, které vyvřely na povrch po oznámení výsledků. Může (skutečný) demokrat, pohříchu právě ten, který poukazuje na potřebnost demokracie prohlásit: Ten zvolený není můj prezident!? Po mém soudu je jedním z rysů demokracie i respekt k výsledkům demokratických voleb, třebas‘ se mi nelíbí a můj kandidát nezvítězil. Ale jedním dechem vzývat potřebu demokracie, a následně „nepřijmout“ výsledek demokratického jednání – to je na pováženou. Což je to nejhorší poznání z letošní prezidentské volby. Zdaleka totiž nešlo jen o výkřiky ojedinělé – pro demokracii a její vnímání to totiž není vůbec dobrá zpráva.

Martin