Hodnocení – k červnu zkrátka patří…

Naprostou většinu oddílů sice v létě čeká tábor, ale přesto je správné zařadit na některé červnové schůzky ohlédnutí za uplynulými měsíci a provést – společně s dětmi – hodnocení končícího roku. Dětem není cizí i proto, že je čeká školní vysvědčení (takže jde o období, kterému je hodnocení práce blízké). A před dvěma měsíci letních prázdnin je zcela na místě.

Co začíná, má i skončit

V červnu uběhl od září skoro rok – a to je v životě dětí, dospělých i oddílu doba, která si ohlédnutí zaslouží. Navíc – už jsem to připomínal – nezřídka na zahájení vymýšlíme něco méně obvyklého, vtipného – čím by se měl START ozvláštnit od jiných činností. Na místě je proto neopomenout i CÍL, aby oddílová činnost s koncem června prostě jen nevymizela, byť s vidinou tábora.

Zhodnocení fungování-života oddílu, programu, jímž byly naplněny schůzky a výpravy, nám totiž může poskytnout daleko více než „jen“ informace, jak to děti viděly. Zda a jak tuhle příležitost zužitkujeme, záleží na nás, na naší přípravě.

Možné příležitosti

Abych dostál (pro někoho) úsměvné tradici – použiji znovu větu: Musíme si ujasnit cíle! Říct si, k čemu nám to je – proč to děláme. Z toho nám ony příležitosti zřetelně vyplynou. Co tím tedy sledujeme?

  • Společné hodnocení je šancí k ocenění dětí – v případné dlouhodobé soutěži nebo třeba za aktivitu, udržování týmového ducha atd., včetně možného vyznamenání Pionýra – „Stužka hrdosti“ má čtyři stupně (bronzový a stříbrný uděluje PS, zlatý KRP a diamantový ČRP), je udělována za aktivitu v oddíle či klubu a děti mohou postupně získat všechny čtyři. Z této příležitosti plyne další…
  • Společné hodnocení též můžeme využívat k tomu, aby si děti připomněly, co všechno za rok zažily, co se naučily, v čem a kam se posunuly, co dokázaly zvládnout i to, co se jim nepovedlo (to totiž k životu patří, nelze být jen úspěšný – i prohra nás posunuje dál!).
  • Takové hodnocení může děti motivovat k dalšímu setrvání v oddíle, rozhodně je dobrým odrazovým můstkem k seberozvoji, k němuž všechny a zejména děti v oddíle vedeme.
  • Společné hodnocení je navíc jedním z nejpřirozenějších projevů spoluúčasti dětí na řízení oddílu, tedy na spolupodílu každého z nich na správě „věcí veřejných“. Děti tím přebírají odpovědnost za to, jak jejich oddíl bude vypadat a kam dál bude směřovat.

A co to přinese mně?

Kromě (zdánlivé) práce J navíc!? Vedoucí získá něco, co jindy jen těžko. Společné hodnocení pionýrského roku mu totiž přinese mnoho užitečných informaci pro plánování další činnosti.

  • Chci-li to vědět, dozvím se, jak jsme naplnili původně vytčené výchovné cíle, a jak to vnímají děti (zda si to také trochu uvědomují).
  • Od dětí zjistím, zda se osvědčily zvolené formy činnosti – čili jaké prostředky jsou pro náš oddíl a děti v něm příhodné a opravdu je posouvají vpřed.
  • Jde o neformální průzkum ovzduší v oddíle – zda oddílové zvyklosti a pravidla fungují, jak se děti cítí.

Při hodnocení bychom se neměli zaměřovat (pouze) na obsah a informace. Výpovědí je i vlastní postup. Stojí za to učit děti ohlédnout se za prožitým obdobím a z ohlédnutí si vzít poučení. Jde o vklad do budoucna.

Nejde o složitost

Toto povídání může působit jako popis dost komplikovaného postupu, ale složitost v tom není potřeba hledat. Hodnoceni na konci školního/pionýrského roku je zcela přirozené, ostatně nemělo by jít o nějaký dramatický a výjimečný proces. Zvláště pokud je poskytování zpětné vazby v oddíle zvykem. Při větší četnosti či dokonce pravidelnosti si děti snadno přivyknou vyjadřovat se k chodu oddílu, hledat a nacházet konkrétní věci na zlepšení či pochvalu.

Vedoucí proto nesmí být zaskočen, pokud první (budete-li je zavádět) společná hodnocení nebudou zrovna kypět dětskou aktivitou, ostatně i některá pravidelná hodnocení mohou vyznít jaksi hluše, neužitečně až marně. Kde se totiž mají děti naučit otevřeně vyjadřovat k jiným i k sobě? Doma ani ve škole pro to příliš prostoru nebývá… Proto k podobným aktivitám patří trpělivost, neboť umět snášet a současně vyjadřovat kritický názor, tím spíše o vedoucím nebo celém oddíle – to není snadná věc. Konstruktivní zpětná vazba je dovednost, která se dá pěstovat a trénovat, ale nikdy nebude úplně snadná.

Na závěr si ještě neodpustím připomenout nezbytný předpoklad: každá aktivita musí vycházet z reality oddílu, věkových a individuálních zvláštností dětí a cíle – a je nezbytné tomu přizpůsobit i užité nástroje – po nejmladších pionýrech proto nelze chtít vyplňovat dotazník o dění v oddílu, stejně jako není případné chtít po starších pionýrech přidělovat k jednotlivým vrcholům činnosti různé smajlíky.

Každá podobná aktivita musí být dobře promyšlena a připravena, čili J plánována – to je základem úspěchu veškeré naší práce.

Martin