Face, Insta nebo radši vlajkovaná?

Skloněná hlava, obličej ozářený namodralým světlem… Proč dnes tolik dětí – a ruku na srdce, také dospívajících a dospělých – tráví čas u mobilu? Co nám sociální sítě dávají? A proč jim dáváme přednost před jinými aktivitami, včetně oblíbených táborových her? Jednou z odpovědí je, že nám dávají pocit sebehodnoty, důležitosti, lásky a blízkosti. Spouští v nás stejnou reakci jako jakákoliv odměna, pohlazení, uznání od důležitého člověka. A to není málo.

Vezměme si třeba Facebook. Právě jsme nahráli fotku z dovolené. Pravda, občas pršelo, autobus měl zpoždění a oběd nebyl nic moc. Na net ale nahrajeme fotku s vysmátým obličejem, ve slunečních brýlích a parádní Insta-friendly zmrzkou. Sociální sítě nám umožňují jemně zkreslovat realitu vytvářet co nejlepší sebeobraz – když nám okolí potvrdí, že zažíváme skvělou dovolenou, oddechneme si a utvrdíme se v tom, že to tak opravdu je.

To není výsměch. Je přirozené chovat se tak, jak po nás chce okolí, poměřovat se, zda to, co dělám, je normální, běžné, zda to okolí oceňuje. V minulosti to byla otázka života a smrti – když se náš předek nechoval tak, jak tlupa schvalovala, nepřežil zimu. Dnes si potřebujeme ověřit, že ve svých názorech nejsme sami – a to nám může potvrdit rodina, přátelé či sledující na sociálních sítích.

Vraťme se k fotce na Facebooku. Je důležité, že jej máme v mobilu a hned vše vidíme: Fotka právě dostala tři lajky. Vracím se k práci, ale za pět minut se kouknu znovu. Dalších pět! Paráda. Měla bych psát tenhle článek, ale ještě se kouknu. Další tři! A k tomu komentář, jak mi to sluší! Kromě toho, že mi mé okolí potvrzuje mou hodnotu – věnuje svou pozornost a čas tomu, co dělám, takže jsem pro ně zřejmě důležitá – spouští se mi v mozku reakce na odměnu. Na mnohých výzkumech (např. B. F. Skinner a jeho následovníci) se zjistilo, že krysy se vracejí tam, kde získaly odměnu. Nejčastěji, pokud je odměna opakovaná, ovšem nepravidelná. U lidí je to s odměňováním nás dost podobné. Na Facebook se tak vracíme a každý lajk a vlídný komentář nám v mozku spouští slastnou reakci odměny. Jsme důležití, jsme oblíbení, jsme hodnotní.

Na vývoji sociálních sítí se podílí řada odborníků, psychology nevyjímaje. Je dobré vědět, že Facebook nám nenaservíruje všechny lajky najednou. To by nás udělalo šťastnými jen jednou. I když všichni naši přátelé zareagují lajkem během pár minut, Facebook je zobrazuje postupně. Nikdy nevíme, jestli už jsme viděli všechny, nebo ještě nějaká odměna přijde. A tak se vracíme, stejně jako Skinnerovy myšky pro potravu. Odměna zkrátka přichází okamžitě, a opakovaně, mnohem rychleji a snáz, než pocit uspokojení z vlajkované.

Abychom si rozuměli – sama sociální sítě denně používám. Nevidím v nich koncentrované zlo. Jen se lidem snažím přiblížit, jak a proč je tak jednoduché utopit se v hlášeních o novinkách, lajcích, komentářích a žádostech o přátelství. Pocity, které díky tomu zažíváme, jsou silné.

Co s tím?

Vždycky, když se snažím porozumět novému tématu, lámu si hlavu nad tím, jak to funguje a co já sama s tím mohu udělat – jak to mohu změnit anebo (pro mě osobně lépe) integrovat do vlastního života.

Co tedy s nadměrným užíváním sociálních sítí na mobilu, jak u sebe, tak u dětí, které nám rodiče svěřují? Nemám jednoduchá řešení. Můžu vám dát tipy – a třeba právě u vás budou některé fungovat.

Dodržujte na schůzkách jasná pravidla. Pokud dle vašeho názoru mobil na schůzku či výpravu nepatří, tak tam zkrátka nepatří. Dvě hodiny i víkend se bez mobilu zvládnout dá.

Sami pravidla dodržujte. Děti těžce nesou (a já se jim nedivím), když musí pravidla dodržovat a vedoucí ne. Pokud např. musíte zavolat rodičům o zdravotním stavu jejich dítěte, se svými svěřenci o tom mluvte.

Vždy věnujte čas tomu, kdy a proč je možné pravidla porušovat.

Nesmyslná bezdůvodná pravidla se dodržují těžko. I menším dětem můžete vysvětlit, co jste se právě dočetli – a proč je občas fajn mobil odložit. Na přínosy mohou při hře nebo diskuzi přijít i děti samy. Třeba vás překvapí.

Udělejte z mobilu téma schůzky. Existuje spoustu her, které fungování sociálních sítí, nadměrné užívání mobilu, rizika i mediální gramotnost umí skvěle přiblížit.

Zajímejte se o to, jak děti na mobilu tráví čas. Často je to pro ně důležitá součást života, tak se na ni ptejte. Co na mobilu děláš? A co tě nejvíc baví? Ukážeš mi to? Dejte dětem zájem a ocenění v opravdovém životě, aby jeho náhradu z mobilu potřebovaly co nejméně.

Plňte výzvy. Pracuju hlavně s dospívajícími, kteří na podobné věci slyší. Odinstalovat si z mobilu tři aplikace? Vydržet co nejdéle bez připojení na sociální síť? Najít nejlepší milý a nejdrsnější nenávistný komentář? Všechno jsou to výzvy, o kterých můžeme na příští schůzce mluvit a zkoumat je.

Udělejte z mobilu společníka. Sdílejte fotky ze společných akcí. Mluvte o věcech, které si děti na sociálních sítích přečetly, o komentářích, které mají pod fotkami. Učte skrze ně empatii nebo mediální gramotnost. Fantazii se meze nekladou.

Tamara Kunčarová
psycholožka a lektorka prevence, www.zittadyated.cz