Enviro pro činnost 2: voda a zemědělství

Není snad nikdo, kdo by v posledních letech neslyšel nebo neviděl nějakou zprávu o suchu, povodních či řepkových polích plných chemie. Vyschlé studny, přívalové deště, ale i obrovské lány jedné plodiny se totiž přímo či nepřímo dotýkají každého z nás, a tak není divu, že se zajímáme. Ale víme toho dost? Co mají tyto problémy společné? A jak naše znalosti předat dál? To se pokusí zodpovědět druhý díl seriálu o environmentálních tématech a souvislostech.

VODA

Obr.: Meandry Moravy

Prapůvodem života je voda. Před příchodem člověka byla česká krajina plná močálů, rašelinišť, podmáčených luk, tůněk, lužních lesů, a široko daleko kroutících se řek. Jenže hospodaření moderního člověka vyžadovalo velká pole, s průmyslovou revolucí vznikla potřeba vodních kanálů a osídlení se rozšířilo i do záplavových míst. Snaha člověka zajistit si blahobyt tak vedla k rozsáhlému odvodňování, stavbě velkých vodních děl a vodních cest. Jen pro představu, délka Labe se za posledních 150 let v důsledku napřimování zkrátila o celé dvě třetiny. Důsledkem je, že voda, která naprší, se nemá kde vsakovat a okamžitě odtéká pryč. Tůňky a mokřady, které nejen poskytovaly vláhu širokému okolí, ale navíc dokázaly v případě silných dešťů a tání sněhu vsáknout velké množství vody a zabránit tak povodním, jsou dnes už spíše výjimkou v chráněných oblastech. Proto když se v dnešní době mluví o vracení vody do krajiny, jde právě o vracení řek do původních meandrujících koryt a tvorbu tůněk a mokřadů s přirozenými podmáčenými břehy poskytujícími životní podmínky mnoha rostlinám a živočichům.

Nemožnost vsakování vody se ale netýká jen zemědělské krajiny, velkým tématem se stává i ve městech. Při stále častějších přívalových deštích se voda nemá kvůli nepropustným povrchům kam vsakovat a velmi rychle odtéká skrz kanalizační síť pryč. To má neblahý vliv nejen na zeleň a divoká zvířata, ale souvisí i s vysokými teplotami, které se obzvlášť v letních měsících stávají ve městech jen těžko snesitelnými. I proto jsou nyní trendem tzv. adaptační strategie na změnu klimatu, mezi které patří snaha využívat propustné podklady a zelené střechy či vytvářet ve městech větší plochy zeleně.

ZEMĚDĚLSTVÍ

Obr.: Druhová pestrost výrazně klesá u velkých lánů polí. Zdroj: @birdlife_cz

V dřívějších dobách měla téměř každá rodina políčko, o které starostlivě pečovala, neb úroda rozhodovala, zda rodina přežije další zimu. Taková políčka byla velmi různorodá, rozdělená remízky nebo již zmíněnými tůňkami. S příchodem socialistického hospodářství však vše nabralo rychlý spád. Z políček drobných zemědělců se staly obrovské lány, jež má na starost pár lidí se spoustou velkých strojů, odstranily se remízky, pole se odvodnila a na půdě se ve velkém pěstují druhy, které jsou pro danou oblast nevhodné nebo vyžadují velké množství umělých hnojiv. Díky dostatku potravin zatím příliš neřešíme, že půda kvůli tomu už na mnoha místech jen stěží dokáže plnit svoje produkční a mimoprodukční funkce, je náchylnější vůči vodní i větrné erozi, rapidně zde klesá druhová pestrost volně žijících zvířat a rostlin a půda nenávratně mizí. Přitom jeden centimetr půdy vzniká přibližně 100 let. Nezanedbatelné je i číslo, které ukazuje, kolik plochy zemědělské půdy se zastaví. Ročně je to až čtyři tisíce hektarů, což vychází na přibližně 11 hektarů denně. Často tímto způsobem ničíme vůbec tu nejúrodnější půdu, kterou máme.

Těžko dnes vrátíme většinu obyvatel zpátky do zemědělství, aby si znovu našli svůj vztah k půdě, a ani to není cíl. Pro začátek bude stačit, když se do polí vrátí zpět stromy, remízky, polní cesty a tůňky, a širé lány se opět rozdělí na menší políčka odolná vůči erozím. Snažme se pěstovat to, co potřebujeme k obživě, bez obrovského množství pesticidů, insekticidů a umělých hnojiv. Je to běh na dlouhou trať, ale jsme to také my spotřebitelé, kdo ovlivňujeme, jak a co se bude pěstovat.

Obr.: Rozdíl ve velikosti jednotlivých lánů na česko-rakouské hranici, zdroj: satelitní mapa, seznam.cz

Náměty na činnost:

Námluvy lučních kobylek (zdroj: Lipka)
Cíl: prohloubit vnímání krás přírody, vztah k přírodě, důležitost luk
Věk: 1. – 4. třída
Popis: Námluvy lučních kobylek se konají v pozdním létě, kdy je zem teplá a slunce prosvítá stébly trávy. Na velké ploše (více než 100 m2) si všichni lehnou porůznu do trávy, dál od sebe. Vedoucí hry určí předem jednoho (při větších skupinách 2 až 3) samečka kobylky, který začne cvrkat (foukat) na stéblo trávy chycené pevně mezi prsty. Všichni ostatní představují samičky, které musí vypátrat samečka. Mají ovšem zavázané oči a orientují se pouze sluchem. Lezou po čtyřech k samečkovi, až ho najdou. Poté si rozvážou oči, položí se na záda do vyhřáté louky a naslouchají vrzání skutečných kobylek.

Teče voda teče, až odteče
Cíl: uvědomit si význam meandrujících toků v krajině
Věk: 2. stupeň ZŠ + SŠ
Pomůcky: ruličky od toaletního papíru a papírových utěrek rozřezané podélně napůl, lepidla, provázky, pevné papíry, případně staré nevyužité polystyrénové obaly na potrubí apod.
Popis: Vedoucí vymezí délku dráhy (cca 2–3 m) někde venku, ideálně v mírném svahu. Poté rozdělí děti podle počtu na několik skupin (minimálně 2) a zadá jim úkol sestavit ve vymezeném území vodní koryto tak, aby jím voda tekla co nejdéle. Ke stavbě mohou využít libovolné množství ruliček a další uvedené pomůcky. Zvítězí ta skupina, u které voda poteče svrchu dolů nejdéle. Po uplynutí času (alespoň 1 hodina – záleží na délce úseku a schopnostech dětí), vedoucí nalije na hořejší straně koryta určité množství vody a stopuje, za jak dlouho se všechna voda vyleje na konci koryta ven, a totéž opakuje u všech ostatních skupin. Kolik vody musí dotéct až dolů, je na vedoucím, pro tuto aktivitu to není stěžejní, ale je dobré sdělit dětem předem, jak bude hodnocení v tomto směru probíhat.
Tip! Tato hra se dá snadno zahrát i v klubovně, jen vodu vyměňte za pingpongové či jiné míčky.

Reflexe: Po vyhodnocení hry je dobré si s dětmi sednout a popovídat si o problematice narovnávání vodních toků a celkově narušování vodního režimu. Můžete se dětí zeptat, jaké řeky a potůčky potkávají ve svém okolí? Je v nich hodně zákrut nebo málo. A následně s nimi probrat, co znamená pro krajinu, když voda rychle odtéká pryč, proč chráníme lužní lesy, jak souvisí úpravy toků se suchem a povodněmi.

Schůzka o půdě
Cíl: prohloubit znalosti dětí o půdě, životě v půdě a jejich významu, vyzkoušet si vypěstovat vlastní potraviny
Věk: 2. – 8. třída ZŠ
Pomůcky: lupy, svítilny, květináče/nádoby/záhonek na pěstování, humus (nejlépe z kompostéru), různé druhy zeminy
Popis: Schůzka se může skládat z několika dílčích aktivit, dohromady jako celek budou nejpřínosnější, ale dají se využít jen jednotlivé části:

  1. Pohádka: Kdo vlastní klíč ke štěstí zemědělské půdy – dostupná na blog.CooLAND.cz, o problematice odcizení od půdy a ekonomických zájmech.
  2. Půda jako živý organismus – vybavte děti lupami, případně malými svítilnami a vydejte se s nimi do okolí zkoumat život v půdě. Je dobré vybrat vícero různých typů půd – ornou, louku nebo kompost. Cílem je prozkoumat, kde je největší koncentrace živých organismů (larev, brouků, žížal…). Pokud máte k půdě daleko, může si ji vedoucí „nasbírat“ dopředu a přinést ji do klubovny.
  3. Potravinová soběstačnost – na závěr vyberte nejvhodnější půdu, namíchejte s humusem a zkuste do záhonku či květináče zasít semínka salátu, bylinek či řeřichy. Můžete experimentálně naplnit nádoby více druhy půd a zkoumat, v jaké půdě vyroste nejchutnější a nejmohutnější rostlina. 
  4. Reflexe, povídání o půdě a jejím významu.

Tip! Co můžeme udělat pro českou krajinu?
Chcete-li se pomoci české přírodě a krajině s oddílem, je nejjednodušší spojit se s místní ekologickou organizací nebo její pobočkou. Často se pořádají akce na sázení listnatých stromů, čištění studánek atd., můžete se ale i sami pokusit vytvořit po domluvě s vlastníkem pozemku tůňky, remízky, nebo vyset na jaře květinovou louku pro tolik potřebné opylovače. Jiné věci zase může dělat každý z nás – nakupovat potraviny z ekologického zemědělství, šetřit vodou nebo si pěstovat své ovoce a zeleninu.

Tirís

Ostatní náměty a odkazy:

Film o půdě: Živý plášť planety Země – GEODERMA  (dostupný na Youtube)
Web Intersucho.cz – vše o suchu, monitoring
Časopis Sedmá generace – Jak ztrácíme půdu pod nohama (a mnoho dalších publicistických článků s environmentální tematikou)

Zdroje: Dokument Mezi prsty, Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství půda (eagri.cz), Lipka