Dobrovolnictví začíná… v oddíle

Ať se přihlásí ten, kdo nikdy jako dítě nevylepšoval s vedoucími klubovnu, nestavěl tábořiště nebo nevařil na táboře pro ostatní. Tyhle a spousta dalších aktivit jsou přirozenou součástí života oddílů a málokdo je bere za něco výjimečného. Přitom právě tyto aktivity mají skvělý potenciál dětem ukázat, co je to dobrovolnictví a proč je pro naši činnost důležité. Stačí o nich jako o dobrovolnických aktivitách přemýšlet a přistupovat k nim podle toho. Rázem je před námi celé portfolio dobrovolnických aktivit, které můžeme dělat s dětmi všech věkových skupin.

Tak třeba takové vymalování klubovny. Samozřejmě si to můžeme udělat sami vedoucí nebo si pozvat externí firmu. Jinou možností je ale pozvat na malování například naše starší děti. Takové malování pak asi bude trvat déle, a možná se něco nepodaří podle našich představ, ale ve výsledku pro nás bude větším přínosem. Proč? Protože se díky tomu stmelí vedoucí s dětmi, které třeba brzy začnou vést. A taky protože se něco nového naučí, získají spoustu zážitků a v neposlední řadě dobrý pocit, že svojí prací pomohli zkrášlit klubovnu, pomohli vedoucím i ostatním dětem, které se budou rády do klubovny vracet. Pokud jim za jejich čas, energii a práci poděkujeme, bude to pro ně důkaz, že jsou oddílu prospěšné, a dokáží si tak upevnit své místo ve skupině (což je především pro určitou věkovou skupinu celkem zásadní věc) a může to nastartovat jejich „kariéru“ v oddíle.

Nutno dodat, že prvotním impulsem by neměla být snaha ušetřit, a už vůbec není vhodné přítomnost dětí na takové akci podmiňovat či vyžadovat. Naopak je skvělé, když děti samy přijdou s nápadem, jak klubovnu zkrášlit, a vedoucí jim s tím vlastně jen pomáhá. To je pak prostě ráj. 🙂

No a co když zrovna nemáme v plánu malovat klubovnu, tvořit bylinkovou zahradu nebo nestavíme tábor? I drobné úkoly, například zalévání květin, zapisování do kroniky nebo jednoduchý úklid po schůzce mohou být dobrovolné. Můžeme dát třeba dětem na začátku roku zvolit, co by je bavilo nejvíce, a nechat pak úkoly na jejich vlastní zodpovědnosti, samozřejmě s podporou a pomocí vedoucích. Kousek po kousku se díky tomu vytváří něco, co v jiné oficiální pracovní instituci budete jen těžko hledat – stmelený kolektiv dětí i vedoucích, kteří berou svoji pomoc v oddíle jako přínos pro sebe i společnost a práci vnímají jako zábavu se svými přáteli. A to už se vyplatí, ne?  

Tirís