Dětská Porta – do třetice všeho dobrého

Proč do třetice? Protože republikové finále Dětské Porty se konalo už potřetí za sebou v Kroměříži. A protože už to byl třetí pokus o uskutečnění 29. ročníku soutěže, a tentokrát se ho povedlo dotáhnout až do konce. Ale pojďme hezky postupně.

Republikové finále bylo, tak jak je v posledních letech zvykem, naplánováno na květen do Kroměříže, ale kvůli nouzovému stavu nemohlo proběhnout. Organizační štáb Dětské Porty rozhodl o přesunu na zářijový termín, ale situace nebyla o moc růžovější, a tak nakonec na začátku září došlo ke zrušení podzimní prezenční formy republikového finále. Ale to bychom nebyli pionýři, abychom to tak snadno vzdali. Rozhodli jsme se, že se vydáme pro nás zatím neprobádanou cestou – zkusíme přenést Dětskou Portu do on-line prostředí.

Organizátoři v jednom kole

A rozjel se kolotoč. Během krátké doby jsme dali dohromady nové propozice, nastavili parametry pro soutěžní videa a rozeslali je všem, kteří na oblastních kolech získali postupové listy do republikového finále. Stihli jsme to celé ještě před zákazem zpěvu. 😉

A pak už jsme jen čekali na první videa. Nejprve jich přišlo pár, ale postupně přibývala, až se nám sešlo celkem 35 soutěžních videí v 8 kategoriích. A kolotoč příprav na vysílání se točil dál. Matěj z ústředí dal do kupy všechna soutěžní videa, otitulkoval je a perfektně připravil pro on-line vysílání. Darina poskládala vizitky od soutěžících, které byly základním materiálem pro moderátorky. Byly vydány i první Struny (zpravodaj Dětské Porty), kde byli představeni členové odborné poroty a čtenáři mohli najít bližší informace o plánovaném vysílání.

Jedeme na živo

V sobotu 24. 10. v 10 hodin se rozběhlo na pionýrském Youtube kanálu první republikové finále Dětské Porty ve virtuální podobě. Ve „studiu“ na Starém pivovaře byly připraveny moderátorky Jana Štěpánová a Jana Rychterová a za kamerami a u technického pultu zase Vladislav Františ a Petr Staroveský, kteří se postarali o pohodový průběh sobotního více než třiapůlhodinového maratonu písniček a mluveného slova. Když jsme se moderátorek po vysílání zeptali, jak se jim moderovalo, obě se shodly na tom, že jim chybělo publikum, na které by mohly reagovat. V průběhu vysílání si ale na tuto skutečnost zvykly a my musíme jen dodat, že se obě Jany skvěle doplňovaly a bylo hezké sledovat, s jakými emocemi prožívají jednotlivá soutěžní vystoupení.

A co na to samotní soutěžící?

Lucka Dolejšová, vítězka kategorie JP (pozn.: Děti s doprovodem dospělé osoby), nám po odvysílání finále napsala, jak se jí natáčelo a kdo všechno se na přenos díval: Natáčelo se mi dobře, sice mě vůbec nebavilo to pořád natáčet znova, když do toho začal vrčet sám od sebe kávovar a znova, když jsem tam udělala chybu, ale bylo to fajn. Dívali jsme se na celé finále, taky na to koukaly moje kamarádky, babi a děda, příbuzní a dokonce i naše paní sousedka.

Položili jsme pár otázek Jeleně Jurečkové, vedoucí oddílu Šedé myšky.

Šedé myšky vyhrály v kategorii Zpívající oddíl, máš nějaké reakce od oddílových dětí? Koukaly se na sobotní vysílání?
Ano koukali jsme se vedoucí, děti i rodiče. Jsme rádi, že jsme to zvládli, i když se to zkomplikovalo s natáčením a s covidem 19, protože jsme měli málo společných chvil.

Zpíváte si jen tak pro radost a pak chvíli zkoušíte, než jedete na soutěž, nebo jsou za tím vším dlouhé hodiny příprav?
Nic moc jsme se nepřipravovali. Jednu až dvě schůzky před natáčením. Když je dobrá oddílová parta, tak si určitě každý rád zazpívá na schůzkách nebo u táboráku. Je potřeba si to zkusit. My jsme taky z počátku nechtěli se něčeho účastnit, ale skupinová vedoucí (Božka) nám řekla, když jsme začínali se Sedmikvítkem, že to nic není, zkusit něco nového, nemít strach a zažít víc.
Stejně zpíváme pro radost s kytarou na různých výpravách, ale i bez ní. Stačí začít zpívat a děti se samy přidávají a zpívají písně, které znají. Máme štěstí, že Bára hraje na kytaru od mala a nyní je v oddíle už instruktorkou. Určitě se najde v každém oddíle někdo, kdo umí zpívat apod.

Myslíš si, že je v Pionýru víc takových oddílů, které by se mohly Dětské Porty zúčastnit? Co bys vzkázala vedoucím oddílů, je čeho se bát?
Můžeme doporučit všem, aby to zkusili, neb na takových akcí je zábava a poznáte nové kamarády.

Sobota splněných přání
I vysílání on-line s sebou přináší krásné příběhy. Např. Jan Novorka v odpovědi na otázku „Kdybys měl kouzelnou hůlku – jaké by bylo Tvoje přání?“ uvedl „Vyčaroval bych si novou kytaru, která by byla jen moje.“ Jeho přání bylo ještě v průběhu dne vyslyšeno, protože nám ještě v sobotu po vysílání na mail Dětské Porty přistála nabídka na kytaru pro Honzu. Organizátoři už se postarali o propojení obou stran a věříme, že Honza bude mít vlastní kytaru. Někdy prostě stačí nebát se a vyslovit svá přání nahlas.
Chcete vědět, jak to všechno bylo a kdo vyhrál? Pusťte si záznam z vysílání republikového finále na pionýrském Youtube kanálu nebo na detskaporta.cz, kde si můžete také přečíst Struny.

Republikové finále Dětské Porty v číslech
35 soutěžních videí
10 přihlášených autorských skladeb
3 hodiny 36 minut a 51 vteřin odvysílaného času
154 sledujících v jeden čas (pozor, nemusí to být vždy jeden člověk)
100 a více sledujících v průběhu celého vysílání
1360 zhlédnutí videa se záznamem z vysílání (do 26. 10. do 16.00 hodin)