Děti zvládnou víc, než myslíme

Družinový systém není v Pionýru žádná novinka, na druhou stranu ale v současnosti ani není úplně běžný. V čem pomáhá oddílům, které ho využívají? Zeptali jsme se Aleny Petrželové z Pionýrské skupiny Vysočina Svitavy.

Pro začátek mi řekni, jak družiny u vás vypadají? Jak jsou velké, kolik jich je, jak staré jsou v nich děti?
V našem oddíle je průběžně kolem třiceti dětí. Aby se s nimi lépe pracovalo, jsou rozdělené do tří družin. Osvědčilo se nám to při hrách, při rukodělkách, stačí zavelet „rozdělte se“ a každý už ví, kdo s kým je. V oddíle máme děti od první do deváté třídy. Ty nejstarší plní roli takových „skoro instruktorů“. Ale občas necháme něco řídit i ty malé, aby neměly pocit, že jsou pořád v závěsu za těmi nejstaršími.

Jak samostatné jsou vaše družiny? Co všechno zvládnou bez dospělých?
Úplně samostatně nepracují, taky proto, že se scházíme ve škole, kam je bez dospělého vedoucího nikdo nepustí. Ale zvládnou toho opravdu hodně. Někdy na schůzce jen tak sedím bokem a do ničeho nezasahuju, pokud se nevyskytne nějaký problém. Ty starší děti, co jsou už v oddíle delší dobu, si pro ty menší chystají třeba uzly, morseovku, povídání o KPZ – a my jen žasneme, jak to dokážou udělat jinak než my, hravě a často opravdu bravurně. Jen jim musíme dopředu říct, co si mají připravit. Někdy takhle uplyne celá schůzka opravdu jen s minimálními zásahy vedoucího a jde to fakt dobře.

„Každopádně nás děti pořád překvapují tím, co dokážou vymyslet. Znovu a znovu zjišťujeme, že je často bereme jako příliš malé a říkáme si, co všechno nezvládnou, ale pravda je, že zvládnou hrozně moc.“

Jak dlouho už tímhle způsobem družiny využíváte? A dokážeš říct, jak se osvědčily a kam vás posunuly?
Teď už to bude patnáct let. Družiny se nám určitě osvědčily. Díky nim dáváme prostor dětem, které mají spoustu nápadů, se kterými bych sama nepřišla, takže se i inspiruju jejich přístupem k vedení schůzek. Třeba jedna slečna si měla připravit povídání o KPZ a měl jí s tím pomoct bratranec. Přichystala si cedule „patří to tam“ „možná“ a „nepatří to tam“ a děti k nim přiřazovaly věci. Mě by třeba tenhle způsob nenapadl. Potíž ovšem byla, že bratránek nechal celou přípravu na ní a ona se strašně rozzlobila, nadávala, jak jsou chlapi strašní, najednou byla úplně jako dospělá. Takže je to občas i docela legrace. Naštěstí to pak bratránek aspoň částečně zachránil tím, že jí pomohl s prezentací ostatním na samotné schůzce.
Každopádně nás děti pořád překvapují tím, co dokážou vymyslet. Znovu a znovu zjišťujeme, že je často bereme jako příliš malé a říkáme si, co všechno nezvládnou, ale pravda je, že zvládnou hrozně moc.
Navíc je to dobré i pro ně. Některým práce v družinách pomůže překonat ostych, rozvinout se z hlediska komunikace. Navíc jim to dává pocit důležitosti, což je důležité pro sebevědomí. A samozřejmě to pomáhá s výchovou nových instruktorů a vedoucích.

Jsem rád, že to zmiňuješ, protože se chci zeptat, jestli to opravdu funguje?
Samozřejmě jak kdy. Jako mnoho skupin trochu bojujeme s tím, že jsme malé město, takže děti jdou často na střední školu někam jinam. Ale pokud chtějí, tak si k oddílu najdou cestu. Někdy se třeba i vrací po střední škole. Rozhodně je na další práci s dětmi vedení družiny dokáže připravit a třeba to zužitkují i někde v jiném městě, u jiného oddílu.
Pro schopnost něco samostatně zorganizovat je to každopádně dobrá škola. Je ohromný rozdíl, když jim poprvé zadáš, aby něco sami připravili, a oni jsou v rozpacích, nevědí, jak na to. A když to samé uděláš podruhé, potřetí, tak už je vidět, jak se toho najednou vůbec nebojí.

Co bys doporučila někomu, kdo chce s družinami začít?
Důležité je se toho neleknout. Protože mám věkově prostupný oddíl, je potřeba rozdělit napřed rovnoměrně nejstarší děti, které družiny vedou. Je taky nutné dát pozor na to, aby si děti v družině aspoň trochu seděly, nerozdělovat je proti jejich vůli. Jinak v tom fakt žádné úskalí není, nám se to po všech stránkách osvědčilo.

Nakonec nám řekni, co plánujete od září celkově jako skupina?
Díky Covidu jsme se dlouho neviděli, tak hlavně doufám, že se sejdeme všichni. Určitě se chystáme na 72 hodin, tak musíme vymyslet, do jakého projektu se budou chtít děcka zapojit. Taky pojedeme na vybíjenou do Jaroměře. V říjnu máme premiéru, budeme poprvé pořádat krajské kolo Dětské Porty, protože tady u nás žádné rozumně v dosahu není. Samozřejmě připravujeme na září víkendovku, na přelomu října a listopadu vyrazíme tradičně na naši základnu Ostrý Kámen, no a pak už budou za chvilku Vánoce. 🙂

ptal se Jakub