Děti z dětských domovů v činnosti – ze dvou úhlů

Rovnost či naopak nerovnost příležitostí může mít mnoho podob. Například děti z institucí, jako jsou dětské domovy, mají poměrně složitý přístup k aktivitám mimo tato zařízení. Přesto je dost pionýrských skupin, které se snaží i těmto dětem svou činnost otevřít. Co to přináší skupině i dítěti samotnému?

Očima oddílového vedoucího

Zeptali jsme se Matěje (20), který pracuje jako vedoucí na 63. pionýrské skupině Sosna, jejíchž akcí se účastní i děti z dětských domovů.

Jak dlouho s vámi jezdí děti z dětských domovů na tábory a výlety?
Děti z dětských domovů s námi jezdí přes 17 let. Domovy se průběžně měnily, přesouvaly, některé se přejmenovaly či byly úplně zrušeny. V současné době s námi jezdí děti z jednoho dětského domova ze Středočeského kraje.

Je podle tebe pro ně pobyt na táborech a akcích přínosný?
Bezpochyby ano, je na nich v průběhu akcí vidět, jak jsou rozzářené, užívají si to. Takové aktivity jsou pro ně často úplně nové či obecně nevšední.

Jak moc je z programového, osobního nebo i finančního hlediska náročné tyto děti brát s sebou na tábor nebo akce?
Z programového hlediska nijak, máme aktivity pro všechny stejné, nehledě na to, odkud děti jsou. Občas je potřeba dávat pozor na jejich chování a včas ho usměrnit. Poměr dětí, které jsou třeba agresivní nebo mají jiný problém s chováním, bývá obvykle vyšší, než u dětí, které z dětského domova nepochází. Velmi často ale řešíme i jiné provozní problémy, například nedostatečná vybavenost dětí, které na tábor dorazí klidně i bez spacáku, ešusu nebo spodního prádla. V řadě případů se samozřejmě nemusí jednat vyloženě o děti z dětského domova, nicméně je třeba počítat s tím, že bude u takových dětí pravděpodobnost nevybavenosti vyšší.
Z finančního hlediska je to velmi individuální, některé dětské domovy mají zřizovatele, který poplatky za tábor zaplatí, pak jsou takové, jako ten, který jezdí k nám, kterým se snažíme vyjít vstříc a hledat jiné zdroje na pokrytí nákladů na tábor.

Je podle tebe dobré zapojovat děti z DD do činnosti v Pionýru?
Pořád jsou to děti, navíc takové, které to vlastně potřebují více, než ty „normální“. Za celý rok mají možnost se párkrát zúčastnit akce s „normálními“ dětmi, které my však stavíme na stejnou úroveň, chováme se ke všem dětem až na nutné výjimky stejně. Pomáhá jim to integrovat se do běžnějšího světa, kde mají větší volnost a možnost se lépe realizovat.
Na druhou stranu, i pro děti mimo dětské domovy jde o vcelku zásadní zkušenost. Bývají zvyklé na něco, o čem si většina dětí z DD může jen nechat zdát. A pokud se to podaří správně podat, odnesou si z toho třeba i ten pocit, že ne všichni dostanou, co chtějí, a že život není vždycky peříčko.

Jaké jsou překážky v jejich zapojování a jak je lze podle tebe překonat?
Některé děti mají se zapadnutím do kolektivu větší problém, často je to spojené třeba s psychickým stavem, který bývá i jedním z důvodů, proč rodiče své děti do zařízení, jako jsou dětské domovy, umisťují. S takovými to může být složitější, je třeba u nich hledat alternativní metody, někteří třeba komunikují přes někoho jiného, jinými způsoby.  Zkrátka, pokud je to nutné, vždy hledáme nějakou individuální cestu.

Očima bývalého účastníka

Jak to vidí Vanessa (19), která se jako dítě z dětského domova účastnila táborů a akcí 63. PS Sosna?

Kolikrát jsi byla na táboře nebo na akci pořádané PS?
Letního tábora Sosny jsem se zúčastnila několikrát, začala jsem jezdit ve 13 letech. Kromě toho jsem postupně jezdila i na menší akce (velikonoční/podzimní prázdniny) nebo výpravy – zúčastnila jsem se třeba i RESETu v Ostravě nebo jarních táborů.

Kdo ti poprvé nabídl, že se můžeš tábora zúčastnit? Mohla ses sama rozhodnout, jestli pojedeš?
Nabídku jet na tábor jsem dostala od ředitelky dětského domova, ale popravdě jsem na výběr neměla. Tak či tak jsem se těšila a byla jsem pak i ráda, že jsem jela jak poprvé, tak i poněkolikáté.

Myslíš, že ti něco dala účast na táborech? Případně co a proč?
Dalo mi to opravdu hodně, poznala jsem nové lidi, získala spoustu přátel, se kterými jsem v kontaktu dodnes, a hlavně spoustu nezapomenutelných zážitků.

Můžeš popsat nějaký takový zážitek z tábora?
Kromě spousty zranění, která k táboru prostě patří, ráda vzpomínám třeba na přespávání pod širákem mimo tábořiště. Bylo to pro mě něco vzrušujícího, nového, jiného, co jen tak jinde nezažiju, zejména pak v době, kdy jsem bydlela v dětském domově.

Je podle tebe dobré zapojovat děti z DD do činnosti v Pionýru? Proč a jak?
Určitě ano, poznají jiné (vždy přátelské a laskavé) prostředí, dostanou se na chvíli z té bubliny, ve které celý rok žijí. Navíc je to pro ně něco, co dětské domovy většinou nenabízí – pro takové děti to bývají jediná období v roce, kdy se vyloženě setkávají i s jinými dětmi mimo školu, mají možnost se díky tomu vstřícnému a pozitivnímu prostředí účastnit „normálních“ aktivit s „normálními“ dětmi, nebýt vystavovány předsudkům a užít si to naplno, cítit se volně.

Jaké jsou překážky v zapojování a jak je podle tebe překonat?
Ze začátku pro mě bylo těžké zapojovat se do společných aktivit s ostatními dětmi, zprvu jsem se bavila hlavně s těmi, co se mnou přijely z DD, měla jsem pocit, že nezapadám do kolektivu. Postupně jsem se začala cítit „víc doma“, pak už to nebyl problém, také proto, že jsou na PS všichni přátelští a dokáží vyjít vstříc.