Den v… Pardubicích na MOSTě

Už se stává tradicí, že první víkend v září (letos 6. – 8. 9.) patří setkání pionýrských aktivů (například členové VV KRP, garanti PVC a další), pro které se vžil název MOST. Tentokrát byl program postaven na třech hlavních tématech – propagace, hodnocení kvality a vzdělávání. Jak taková akce vypadá v očích reportéra, který náš spolek sleduje jen zpovzdálí, se dozvíte dál.

PROPAGACE NENÍ (VŽDY) LEGRACE

Když jsem svým známým řekl, že v Pardubicích budu pionýrům povídat o propagaci činnosti v médiích a o technikách a nástrojích public relations, dívali se na mě udiveně a ptali se: Pionýři, to jsou ti komunisté? A oni ještě existují?
Tímto, pro leckoho asi provokativním sdělením uvedl svoji přednášku lektor Václav Maletínský, který se věnoval právě budování image Pionýra. Ostatně už tímto úvodem svého vystoupení doložil, že zaujmout publikum je nutné zajímavou, nekonvenční – třeba i provokativní informací hned na samém začátku.

Když zpráva bude postavena na nějakém zajímavém příběhu, který zaujme nejen rodiče dětí v oddíle, má šanci se prosadit.“

PĚKNÁ FOTKA, ČI CENNÁ RADA?
Každá cílová skupina přitom vyžaduje jiný přístup. Členové Pionýra spíše ocení sdílení praxe, kterou sami mohou případně využít ve své práci, rodiče zase zaujme například pěkná fotografie jejich ratolesti v houfu jiných dětí na letním táboře.
V tištěném zpravodaji obce nebo na jejích webových stránkách se jistě dobře uplatní fotodokumentací podpořená zpráva z víkendové expedice oddílu. Tatáž zpráva však patrně zůstane stranou zájmu regionálního tisku a zcela určitě se jí nebudou věnovat editoři celostátních médií.
Tato média však mohou ocenit informaci například o tom, kolik ohňů vzplane na jaře příštího roku prakticky ve stejný okamžik po celé republice v rámci akce Zažehněme ohně! ke třicátému výročí obnovení činnosti samostatného Pionýra, nebo kolik peněz pionýři vybrali ve sbírce Český den proti rakovině.
Lektor vyzvedl i stále rostoucí význam sociálních médií, která nejenže mohou udržovat a posilovat vnitřní soudržnost komunit, ale mohou pionýrům pomoci udržovat kontakt s dalšími uživateli.
Podle Václava Maletínského by však všem informacím, které Pionýr vysílá do veřejného prostoru, ať už je jejich nosičem cokoliv, měla být společná srozumitelnost. Než informaci pošlete dál, dejte ji přečíst ještě dalším lidem, abyste si ověřili, zda je jim jasná.

POHLED Z HRÁDKU U ROKYCAN
Propagace Pionýra, hlavně na místní úrovni, se nemusí dít pouze přes média. Saša Versta z PS Hrádek u Rokycan, který jeden z jejích oddílů vede v sousední Rakové, upozornil na to, že když dobře pracují oddíly, pak se k jejich členům přidávají mladší sourozenci a kamarádi – a není problém ani ve vztazích s rodiči pionýrů nebo s obcí, kde oddíl či skupina působí.
„Určitě záleží na tom, kam a jakou informaci chcete dostat – a jaká jsou vaše očekávání. Když zpráva bude postavena na nějakém zajímavém příběhu, který zaujme nejen rodiče dětí v oddíle, má šanci se prosadit.“
Také v Hrádku se teprve za pochodu učí využívat YouTube či facebook, což se ovšem týká i vystupování před kamerou a mikrofonem.
„Fotky a videa z činnosti si vytváříme sami a docela dobře se sdílejí na sociálních sítích. Máme i slušnou zpětnou vazbu od veřejnosti – a pochopitelně ještě více od rodičů,“ řekl Saša. Jak také uvedl, utváření a posilování takové zpětné vazby se vedoucím dětí vyplácí – rodiče pak například bývají vstřícnější, když je skupina vyzve k pomoci u některých akcí.

Ivan

HoPiK: MÁME SE HO OBÁVAT?

Se sebehodnocením (metodou CAF) na centrální úrovni začal Pionýr už v roce 2010. Na MOSTu 2019 se v jedné ze sekcí velmi živě debatovalo, jak nástroj sebehodnocení přizpůsobit neziskové organizaci, která se věnuje aktivnímu prožívání volného času dětí a mládeže, a přenést ji do krajských organizací, pionýrských skupin a oddílů.

PIONÝRU „UŠITO NA MÍRU“
Důležité je poznamenat, že (sebe) Hodnocení pionýrské kvality – HoPiK – je „ušité na míru potřebám Pionýra“ a k jeho provedení se pionýrské skupiny a oddíly budou rozhodovat dobrovolně.
Pro krajské organizace byla hodnotící kritéria rozdělena do čtyř tabulek pro oblasti: Činnost, Lidé, Komunikace / Organizace a Zázemí / Hospodaření. V každé tabulce se pak zevrubně probírala důležitost jednotlivých kritérií.
Uvedené čtyři oblasti činnosti platí i pro hodnocení celého Pionýra, pionýrských skupin a oddílů. K nim byly navrženy a prodiskutovány výchozí otázky, na jejichž základě bude pokračovat tvorba hodnotících tabulek, aby byl nástroj kompletní.
Celé sebehodnocení má vést k hlubšímu přemýšlení o fungování skupiny či oddílu, o tom, jak se daří naplňovat společné cíle Pionýra, plány oddílů a skupin i očekávání děti a rodičů, a k hledání cest k dalšímu zlepšení.

Snažíme najít shodu v tom, jakou to či ono kritérium sebehodnocení představuje pro nás prioritu.

VIDĚNO OČIMA PRAXE
Robert Halama, předseda Jihočeské krajské organizace Pionýra, ocenil, že všechny dobré pionýrské oddíly a skupiny samy sebe nepřímo hodnotí už teď. Ať jde o celoroční činnost, víkendové akce nebo tábory.
„Vždyť si přece pokaždé klademe sami sobě otázku, co se nám povedlo, co případně nikoliv – a snažíme se z toho poučit a vyvodit závěry, jak se ještě dále zlepšit. Takto v podstatě intuitivně postupuje každý vedoucí pionýrského oddílu nebo skupiny. A stejně je tomu i na úrovni krajské organizace. Zde v Pardubicích se jako zástupci všech krajů, snažíme najít shodu v tom, jakou to či ono kritérium sebehodnocení představuje pro nás prioritu,“ řekl Robert Halama.
Jihočeši by podle jeho slov měli být silní například v pořádání akcí, neboť jsou osvědčenými organizátory hned dvou republikových finále Pionýrského Sedmikvítku v oblastech Melodie a Divadlo, a stejně tak republikové uzlovací soutěže.
Naopak méně se jim daří v komunikaci s některými pionýrskými skupinami, které jsou uzavřeny spíše samy do sebe a krajských aktivit se příliš neúčastní. Jak však Robert Halama připomněl, některé zvyšující se legislativní nároky i na pionýrské skupiny, například na vyšší profesionalizaci jejich účetnictví, možná pozornost těchto skupin fungujících na vlastní pěst více obrátí ke krajské organizaci. Ta totiž už pro osm pionýrských skupin na jihu Čech zajistila služby profesionální účetní a je připravena tuto nabídku zprostředkovat i dalším.

Také Ondra Machulda, vedoucí 68. PS Lvíčata v Praze 8 a člen výkonného výboru Pražské rady Pionýra, zastává názor, že sebehodnocení uvnitř každého oddílu a skupiny může být zajímavým nástrojem, jak dále zvyšovat kvalitu jejich činnosti. „Jen si nejsem zcela jist, zda pionýrské oddíly a skupiny, které by takové kritické sebehodnocení potřebovaly nejvíce, budou mít dostatek energie a chuti tuto metodu skutečně využít,“ konstatoval Ondra Machulda.
V té souvislosti dodal, že shodnout se na kritériích sebehodnocení nebude snadné, ale ještě obtížnější asi bude získat pro dobrovolné a neformální využití toto metody některé skupiny a oddíly.

Ivan

STAČÍ SE NEBÁT 🙂

Sebehodnocení není, při dodržení základních pravidel, nijaká bolestivá záležitost. Naopak jde o praktický nástroj k ideálně pravidelnému využívání. Má přispět ke zlepšování, nacházení nedostatků a nabídce jejich překonání – to je smyl projektu HoPiK. Jde o další příležitost, která se nabízí k využití, pro tento pionýrský rok pro úroveň pobočného spolku KRAJSKÁ ORGANIZACE PIONÝRA. Na podkladech pro hodnocení dalších organizačních stupňů – pionýrský ODDÍL a SKUPINA se pracuje. Představeny budou během následujícího roku a i u nich půjde o věcné zhodnocení vycházející z praxe, nikoli o žádné teoretizování. Bát se tedy opravdu není důvod.

Martin

„BUBLINY“, KTERÉ LZE PŘEKONAT

Jak Malou obsahovou konferenci Pionýra, která se bude konat příští rok v září, učinit „velkou“, i o tom se vedla řeč na schůzce sboru garantů pionýrských vzdělávacích center (PVC). Jedním z velkých témat konference totiž bude i vzdělávání v Pionýru.

KURZY I PRO „PŘESPOLNÍ“

Lída Kočí, garantka Ústředního PVC, která za celý spolek svolává dvakrát ročně jednání sboru garantů, má například dlouhodobé přání, aby se krajská vzdělávací centra otevírala se svou nabídkou kurzů i dalším krajským organizacím. „Občas se stává, že v kraji nemusí všem zájemcům o kurz vyhovovat jeho termín. Proč tedy nevyužít případné volné místo v sousedním kraji?“ položila řečnickou otázku Lída.

Podle ní taková praxe přináší výhodu i v tom, že „přespolní“ účastníci mohou poznat nové lektory s případně i jiným přístupem k probíranému tématu, což nemusí být na škodu. „Zatím ještě poměrně hodně pévécéček si drží svoji takříkajíc bublinu a nemá snahu ji vypouštět někam jinam. Ve větším sdílení kursů mezi kraji proto vidím i příležitost k posilování pospolitosti celého Pionýra a jeho členů nejen v rámci krajských organizací, ale na celostátní úrovni,“ dodala Lída Kočí.

Josef Chládek, vedoucí PS Veteráni Kladno a garant středočeského PVC, k jejím slovům poznamenal, že ve středních Čechách pro vzdělávání pionýrů nechybějí odborníci z oborů pedagogika či psychologie, dokonce ani ze zdravovědy. Avšak jen velice obtížně Středočeši shánějí lektory pro oblast práva. Proto by větší spolupráce mezi krajskými pévécéčky mohla být užitečná. Do budoucna by rád řešil i otázku zbytečného překrývání vzdělávání lidí, kteří jezdí pouze na tábory, se vzděláváním těch, kdo s dětmi pracují celoročně.

Dáša Čechová, vedoucí PS Mír Domažlice, oddílová vedoucí a zároveň garantka PVC Plzeňské krajské organizace Pionýra, si v Pardubicích na setkání garantů pochvalovala, že v západních Čechách se daří vzdělávat hodně členů spolku. Letos už proběhlo jedenáct kurzů pro zhruba 170 zájemců (stovka instruktorů, přibližně padesát oddílových vedoucích a zbytek byli hospodáři skupin, vedoucí táborů apod.).
V pozadí tohoto úspěchu Dáša vidí fakt, že v kraji ustoupili od hromadných kurzů, například pro šedesát instruktorů najednou, ale vzdělává se v menších skupinkách po patnácti až dvaceti, nanejvýš pětadvaceti účastnících. To umožňuje individuálnější přístup lektora, kurz se zefektivní a lidé si z něj odvážejí pocit, že zbytečně nepromarnili čas.

Ve větším sdílení kursů mezi kraji proto vidím i příležitost k posilování pospolitosti celého Pionýra.“

PIONÝR A INKLUZE
Nejen v souvislosti s Malou obsahovou konferencí Pionýra připomněla Lída Kočí i další oblast, jíž se věnuje také profesionálně jako speciální pedagožka. Inkluze, která se od roku 2016 stala velkým tématem i pro běžné školy, stále vyvolává rozporuplné reakce.
Lída má za to, že inkluze by měla být vnímána jako přístup do školních lavic běžných škol těm dětem, které mají tělesný či smyslový hendikep, ne však mentální postižení. Naopak pro tyto děti každé zapojení do mimoškolní činnosti jejich zdravých vrstevníků, tedy i do činnosti Pionýra, je velkým přínosem.
„Ono ´sociálno´, které je jakousi přidanou hodnotou takového kroku, je k nezaplacení. Zdravé děti se učí vnímat svého nového kamaráda i s jeho zdravotním problémem – zatímco dítě s postižením se naopak podobně učí vnímat ostatní děti v oddíle a přizpůsobovat svůj svět jejich světu. Je-li v čele oddílu schopný oddílák, který to vše takříkajíc kočíruje, a má k ruce dobré instruktory, je taková praxe úžasnou platformou pro začleňování dítěte i s mentálním postižením do běžného života.“

Ivan