Den s… Honzou Šaškem zvaným Histor

Jan Šašek, Histor, ročník 1985; Pionýrská skupina Tuláci Klatovy; Člen Kontrolní komise PLKOP a Výkonného výboru ČRP, kde má na starosti Hodnocení kvality; motto: Nejhorší smrt je z vyplašení.

Tvrdit, že jsme zachytili už zvonění budíku, nechceme, ale nebylo to tak dlouho potom a pan domácí nás vítal ve svém království. Když jsme usrkávali kávu, stihl nás ještě počastovat vzpomínkou na včerejší specialitu, kterou si kuchtil, hovězí steak s avokádovým guacamole, ostatně svými kulinářskými kousky je proslulý stejně jako svým smyslem pro humor a ironii. Záhy jsme ovšem dopili a vyrazili…

Honza je profesí poněkud rozpolcená osobnost – pro někoho (hlavně pro nesvědomité prodejce) neoblíbený návštěvník, pro jiné zastánce, který dovede zjednat nápravu u nepoctivců. A tak jsme se ho zeptali: „Narážíš při kontrolách na hodně opravdových šejdířů?“ Jeho odpověď: „To není tak jednoduché… Většinou se nejedná o nepoctivce v pravém slova smyslu, často jsou zjištěné závady způsobeny neúmyslně, z nedbalosti nebo neznalosti, mnohdy je nám těch provinilců skoro i líto. A ti skuteční gauneři najdou spíš skulinu v legislativě, takže to, co činí, je sice nemorální a špatné, ale nikoliv nezákonné, a tím pádem jsme na ně krátcí“, nám trochu vzala vítr z plachet. Romantická představa o obchodní inspekci jako bohyni pomsty s mečem planoucím se začala vytrácet. Cestou do práce jsme si povídali o tom, jak a proč se k téhle práci dostal…

„Původně to byl jen jeden z inzerátů s nabídkou práce, když jsem se po něčem poohlížel, když jsem přestal pracovat v ZOO Plzeň. Tady to ale na rozdíl od jiných nabídek vyšlo a já začal zjišťovat, kam jsem se to vlastně dostal. A zalíbilo se mi to. ☺ Práce je to v mnoha ohledech kreativní, cestuju po západních Čechách, kontroly jsou různé, jinak se postupuje na tržnici, v restauraci, v hypermarketu nebo v klenotnictví. Inspektoři napodobí běžné spotřebitele a zakoupí nějaké výrobky, teprve potom dochází k prokázání se a začne kontrola samotná. Opět záleží, co je zrovna ten den na programu, kontroluje se, zda byly zakoupené výrobky prodány za cenu, která byla deklarována, nebo se zkoumá technická dokumentace a bezpečnost výrobků, plus další různé povinnosti, které prodejcům stanovuje legislativa. A pak je na základě zjištěných věcí sepsán protokol o kontrole, někdy krátký, někdy dlouhý, přijde na to, co se zjistilo, nicméně papírování trvá většinou déle, než samotná kontrola.“ A dneska? – jsme zvídaví… „To bude tzv. kontrola „Letní turistické sezóny“ na koupalištích.“ Inspektoři vždy na stánku zakoupili nějaké nápoje a pokrmy a po ověření, zda zákazníci dostanou to, co je jim na jídelních lístcích slíbeno, následovalo sepsání protokolu a přejezd na další „jednotku“ a celé se to opakovalo.

skuteční gauneři najdou spíš skulinu v legislativě, takže to, co činí, je sice nemorální a špatné, ale nikoliv nezákonné

S koncem pracovní doby sedáme s Honzou do auta a spěcháme do jeho domovských Klatov, tam je kousek od centra města klubovna, v níž se scházejí oddíly Pionýrské skupiny Tuláci. Cestou Honza vypráví, jak jim trvalo dlouho, než ji získali, a kolik potu je stálo uvést ji do stavu, ve kterém si ji za chvíli prohlížíme…

„Teď už to tu vypadá k světu, ale je ještě třeba dokončit místnost v podkroví. Problémem je čas, buď není, anebo vyvstane nějaký jiný „projekt“, který má prioritu. Poslední čtyři roky ubíraly čas úpravy táborové základny, popřípadě zapracovala vlhkost, se kterou v klubovně stále lehce bojujeme, a bylo třeba udělat nové schody, popřípadě provést opravy pokroucené podlahy, takže půda zatím na své dokončení stále čeká.“

Bylo vidět, že po návratu z tábora se vždy uklízí a následuje příprava na nový pionýrský rok: „Klubovna teď navíc pár dní v týdnu poslouží jako základna pro příměstský tábor, který naše „mladé, krásné, perspektivní“ již tradičně po mnoho let organizují. Do konce srpna chceme ještě udělat promítací večer a načerpat inspiraci pro téma tábora na příští rok, doplánovat jednu zářijovou akci a hledat v diářích volný termín na rekonstrukci umývárky na táboře, protože se letos „nové tetě z hygieny“ moc nelíbila.“

A už zase sedíme v autě a slabou třičtvrtěhodinku cestou zpět do Plzně si vyprávíme, jak se ocitl ve Výkonném výboru České rady Pionýra… „Zase tak složité to nebylo,“ usmívá se. „Na Martinovu otázku jsem prostě odpověděl: Ano.“ A vypráví, jak se se stávajícím předsedou občas na filozofických povídáních na Kamínkách špičkovali a ryli do sebe, a tak se seznamovali. Samotné dohadování o zapojení do VV ČRP, ale dramatické nebylo – Honzu trochu i lákalo nahlédnout do ústřední kuchyně a otázka kvality činnosti a jejího hodnocení má zase určitou vazbu i s jeho profesí. Když odemyká dveře, ptáme se, zda ho jeho kočky (Kaťuša a Viguňa) někdy vítají ve dveřích: „Pokud slyší auto, tak vítají a čekají, co dobrého přistane v mističkách, pokud se ale vracím autobusem, tak je najdu, jak spí a neví o světě.“

Dnešní večeři musí trochu „ošidit“, čeká ho totiž připomínkování podkladu k hodnocení oblasti „Lidé“ (pro úroveň oddíl), který mu poslal Jakub i se sadou získaných názorů. Sám si dal ještě předsevzetí, že musí dokončit zpracování další verze materiálu, který slíbil odeslat ostatním členům jeho pracovního mikrotýmu k přípravě zářijového setkání zástupců krajských organizací MOST, kde je otázka Hodnocení kvality jedním ze dvou stěžejních témat.

Honza zaloví v lednici, vyndá zbytek guacamole ze včera, k ní si dá pár nachos, které zjevně překážely ve špajzu. Nám staví vodu na dobrý černý čaj, který si dovezl z Gruzie, kde byl nedávno za pionýry na kongresu IFM-SEI (o tom více na str. 22). Nechceme ho usrkávat úplně horký, ale v okamžiku, kdy v Honzovi mizí poslední sousto rychlé večeře a jeho zrak neomylně míří k notebooku, chápeme, že bude vhodné se začít loučit: „No, vyhánět vás nechci, ale ani nechci u toho psaní sedět moc přes půlnoc“, říká pán domu a jednou rukou hladí Viguňu. „Zítra máme v plánu kontroly, které nebudou tak lážo plážo jako dnes, a tak se musím trochu prospat, abych byl svěží a na pohodu.“

A tím vlastně shrnul svůj přístup k životu: Nezkazí žádnou legraci, spíše k ní přispívá. A ruku k dílu přiložit umí také.

Martin a Jakub