Co můžeme…

aneb jsem pionýr, jsem vidět!

Několik odstavců tradičního ohlédnutí za uplynulým rokem a s ním spojená nabídka výhledů pro ten aktuální. Bez nostalgie, ale zase ne jen věcný, racionální, protože jistý nadhled výchovné práci přináleží.

Pionýr v roce 100. jubilea vzniku samostatného státu
si připomínal i „své“ hezky kulaté výročí – padesát let od vzniku samostatného Pionýra v roce 1968. Snažili jsme se nezahltit sebe i prostor kolem upnutím na výročí. Volnější přístup měl své klady i zápory – asi jsme mohli více „tlačit“ na využití kulatin, ovšem asi na úkor svobodnějšího přístupu oddílů a skupin.

Je to podobné jako mnoho jiných záležitostí: Není lehké vybalancovat poměr centrálních zásahů či podnětů a prostoru pro osobní přínos a iniciativu – obzvlášť v povětšině svobodomyslné pionýrské pospolitosti.

Ale proč se nepochválit?! Máme za sebou rok se zajímavými výsledky! Nebo se máme stydět za bezmála 400 táborů během letních prázdnin? Či 1.693.491 korunu vybranou během „Kytičkového dne“? Nebo projekty našich pionýrských skupin v rámci aktivity „72 hodin“ či zapojení téměř dvou desítek pionýrských oddílů a skupin do aktivity „Brána k druhým“? (A to zde nezdůrazňuji základní, výchovnou práci v oddílech.)

Propagace jako úkol
neznamená, že všechno ostatní se začne opomíjet! V tom je právě potíž – najít rovnováhu mezi jednou akční věcí (zde míněno propagací), na kterou klademe důraz, a mnoha dalšími, které také nemůžeme pustit z hlavy. Rok 2018 přinesl několik událostí potvrzujících změnu, byť – jistě někdo namítne – ne tak výraznou, jak bychom si představovali.

Podstatné ovšem je, že by nemělo jít o prvoplánové „huráakce“, ale o trvalé zařazení prvku propagace do všech úvah, přípravy akcí či jejich realizace – zkrátka do všednodenní činnosti, namísto jednorázového či krátkodobého vzepětí. To sice má také smysl, ale zdaleka ne takový jako transparentně a neustále představované pravidelné dění v oddílech a klubech a jeho otevřenost a zřetelné označení: Jde o Pionýr a pionýrskou činnost.

Přiložit ruku k dílu
lze vždy a kdekoli… A je proto na místě zopakovat nejen výzvu k zapojení se do různých (propagačních) aktivit – například sbírka Český den proti rakovině, Otevřené klubovny… Kouzlo, kterým by byl vyřešen hlavní problém propagace Pionýra, je ale jinde. Stačilo by neostýchat se používat označení „pionýr, pionýrský“. Protože bez toho nikdo nezjistí, že tu skvělou, zajímavou, prospěšnou a bohatou činnost děláme jako důvěryhodné a velké společenství: PIONÝR a teprve druhotně jako turisté, vodáci, táborníci či florbalisté, přičemž nic proti nim.

Často se to nerado poslouchá, ale je to koneckonců jedno ze základních doporučení všech konzultovaných odborníků na PíáR: Výraznější úspěch propagaci Pionýra jako celku může přinést pouze důsledné společné působení, na úrovni lokální zahrnující činnost v okolí místa, viditelnost v nabídce volnočasových aktivit i vliv na členy, jejich rodiny a přátele… a na úrovni celostátní, což představuje vliv na celorepublikový prostor neziskového sektoru, návazně na státní instituce a celou společnost.

Proto zde rozhodně platí: Přiložit ruku k dílu, může každý.


Za rok to vypukne!
Mnozí z nás mají ještě v živé paměti oslavy 25. výročí obnovení samostatné činnosti Pionýra, takže je to trošku neuvěřitelné, ale je to tak. Už příští rok budeme slavit 30! A to je přesně příklad něčeho, co jde vyřešit centrálně pár tiskovými zprávami a „odškrtnout si“, že jsme se na to nevykašlali, anebo se do toho můžeme pustit všichni společně a bude to pecka!


Můžeme právě to, co chceme
a stanovena jsou jen základní pravidla. To je velkorysá nabídka, či spíše pobídka či výzva! Zapojení do pionýrských soutěží a aktivit s sebou – při vhodné volbě formy propagace – přinese i požadované vyloupnutí z ulity a zviditelnění.

Proto – a to bez dalšího přesvědčování opravdu – platí, že „drobná“, každodenní propagační práce sice není tak efektní a nepřinese okamžitou změnu poměrů, ale má blíž k reálnému životu. A tak se do ní pojďme pustit!

Martin


Děkujeme všem Ježíškovým vnoučatům

Řada z vás se i s dětmi zapojila do projektu Ježíškova vnoučata vytvořením vánočních přání pro seniory. Vznikla tak skvělá kombinace – dobrý skutek pocukrovaný špetkou propagace.
Díky všem, co přiložili ruku k dílu!