Chceme žít v právním státě?

Právní stát rozhodně není tvořen samými právníky. Asi by moc nefungoval. Právnička-kupující, vědoma si právních důsledků, by v samoobsluze nad obsahem nákupního košíku pronášela: „Toto zboží mám ve vážném úmyslu koupí převést do svého vlastnictví a jsem připravena zaplatit kupní cenu, která je součtem kupních cen uvedených na předložených věcech, a předpokládám obvyklé vlastnosti, které zboží tohoto druhu má.“ Pokladní (také právník) by odpověděl: „V zastoupení majitele této prodejny, kterým je X. Y., přijímám vámi přednesenou nabídku na uzavření kupní smlouvy a přistoupím k výpočtu celkové kupní ceny. Pronesením částky, kterou výpočtem zjistím, vás vyzvu k zaplacení kupní ceny.“ No a představme si třeba uzavření přepravní smlouvy při užití autobusu či tramvaje.

Právní stát je vlastností lidské společnosti vytvářející státy a každý vlastní právní řád. Jeho pomocí zajišťuje předvídatelnost následků našich činů a jeho prostřednictvím zákonnost, právní jistoty a přiměřenost právního řádu. Zákonností je dodržování právního řádu. Právní jistotou jsou záruky proti nezákonnému či zpětnému odebrání řádně získaného práva (např. vlastnictví klubovny), záruky proti zpětnému působení práva (retroaktivita – např. čin v minulosti beztrestný by byl trestán) a zejména, každému, ochrany proti rušení práv. Přiměřenost zaručuje, aby zákonných cílů bylo dosahováno jen přiměřenými prostředky, např. proto nelze porušovat základní lidská práva a svobody, ledaže cílů nelze dosáhnout jinak – např. uvěznění vraha. Já bych dodal, že právní stát by měl být takový, kde naprostá většina dodržuje svá práva a povinnosti. Veďme k tomu naše členy: právní stát nás v prvé řadě chrání. Proto chceme žít v právním státě. Nezapomínejme ale, že je-li toho třeba, i trestá.

Michal Pokorný