Být značkař – to je poslání

Jít na pěším výletě po turistické značce bereme již jako samozřejmost, ani nás nenapadne, že někdo musí značky namalovat. Tuto práci dělají ve svém volném čase dobrovolní značkaři, jejich činnost organizuje a zastřešuje Klub českých turistů. A my jsme si s jedním ze značkařů, který je shodou okolností i pionýr, povídali.

Jak se pozná značkař?
Značkaře poznáte podle kufříku s barvami, štětci, šablonami a dalšími potřebnými věcmi, protože turistické značky se malují ručně. Používají se písmomalířské olejovosyntetické barvy, pro jejich trvanlivost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Šablony máme proto, že značky mají předepsaný tvar a rozměr. U nás se používají takzvané pásové značky, to je barevný pás, nad a pod ním je pás bílý. Značky jsou v barvě červené, modré, zelené, žluté a najdeme je většinou na stromech, sloupech, domech. Pro změnu směru jsou značky doplněny o šipku v barvě značky.

Je někde určeno, jakou barvu má mít která trasa?
Barvy nemají až tak velký význam, co se týče náročnosti, převýšení nebo důležitosti tras, mají hlavně význam v tom, že se turista podle nich lépe orientuje. Červená barva se používá většinou u dálkových, hřebenových nebo náročnějších tras. Modrá pro významnější trasy. Zelená u místních tras. Žlutou se značí spojovací či kratší trasy případně zkratky.

„Chovejme se ke značkám slušně, slouží pro všechny, neničme je.“

Jak vzniká taková nová turistická značka?
Najde se vhodné místo, viditelné ze směru pochodu a na očištěný podklad, přibližně ve výšce očí se podle šablony tužkou nebo bílou pastelkou namaluje obrys značky, pak se namalují barvou štětcem oba bílé pásy a mezi ně barevný pás podle barvy trasy, kterou zrovna značkař maluje. Pokud značkař obnovuje starou značku, zkontroluje její rozměr, protože stromy samozřejmě rostou, se stromem i kůra a tím i značka. Okraje takové „narostlé“ značky se po namalování správného rozměru značky přetřou hnědou barvou.

Česká republika je protkána poměrně hustou sítí turistických tras, jak je to s jejich udržováním?
Je to práce časově náročná a dobrovolná. Značkař toho za den, na rozdíl od turistů, moc nenachodí, dle náročnosti terénu a počtu značek, třeba jen 4 – 7 kilometrů. Značka by se měla v ideálních podmínkách obnovit každé tři roky, vše je ale závislé na možnostech dobrovolných značkařů.

A co když nám značka na trase chybí?
Pokud zjistíte, že značky chybí, jsou poškozené nebo je trasa značená špatně, můžete na tento problém upozornit na stránkách www.turistickeznaceni.cz.

Milan Havlíček
Člen PS Obránců míru Chropyně
Značkařem se stal, když sháněl podrobnou mapu u Klubu českých turistů. Tu získal i s povzdechem, že shánějí značkaře, protože jim jeden vypadl. Tak si řekl, že to zkusí – a už značí turistické trasy 20 let…