Buďme svorni! Žlutá je barva naše. Nevyzraďme nic, co víme! Mlčenlivost chrání nás!

Jistě poznáváš slavná hesla, kterými zahajovali Vontové své tajné rokování v knize Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu. Foglar měl velký cit pro rituály, tradice, symboliku, hesla; a uplatňoval jej při vedení svého oddílu i v četných svých knihách, které se tím staly velmi oblíbenými. Pojďme se na tradice, symboliku a rituály trochu blíže podívat.

Tradice nás propojují s minulostí a živá minulost posiluje naši sounáležitost. Tato věta platí v jakémkoli společenství. Určitě máš doma řadu památek na své blízké, možná i nějaké předměty, které se ve tvé rodině dědí celé generace. Jistě ses už někdy vrátil na místa, kde jsi prožil krásné chvíle, a zavzpomínal. Tradice mají rodiny i celé národy. Co jiného jsou Vánoce, Velikonoce a další svátky.

Tradice u nových i starších oddílů

Také oddíl potřebuje tradice. Máme tradiční výpravy, oddílová místa a zvyky, máme svoji historii. Díky tradici cítí děti v oddíle, že patří k nějakému celku. Oddíl své tradice buduje od svého vzniku, což má pár drobných zádrhelů. Mladý oddíl nemá historii, vznikl nedávno, jeho tradice jsou v zárodku. Zdánlivě tedy není na co navazovat. Nicméně oddíl někdo zakládá, jeho vedoucí mají svoji historii, mohou přenést nějaké tradice, které sami zažívali jako děti v jiných oddílech. Ještě zajímavější může být, když oddíl naváže na historii místa, kde vzniká. Tento princip mohou použít i oddíly existující už nějakou dobu. Mezi naše ideály patří Paměť, takže zajímat se o historii místa, kde žiju, vedu svůj oddíl, by mělo být pro pionýry přirozené. Zkus se svým oddílem zapátrat třeba po oddílech, které ve vašem místě působily dříve (nemusí být nutně pionýrské), případně po dalších zajímavostech z historie působiště tvého oddílu. Budeme rádi, když nám o vašem pátrání a jeho výsledcích napíšeš (na mozaika@pionyr.cz).

Další zádrhel čeká naopak na dlouho existující oddíly, ty se zase snadno v tradicích utopí. Tradice se pro děti pak mohou lehce stát mrtvou nezáživnou historií. Je tedy třeba tradice nejen dodržovat, ale udržovat je živé. Zdánlivě si to odporuje, živé věci se přece mění a to pak už není historie. Jenže ve skutečnosti je to právě ten aspekt, který pomůže dodržování tradic. Pokud se cítíme součástí té historie, pak zůstává historie součástí našeho života, pokud ne, stane se mrtvou a následně zapomenutou. Jednoduchým příkladem budiž třeba Stanley Cup. Snad znáš pohár pro vítěze NHL. Každoročně na něm přibude štítek se jmény hokejistů, kteří pohár vyhráli. Třebaže tedy většinu jmen na poháru dnes už málokdo zná, pohár samotný je slavný, tradice živá. Až se jednou přestanou umísťovat nové štítky, pohár se nejspíš přesune do muzea a budeme si jej prohlížet stejně jako masku Tutanchamona. I naše oddílové tradice potřebují občas změnu, musíme umožnit členům oddílu zanechat v nich i svůj otisk.

Symbolika

Vedle tradic vytváří oddíl také jeho symbolika. I tady platí, že posiluje naši sounáležitost. Víme, jak hrdě nosí členové oddílu oddílová trička. Do symboliky nepatří jen věci vizuální, vždyť i mezi státními symboly je také státní hymna, takže k symbolice oddílů patří i různé oddílové hymny, pokřiky, hesla… Taktéž symbolika by měla být živá, změny ale prováděj s citem. Úspěšné světové firmy se často vyznačují právě tím, že jejich logo (tedy symbol) je v průběhu času stále dobře rozpoznatelné a lidé si je s firmou spojují, a přitom nepůsobí zastarale, zkostnatěle. Můžeš se podívat třeba na vývoj loga BMW nebo McDonald’s.

Naše oddíly jsou tu především pro děti, tedy i symbolika by měla dobře sloužit právě jim. Znaky oddílu či skupiny by měly děti snadno zvládnout namalovat do svých zápisníků, hymnu nebo heslo si lehce zapamatovat. Tradice a symbolika oddílu by měly být hravé a zábavné, bude to dětem bližší, ale i tady opatrně, neměly by být směšné, jinak se s nimi děti neztotožní.

Nezapomínejme na rituály

Tradice i symbolika oddílu však nebude pořádně fungovat bez rituálů. Pořádání slibového ohně je tradicí, ale způsob, jakým jej zapalujete, jak členové předstupují a skládají svůj slib… to už je rituál. Pokřik patří mezi symboliku, ale pokud se jím pravidelně loučíte na konci akce, je to rituál. Každý oddíl má spoustu rituálů a mnohé jsou podobné, snad každý oddíl na táboře vyvěšuje státní vlajku. Jsou ale i rituály tajemné, zvláštní, netradiční. Někde si třeba děti, které složily slib, berou trochu popela ze slibového ohně na památku. Jinde zase na první jarní výpravě vítají vracející se slunko křtem u potoka, vedoucí každému chlístne trochu vody na předkloněnou hlavu a potvrdí jeho oddílovou přezdívku. Rituály jsou skutečně rozličné a budu rád, když mi napíšeš nějaké zajímavé, které provozujete u vás.

Ráma