Ano, jsem pozitivní

Zdálo by se, že v posledních dnech není úplně žádoucí toto spojení. Všude kolem nás se objevují titulky, kdo je pozitivní na covid-19, kde je zase velká nákaza. Od půlky března jsme v režimu, který nikdo nezažil, který změnil všechno dění kolem nás a na kterém je toho málo pozitivního. Ale i tak. Já jsem pozitivní! Už delší dobu se snažím na všem hledat to pozitivní, to dobré. Možná si říkáte, co dobré nám tahle celá situace přinesla. Všude kolem se objevoval strach, který ovládal všechny. Strach pramenící z nejistoty toho, co bude. Z neznalosti nepřítele, kterému se bráníme. Těch negativ je hodně, hodně se o nich mluví, ale mluví se o tom dobrém? Zkuste si zavřít oči a zamyslet se na chvíli nad tím, co dobrého jste za poslední dny zažili? Zkusila jsem se zeptat našich instruktorů a vedoucích, co jim to dalo. Tak řada z nás vytáhla šicí stroj, někteří poprvé a naučili se šít. Kdo nešil, naučil se něco nového vařit. Já jsem díky online výuce objevila nové způsoby komunikace se spolužáky a školou. Věděli jste, že třeba hned za barákem máte pěkný lomeček? Teď už to asi víte. Máme ohromnou výhodu a zároveň nevýhodu v jednom. Žijeme v době internetové. Sice se na nás ze všech stran valí koronazprávy, ale zároveň můžeme s našimi nejbližšími být alespoň ve virtuálním kontaktu. Naučte babičky být bezpečně na internetu a pomůžete jim od sociální izolace. Ta moje babička má sice návod na pračku, facebook i televizi, ale díky tomu ví, jak roste pravnouček na Slovensku a jak v Rakové.

Každá mince má dvě strany

Současná situace se promítla do nejednoho člověka. Jak by taky ne. Ze dne na den lidé museli řešit uzavření škol a školek, zrušení odpoledních aktivit. Rodiče zůstali více doma s dětmi, museli se stát nejen rodiči, ale i učiteli. Hodnotové žebříčky se změnily. Zdraví bylo na předním (a doufám že prvním) místě už před dobou „K“, nyní se ale mezi lidmi objevilo více soudržnosti, lidé napříč republikou se spojují, aby pomohli druhým. Už jenom sledovat putování pionýrské látky vlaky českých drah napříč republikou a následné předávání roušek potřebným je ukázkou toho, jak stačí dát hlavy dohromady a může z jednoho nápadu (díky, Sašo) vzniknout něco úžasného. Společnost zpomalila, zklidnila zběsilý běh za úspěchem a bohatstvím. Lidé objevují bohatství v čase, který mohou strávit s vlastními dětmi či sami se sebou. Krize, ať je způsobená čímkoliv, ukáže sílu a kvalitu vztahů. Možná jste zjistili, že se můžete spolehnout jenom sami na sebe, ale snad taky na své rodiče, sourozence, pionýrské (i nepionýrské) kamarády, partnery. Vztahy dostaly karanténou pořádnou lekci, ale i to je zkušenost k nezaplacení. Za ty roky jsme si zvykli, že můžeme nakupovat vlastně kdykoliv. Doma přes internet, nonstop obchodní domy, které mají pořád všechno. A najednou nebyly některé suroviny, některé obchody byly zavřené, dodací lhůty z e-shopů se prodloužily. Museli jsme začít čekat. Zvyknout si na to, že nemáme všechno hned. A na tom není nic špatného přeci. Na dobré víno si taky musíme chvíli počkat. 😊 Mnoho z vás se zařadilo do kategorie „domácí pekař“, abyste si mohli užívat čerstvé pečivo bez nutnosti denního oblékání roušky. Ze základních surovin začaly v domácích podmínkách vznikat kulinářské skvosty a najednou byla pravda, že Peče celá země.

Zase bude dobře

Kdo mě zná, ví, že se věnuji psychologii. A další lidé o mně vědí, že ráda plánuji. Mám ráda systém a plán. Pomáhá mi fungovat, mám ráda, když vím, co mě čeká. Již v začátcích krize se na internetu u řady psychologů objevovaly rady, jak zvládnout krizi, aniž bychom se z toho zbláznili. Ve všech hrálo plánování svou roli. Plánujte, sportujte, dávkujte si informace. V tom se všichni shodovali a já musím říct, že to vážně funguje. Kdybychom to přirovnali k tomu, co nám je dobře známé, co nás snad v blízkých měsících čeká, budete se lépe cítit na táboře, jehož program máte připravený a víte, co vás čeká, nebo na táboře, kde nevíte, co bude druhý den nebo možná odpoledne? Kde asi bude dětem lépe?

Několik dlouhých dní máme za sebou, kolik jich je před námi a jak to bude vypadat nadále, to je otázka k diskuzi. Jak se ale i nadále udržet v pozitivním rozmaru? Neberte všechno moc vážně, hledejte to pozitivní, radujte se z maličkostí. Nemá smysl řešit to, co nevyřešíme, a to, co nemůžeme změnit. Zase bude dobře. Ještě pořád se svět točí správným směrem, ráno sluníčko zase vyjde a mraky se rozpustí.

Majda Zemanová, PS Tuláci Klatovy