1958 – EXPO Brusel

Světové výstavy jsou svébytný fenomén, nicméně rok 1958 zůstane navždy spjatý s neobyčejným úspěchem Československa. Nejde jen o ocenění, byť nejvyšší cena „Zlatá hvězda“ se na podobné akci nezískává každý den, ale spíše o samu expozici a její pojetí, které unikátně představilo naši vlast na mezinárodní scéně. Byl to vskutku sukces – neobyčejný úspěch našich tvůrců.

K rozšíření věhlasu a následnému vzniku legendy EXPO 1958, třebaže dnes přecházené, přispělo moderní pojetí a prezentace i výstavně netradičních odvětví. Vždyť koho by napadlo, že těžký průmysl, budování přehrad a energetiku vůbec, lze představit bez propagandistického hávu, ale naopak prostřednictvím uměleckých děl, progresívního designu a dechberoucími scénografickými efekty? A šlo to. V Bruselu se tehdy Československo předvedlo nikoli obvyklou přehlídkou výrobků v efektním obalu, ale souborným dílem působícím na všechny smysly.

Už jen architektura výstavního pavilonu (nepřehlédnutelně navazující na meziválečný funkcionalismus) navíc doplněná neotřele zpracovanými expozicemi jako například „Svět techniky“ či „Vkus“, což byl úsek věnovaný textilu (ztvárněný ve čtyřech ročních obdobích). Tradiční české sklo a keramiku zase představovala prostorová vitráž či mozaika ze skla (hutního!) se zvířecími motivy… Vlastně to vše byla svébytná umělecká díla, umně propojená do jednoho celku. A když se k tomu v části věnované dětem a loutkám přidal Strom hraček od Jiřího Trnky, úžas návštěvníků neznal mezí. Před československým pavilónem se tvořily fronty… Pomyslnou korunu tomu nasadila Laterna magika (Alfréda a Emila Radokových a Josefa Svobody) – což byl světový unikát propojující filmové projekce s divadelní akcí, tancem hudbou a pantomimou, a bylo jasné, že „malé“ Československo vážně ohromilo a dobylo svět! A mimochodem – i pro naše domácí prostředí to znamenalo určitý mezník: onou prezentací byla učiněna tečka za převládajícím tzv. socialistickým realismem a moderní umění se pomalu, ale nezadržitelně prodíralo na svět.

Závěrečná statistika, která shrnuje, že všechny československé exponáty přihlášené do soutěže získaly ocenění – 56 velkých cen, 47 čestných diplomů, 35 zlatých, 18 stříbrných a 14 bronzových medailí – jasně vypovídá o opravdu znamenitém úspěchu. Šlo o věhlasnou událost, dnes pohříchu zanesenou prachem zapomnění, vždyť to přece byla šedivá doba. Inu, dá se říci, jsou výjimky, které mohou potvrzovat pravidlo. O zdařilosti prezentace umu našich lidí v Bruselu 1958 není možné pochybovat a stojí za to si ho připomínat.

P.S.: O celkový úspěch se – dle pamětníků – nezastupitelně zasloužila, jak jinak, i restaurace, kde se vedle kvalitní gastronomie značné popularitě těšil Plzeňský Prazdroj a Karlovarská Becherovka.

Martin