Osmičková výročí… 1938

Dějepisci se již dlouho přou, které datum s sebou nese větší drama: zda srpen ’68 nebo září ’38? Spor přenechám historikům, zde připomenu výsledky reprezentativního průzkumu organizace Post Bellum, který letos prokázal, že z tzv. osmičkových výročí znají mladí lidé nejméně události z roku 1938 – tedy události mající vazbu k tzv. Mnichovské dohodě. Tu dokázali správně určit jen čtyři z deseti dotázaných ve věku od 18 do 24 let. (Což je s ohledem na navazující válečné události hodně neradostné zjištění.)

Rok 1938 byl 20. výročím vzniku samostatného státu, ovšem s velmi hořkou příchutí – na oslavy připomínající vznik republiky už totiž nedošlo. Proč?

Vše vlnou je a z vlny kane

zrak za zrakem, pln odhodlání.

Taková noc jen jednou vane

a její van jen slabé sklání.

Vl. Holan v reakci na průběh mobilizace v září ’38

Zvoní zvoní zrady zvon

Čí ruce ho rozhoupaly

Francie sladká hrdý Albion

a my jsme je milovali

Fr. Halas, Zpěv úzkosti

Mysli si všechno a nic. Já mlčím dál.

Tu svou řeč najdu zas a to mi věř,

až znovu rozkvete železný keř.

Jenom z úst nevypusť, že jsem se bál.

Patroni čeští, stál jsem tam? Stál!

Fr. Šrámek, Náš mlčící voják

Příjemná iluze o první republice
Dnes mnozí vidí v období 1918–38 poněkud idylickou dobu. To však svědčí pouze o oné osudové neznalosti. První republika (dnes) nese vlídnou vzpomínku, ovšem současně i mnoho opomíjených dramatických událostí – mezi nimi i ostré národnostní spory, první už dva dny po vyhlášení republiky – 30. 10. 1918 vyhlášením Sudetenlandu, což následovaly další tzv. provincie (Německé Čechy či Německá jižní Morava). Národnostní problém byl svým způsobem skrytý současně však stálý konflikt, který během let sílil či slábl, ale byl. Dramaticky se začal vyhrocovat po nástupu nacistů k moci v Německu v r. 1933 a oficiální návrh řešení přinesl v roce 1937 „Fall Grün“, kde se uvádí: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím zničit Československo vojenskou akcí v blízké budoucnosti. Úkolem politického vedení je vyčkati nebo vyvolati politicky a vojensky vhodný okamžik…“

Heim ins Reich,
tedy: Zpět domů do říše – to bylo stručné vyjádření směru zahraniční politiky Německa, jehož cílem bylo získat Volksdeutsche (etnické Němce) žijících např. v ČeskoslovenskuRakousku a západních okresech Polska pro myšlenku přivést své kraje „domů“ do Německa. Nalezla mohutnou podporu a první výsledky přinesla 12. března 1938, kdy došlo k připojení Rakouska k Německu, zdánlivě prostým vojenským obsazením. Šlo ovšem o výsledek dlouhodobě koordinovaného postupu, ostatně předcházel mu i nepovedený pokus o proněmecký puč a vražda vzdorujícího rakouského kancléře E. Dollfusse.

Září 1938
přineslo vyvrcholení dlouhodobého tlaku na Československo. I zde etničtí Němci sehráli svoji zásadní roli, ostatně jejich vůdce, Konrád Henlein, to vyjádřil nedvojsmyslně: Wir wollen als freie deutsche Menschen leben! Wir wollen wieder Frieden und Arbeit in unserer Heimat! Wir wollen heim ins Reich! Skutečností je, že naši představitelé byli nakonec ochotni zajít k dalekosáhlým ústupkům… (Podrobně popsat tehdejší dění je nad možnosti tohoto textu.)

Na rozdíl od Rakouska měla ovšem ČSR systém mezinárodních dohod, které jí zajišťovaly bezpečnost. Spor se tak přenesl do mezinárodní roviny a tehdejší zainteresované velmoci, Francie a V. Británie, se musely vyjádřit, neboť Československo se odmítalo nátlaku Německa podřídit. V Sudetech došlo 12. – 13. 9. k vlně násilností vyprovokovaných německými bojůvkami, v ČSR (se svolením Francie a Británie) proběhla mobilizace…

Nakonec ovšem došlo v Mnichově k jednání premiérů Itálie, Německa, Francie a V. Británie (zástupci ČSR nebyli na jednání pozváni) a podpisu tzv. Mnichovské dohody, která vyšla vstříc všem požadavkům Německa, a Československo dostalo ultimátum novou realitu přijmout.

„Přivezl jsem vám mír pro tuto generaci!“
pronesl N. Chamberlain, ministerský předseda Velké Británie, na schůdcích letadla, kterým se vrátil z Mnichova. Nebylo většího klamu… za necelý rok, 1. září 1939, vypukla 2. světová válka, nejstrašnější válečná událost lidské historie. To už neexistovala ani zmrzačená „druhá republika“, jejíž hranice se v Mnichově Německo zavázalo respektovat a kterou ovšem v březnu 1939 rovněž vojensky obsadilo, a vytvořilo místo ní Protektorát Böhmen und Mähren.
Září 1938 a tzv. Mnichov tak byl – v rozporu s viděním N. Chamberlaina – prologem války.

Martin

Biblické … oko za oko, zub za zub?
Kritika postupu při odsunu Němců v r. 1945 je v řadě případů oprávněná – provázely ho místy hrubé přehmaty. Je ovšem dobré nezapomínat, že mu rovněž předcházely události ze září a října 1938, kdy často i během hodin po vyhlášení Mnichovské dohody byly vyhnáni čs. občané Sudet (české, německé národnosti a židů, celkem přes 170 000) a pro ostatní nastalo období tvrdé germanizace. Přímých obětí v Sudetech bylo přes tři sta – mrtvých a raněných a přes 2000 unesených a týraných. A následovaly další boje a s nimi mrtví a ranění, a pak válečné roky a s nimi další ztráty, včetně hrůz spáchaných v Lidicích, Ležákách…
Dnes je snadné předvádět nadhled, ale bylo to reálné v tehdejší rozjitřené době?