Jak jsme (ne)pachtili

Můj dlouholetý kamarád Miloš, oddílový vedoucí, se se mnou podělil o skutečně „právní“ zážitek: objevil nádherně situovanou louku poblíž středně velkého městečka, ovšem oddělnou přirozenou hranicí v podobě lesíka a potoka. Zjistil vlastníka, na louku zašli, Miloš vysvětlil prostorovou dispozici tábora a ujednal s ním nájem na celý červenec. Za 14 dnů se s celým oddílem vrátil, aby naplánovali rozmístění táborových staveb a zaplatili nájemné (3 000 Kč) proti potvrzení o nájmu louky na červenec a o zaplacení celého nájemného.

V druhé polovině června, když měla začíst stavba tábora, čekalo Miloše překvapení: celá louka byla zarostlá téměř do pasu. Malí pionýři by tak byli k nenalezení. V městečku se poptal, kdo by mu s tím pomohl a jeden z místních zemědělců p. Horáček mu nabídl, že louku poseká výměnou za seno, které bude táborníky vysušeno. Jak bylo řečeno, tak se stalo. Asi v polovině tábora Miloše navštívil vlastník louky, a s neskrývaným rozladěním vytýkal, že něco takového si nedohodli, že louku mají v pronájmu, ale že nebylo dohodnuto „obchodování“ se senem. Vlastník se totiž při návštěvě místního hostince dozvěděl, jaký výhodný obchod udělal pan Horáček: za prosté posečení louky se mu dostalo, díky práci osazenstva tábora, několika metráků kvalitního sena. Miloš na to, že neudělal nic špatného, že jen upravil louku na tábořiště. Majitel ovšem kontroval tím, že se měli v první řadě obrátit na něj a že nejvíce mu vadil „ten obchod“. Že se byl poradit s právníkem: když byl sjednaný nájem, tak louku bylo možné jenom užívat, pokud ale z louky bylo odstraněno to, co se stalo senem, a s tím bylo poté „obchodováno“ (výměna věci – sena – za služby je také obchod), jedná se fakticky o tzv. pacht. Nájemce věc (zde pozemek – louku) může jen používat, ale nesmí z ní „těžit“. Miloš, jsa právní laik, se omluvil a přislíbil návrh vypořádání. Poradil se s advokátem, který mu vlastníkův výklad potvrdil. Miloš se nakonec s vlastníkem dohodl na tom, že „hřích“ bude kompenzován podzimní výpomocí pří úklidu vlastníkova lesa a jak bylo dohodnuto, tak se stalo. Mohlo to ovšem také dopadnout jinak: přestupkovým řízením a třeba i soudním sporem, to podle ceny sena.

Nájmu a pachtu jsme se na těchto stránkách věnovali, v teoretické rovině, v r. 2012, ale spíše v rovině obecnější. Není proto na škodu si připomenout, že podle nájemní smlouvy pronajímatel přenechává, za nájemné, nájemci věc k dočasnému užívání. Pacht naproti tomu znamená, že propachtovatel (svého druhu pronajímatel) přenechává pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit pachtovné (tedy fakticky něco jako „nájemné“) nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Požíváním se nerozumí „konzumace“ J ale právo nájemce (pachtýře) společně s užíváním věci i brát z ní plody a užitky (např. sklízet travní přírůstek, sklízet ovoce apod.) a nabývat k nim vlastnictví. Posekaná tráva a z ní vzniklé seno tedy po právu náleželi pronajímateli: pionýrská skupina totiž nepachtovala, ale jen se se senem pachtila.

Závěrečná rada: při sjednávání nájmu tábořiště na takové situace pamatujte dohodou o tom, komu patří posekaná tráva, případně pokácené stromy (i náletové).

Michal Pokorný
advokát, právní zástupce Pionýra