Cílová rovinka na dohled (plánování)

Nezdá se to, ale prošli jsme společně skoro celý neprázdninový pionýrský rok, a tak se na předposledním zastavení přesuneme k další součásti procesu řízení (jak jsme již uvedli – v řetězci: Plánování – Organizace – Kontrola …) – hodnocení, které na plánování navazuje, a bez něhož by celý proces neměl smysl. I když pozor – odkážeme se trochu na lednové pokračování, kdy jsme připomněli nezbytnost kontroly.

Kontrola s sebou přináší zpětný pohled na původní plán a z ní plyne hodnocení, které je pro nás jedním ze zdrojů plánování na další období.

Zpětná vazba

se samozřejmě používá v mnoha odvětvích, proto má své místo i v naší práci, ve výchově. Jejím cílem je přispět k objevování souvislostí a významů. Musíme ji chápat a přijímat jako informace, která nás upozorňují a usměrňují v pohledu na proběhlé dění. Ba, občas i vyvedou z přílišného uspokojení – nám se to líbilo a nějak jsme si neuvědomili, že děti si to zase tak moc neužily.

Zpětná vazba ovšem probíhá vlastně nehledaně, téměř v každém okamžiku, přirozeně. Zde jde ovšem o bezprostřední odezvu, kterou označujeme jako neřízenou. Při hodnocení nám jde o cílenou zpětnou vazbu – tj. něco, co již tak zcela přirozeně neprobíhá. Je to informace chtěná, vyžádaná, cílená, zaměřená.

Pro zájemce rád doporučím naši publikaci „Zpětná vazba“, která obsahuje náměty, jak získat potřebné informace o vnímání činnosti oddílu dětmi, a rady, jak tyto náměty využít. V ní čtenář najde i mnoho her a aktivit, které pomohou zpětnou vazbu získávat vpravdě zábavně (a nenásilně).

Proč to tak obšírně rozvádím?

Nezřídka se hodně soustředíme na plánování startu, rozběhu činnosti, dáváme si záležet na první schůzce, na velkém začátku. Ale už ne vždy (často ze zdánlivě objektivních důvodů – svede nás k tomu běh všednodennosti) tak pečlivě přistoupíme ke „konci“, takže to může působit jako vyšumění. Rozhodně však platí, že všechno, co začíná, by mělo i skončit a ne se vytratit.

Nabídneme proto několik námětů, jak pojmout závěrečné hodnocení roku – s dětmi! To je totiž předstupněm pro naše vlastní hodnocení. Měli bychom ho – jako zdroj – mít k dispozici. A spoléhat zde na okamžitou improvizaci – že to „vymyslím“ cestou na schůzku – se rozhodně nevyplácí.

Ani já zde nevyčerpám všechny příklady, neboť univerzální nástroj neexistuje – vždy musíme vycházet z konkrétní situace oddílu – složení dětí: věkového, organizačního (máme-li družiny, musíme je zapojit), i s ohledem na individuální projevy konkrétních dětí.

Náměty

  • Dopis vedoucím: (volné téma i styl) může být přijatelnou variantou řešení pro starší a tišší děti (nebo dokonce závažnější témata). Budujete-li v oddíle otevřené vztahy mezi dětmi a vedoucími, může být dopis velmi osobní formou hodnocení.
  • Oddílová „Nej…“: Sepište společně – Nejčastěji se opakující činnost, Nejlepší zážitky, Nejsmutnější okamžik… „Nej…“ si musíte připravit předem, ale nabídněte i dětem, aby přišly s nějakým svým. Děti si programové vrcholy pamatují překvapivě dlouho, toho lze využít. Ovšem – ptejte se po dojmech, ale… chtějte i vysvětleni. Budete pak třeba o to víc překvapeni, které momenty jsou pro ně důležité, uložily si je do paměti a spojí s nimi nějaké „Nej…“.
  • Cesta pionýrským rokem: Nad fotografiemi (či videi) z činnosti se lze ohlédnout a postupně „projít“ celý rok oddílového života. Zde je rozhodně potřebná předchozí příprava, neboť je účelné si otázky k jednotlivým (zachyceným) činnostem připravit předem, stejně jako se zamyslet, kde se zastavíme podrobněji.
  • Cesta pionýrským rokem (II.):  Nabídněte dětem možnost, aby pomocí křivky znázornily, jak se pro ně samotné rok vyvíjel. Přitom jim navrhněte, jaké směry/témata by měly zaznamenat. Zde se dá přirozeně vycházet z Ideálů Pionýra: Kde jim v paměti utkvělo, že poznávaly nové věci? Kde pocítily sílu přátelství? Kde musely s pravdou ven? Kde zaznamenaly pomoc ostatních a kde ji samy poskytly? V kterých okamžicích se musely překonávat?
  • Výzkum oddílového mínění: Vytvořte „zakázku“ na výzkum veřejného míněni v oddíle (vhodné pro větší oddíly). Zadejte ji družinám, ať vymyslí otázky, ať vyzpovídají co nejvíc členů oddílu (případně i rodičů? – záleží na vztazích s nimi), výsledky pak zpracují a představí ostatním. (Sledujte přitom nejen odpovědi, ale i jaké otázky byly položeny.)
  • Dotazník: Jde o (zdánlivě) nejjednodušší formu mající podobu ankety. V ní můžete použít otevřené otázky – odpovídají slovně (pozor, musí jít o krátké odpovědi, žádná slohová cvičení), nebo o otázky nabízející k odezvě stupnici (spokojen – spíše spokojen – spíše nespokojen – nespokojen).

Ať zvolíme některý z nabízených příkladů nebo vymyslíme úplně jiný, plyne z toho jeden zdánlivě úsměvný důvod tohoto pokračování: I hodnocení totiž musíme naplánovat. J

Martin