Završení… – duben 1991

Slíbili jsme, že se znovu vrátíme do období před pětadvaceti roky a šířeji rozvedeme ještě jednu podstatnou událost z naší historie. Sliby se mají plnit a ten čas přišel.

V dubnu 1991 se jednáním Celostátní konference Pionýra završil proces proměny PO SSM, nedílné součásti SSM, v samostatnou organizaci.

Co se událo v dubnu 1991
Vytrhnout pouze události z jednoho měsíce je vždycky trošku ošidné, na hlubší rozbor ovšem zase není dost prostoru – tak tu máme nějaký mezikrok. Pokusili jsme se zvolit nějaké zajímavé či typické události, protože charakteristika tehdejší situace by vydala na samostatnou studii. Z událostí jsme vybrali několik perliček, například:

slunce-seno-web1. 4. – proběhla premiéra filmu Slunce, seno, erotika. Ten navázal na předcházející dva filmy spojené motivem obrázků z jihočeské vesnice – Slunce, seno…
4. 4. – byla v automobilce (Zwickau, Sasko) ukončena výroba autolegendy Trabantu. Model označený jako 601 s dvoutaktním motorem a karosérií z duroplastu se stal jedním ze symbolů Východního Německa.
20. – 21. 4. – se sešel Ustavující kongres Občanské demokratické strany (v Olomouci). Tím byla natrvalo ukončena historie Občanského fóra. Fakticky se tak společenské občanské hnutí proměnilo do standardní podoby poltických stran (vedle ODS se ustavilo mj. Občanské hnutí).
ruzovy-tank-web28. 4. – se proměnil vzhled památníku osvobození z r. 1945: tank č. 23 léta oděný do vojenské zelené zrůžověl. (Přebarvení měl na svědomí student sochařství David Černý.)
V dubnu vyvrcholil zásadní společenský proces, který odstartovalo drtivé vítězství Občanského fóra ve volbách 1990. Bylo vysoké, vyšší než všichni počítali, a vedení OF si tolik snad ani nepřálo. Protože tak se stalo naprostým hegemonem s veškerou z toho plynoucí odpovědností. Tím se paradoxně ale nezadržitelně urychlila jeho vnitřní krize a s ní i potíže v celé společnosti…

Krystalizace v Občanském fóru začala totiž již na jaře 1990 – jednak šlo o rozepři ohledně vnitřní struktury hnutí a souběžně se utvářely i širší názorové proudy, které odrážely, řekněme, standardní členění stranicko-politického spektra. Jednak šlo o směr pravicový, zaměřený klasicky liberálně a částečně konzervativně (opírající se zejména o oblastní organizace OF). Vedle něj centristický, tíhnoucí k sociálnímu libe­ralismu (nacházející oporu především v intelektuálních kruzích a podporovaný prezidentem V. Havlem a lidmi z jeho okolí). Spory mezi nimi měly podobu neshod o směřování praktické politiky (a přirozeně přerostly i do mezilidské roviny).

To se odráželo i v ovzduší v celé společnosti, kterou výrazně poznamenávalo sílící vyhraňování – nůžky mezi sympatizanty pravice a levice, respektive tehdejších politických stran, se rychle rozevíraly. Očekávané rychlé výsledky-změny nepřicházely, a tak přišly na pořad i mnohé zástupné problémy, které měly vytvořit dojem, že proměny stále probíhají a společnost postupuje. Už dnes historikové posuzují příběh Občanského fóra jako doklad nezralosti, odhodlanosti, ale též tápaní politiky v jiném prostředí, než bylo dolistopadové Československo.

Pionýrská předpověď: BUDE JASNO!

Současné klimatické podmínky ve spo­lečnosti vývoji Pionýra mnoho nepřály. Ne­příznivý byl nejen názor veřejnosti, ale i vnitřní stav organizace. Dosavadní „pro­zatímní“ dokumenty pouze pomohly pře­konat nejsložitější období. Pro vyřešení problémů bylo nutné po více než roční čin­nosti obnovené organizace provést změny.

Proto byly svolány konference Pionýra ve Slovenské i v České republice, které vy­pracovaly nové vlastní dokumenty. Přesto­že se v některých částech liší, obě republi­kové organizace se přihlásily k jednomu federativnímu celku. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno i delegáty Celostátní konference Pionýra v sobotu 6. dubna 1991 v Brně.

To vše už je za námi. Proto předpověď pro příští období zní: „Po přechodu okluzní fronty se prohloubí tlaková výše a na pio­nýrském nebi bude jasno!“

V Pionýru…
také nešlo vše tak svižně, jak předpokládali delegáti Mimořádné konference PP v lednu 1990. Ti pro celý proces proměn počítali rok 1990 (únor-prosinec). To však, jak už víme, nebylo splnitelné. Objektivně je nezbytné poznamenat, že v pionýrském hnutí dále probíhalo štěpení, malomyslní při sledování společenského vývoje křičeli: „Podívejte, kam se to řítí?! Semele nás to…“ – a odcházeli. Anebo se uzavírali do skořápek neutrálních názvů, čímž nejméně prospívali celému sdružení, protože tím podporovali ideu, že Pionýr zanikl.

Vedle této sklíčenosti ovšem existoval velký entuziasmus motivovaný výraznou snahou – při zachování zdravých tradic – obrodit a zdokonalit pionýrskou činnost. Ten byl vystavěný na aktivitě desítek vedoucích oddílů a organizátorů pionýrských táborů pokračujících v činnosti aktivně pod hlavičkou Pionýra. Ostatně právě kvůli nim začaly orgány Pionýra organizovat republikové setkání, které proběhlo na podzim 1991 na Libavé, aby se mohl okusit pocit sounáležitosti. Současně vytvářelo programovou osu činnosti Pionýra – jíž do budoucna měly tvořit nové soutěže – mezi nimi dominovala Pionýrská stezka.

Běh dění nakonec dospěl k sobotě 6. dubna 1991… kdy proběhla Celostátní konference Pionýra, která i formálně završila postupné proměny ve sdružení.

brno-webOsudové Brno
Dá se bez nadsázky říci, že proces odstartovaný v lednu 1990 (na Mimořádné celostátní konferenci pio­nýrských pracovníků konané mimochodem v Brně) vyvrcholil zase v moravské metro­poli – schválením posledních zásadních dokumentů obnovené organizace Pionýr.

V Ekocentru na Jakubském náměstí se sešli delegáti celostátní konference – zástupci dvou konstituovaných republikových organizací. Ti, vycházejíc z proběhlých republikových konferencí, které připravily základní dokumenty organizace, respektující odlišnosti v obou regionálních celcích, projednali a schválili nové „Stanovy organizace Pionýr“, které nahradily dočasné dokumenty z ledna 1990.

Přes nesporné odlišnosti v republikových statutech („federál“ měl stanovy, zatímco „republiky“ měly pro odlišení každá svůj statut) obě organizace zůstaly v jednom federativním celku. Všechny dokumenty celostátní obnovené samostatné organizace Pionýr/Pionier schválili delegáti bez zádrhelů. V tiskové zprávě se uvádí: „…V diskusi, která se v průběhu konference rozvinula, delegáti podpořili poslání orga­nizace – nadále usilovat o šťastný a pestrý život dětí v jejich volném čase. Stej­ně jako loni se or­ganizace aktivně přihlásila k ekolo­gické iniciativě „8 dní pro Zemi“. Dá­le se delegáti zabý­vali hodnocením historie a vývojem československého pionýrského hnutí a rozhodli o pokra­čování práce v ma­pování své minu­losti. …“

Jako určitou perličku lze připomenout schválení podoby šátku pro zahraniční reprezentaci: v trojbarevné kombinaci bílé, červené a modré. A kromě rozhodnutí o svolání Federální rady Pionýra byla vydána i tzv. „Pionýrská předpověď: BUDE JASNO!“

Ještě douška
Přesně o týden později – tedy ve dnech 13. – 14. dubna – se uskutečnilo v Šumper­ku 1. zasedání České rady Pionýra, což bylo přesně v souladu se závěry I. republikové konference Pionýra v ČR. Česká rada Pionýra vyhlásila platnost Programu a Statutu Pionýra v ČR schválených na I. republikové konferenci (ze dne 26. ledna 1991). Dále mimo jiné schválila:

  • „Patero zásad člena České rady Pionýra“ – šlo o dokument, který vymezoval hlavní povinnosti a práva člena ČRP;
  • uskutečnění srazu Pionýra v ČR v roce 1991;
  • uskutečnění oblastních porad v době září – říjen 1991 po zasedání ČRP.

Tím se „vyčerpal“ pořad jednání nejvyšších orgánů Pionýra – a i zde nastoupila, i když to není zcela přesné vyjádření, běžná, všednodenní práce. Všechny základní zásady byly napsány. Nyní zbývalo je „jen“ uskutečnit.

Personální obsazení orgánů Pionýra

Martin Bělohlávek – předseda ČRP:

– za českou komoru:
Milan Kuba – místopředseda ČRP, Jaroslava Rousová, Bohuslav Kühnel, Pavel Čulík,

– za moravsko-slezskou komoru:
Vlastimil Coufal – místopředseda ČRP Antonín Jeřábek, Miroslav Němec, Stanislav Bátěk,

– odborníci:
Zdeněk Nushart (ekonom), Jiří Smolík (výkonný tajemník), Břetislav Hofbauer (programové záležitosti), Tomáš Prosr (příprava pionýrů).

Zástupce ČRP ve Federální radě Pionýra:
za českou komoru ČRP: Martin Bělohlávek, Eva Benešová, Táňa Šormová
za moravsko-slezskou komoru ČRP: Alena Krutková, Miroslav Dumbrovský

Martin