Zájmové oddíly

Fenomén, který do práce s dětmi vnesla pionýrská organizace. Někdo může říci, že se jednalo o vynucené či snad nepůvodní řešení. Jiný to zhodnotí jako nejasný výsledek tápání při řešení nesnadné situace, do níž se organizace dostala při strohém propojení se školou. Na každý pád se zrodil nápad, byl pečlivě rozpracován a čas prokázal jeho smysl a životnost.


Jak jsme naznačili minule a jak slibuje i název tohoto seriálu, témata, která pro vás připravujeme, zahrnují pionýrské nezdary i úspěchy. Po minulém povídání o formalizaci činnosti musí následovat zmínka o tom, co bylo jejím protikladem a také snahou o navrácení na správnou cestu. Již v polovině 50. let lidé v Pionýrské organizaci ČSM cítili, že „něco“ není v pořádku, a začali hledat cesty, jak „to něco“ nefunkčního měnit. Mezi jinými náměty se objevily i zájmové oddíly. Viděno z odstupu, byl to jistě gól, krok správným směrem. Jenže, jak se dočtete dále, i dobrý nápad se neprosazuje snadno, a když se prosadí ani pak nejde o všespasitelné řešení, zkrátka – nikdy nic není úplně dokonalé…


Poznání nutnosti změn
Od startu v roce 1949, který provázely vedle přešlapů i zajímavé myšlenky, procházela Pionýrská organizace (původně POJ – Pionýrská organizace Junáka, od r. 1950 PO ČSM) složitým vývojem a v letech 1950–1955 v ní došlo k celé řadě změn, podobně jako v celé společnosti. Obecně je nutné připomenout: nedařilo se ekonomice (což přineslo i měnovou reformu), v politice děsily lidi monstrprocesy, složitá mezinárodní situace hrozila válkou… V PO ČSM měly tyto i další širší společenské souvislosti svůj odraz, těžko bylo očekávat jen radostné výsledky, ať již oficiální rétorika byla jakkoli optimistická – zdůrazňoval se především nárůst členů (v roce 1957 bylo v PO ČSM organizováno přes 900 000 dětí školního věku v rámci celého Československa).

Shrnuto: organizaci jako celku se příliš nedařilo, rozhodně kvantita převažovala nad kvalitou. Byly oddíly i celé PS, kde se činnost dařila a rozvíjela, jinde byla formální. Na každý pád ovšem vedoucí i ostatní funkcionáři získali nové zkušenosti, přicházely další podněty ze zahraničí… To vše nacházelo svůj odraz i v postupných proměnách – přístupů, názorů… Můžeme si myslet o tehdejší době cokoli, ale objektivní potřeba změn si nakonec prorazila cestu, a tak nakonec došlo k pootočení pomyslného kormidla i u těch nejvyšších orgánů.

Přelom v druhé polovině 50. letUnknown
Zhruba v letech 1956–7 dozrály plody vůle po změně a nadobro se prosadil názor provést obrat v dosud dominujícím přístupu: organizace uzavřená do prostor školy s tím, že smí nebo má co nejvíce dělat jen takové činnosti, které školu přímo podporují.

Za zvlášť významné, či přímo zlomové je nutné označit jednání Ústředního výboru ČSM v prosinci 1957, kdy se jako úkol stanovilo překonávat představu pionýrské organizace jako prvního pomocníka školy, a naopak věnovat pozornost obohacení činnosti PO tak, aby se tento – na mnoha místech převládající – přístup rozrušil.

Dá se říci, že jde o výrazný návrat k myšlenkám, na nichž vznikala Pionýrská organizace Junáka, ale které ovšem byly překryty praxí vycházející z odlišného přístupu (viz předchozí díl – vazba na školu). Kromě zdůraznění nezbytnosti brát daleko větší zřetel na věkové zvláštnosti dětí, příklonu k přirozeným kolektivům a doporučení přihlížet k jejich bydlišti… se významná část návrhů týkala konkrétních námětů na činnost rozdělenou podle zájmových oblastí – kultura, technika, turistika, sport, přírodověda. Zájmová činnost dostává zelenou.


Stojí za zmínku
Drobnost, kterou lze snadno přehlédnout, ale za pozornost jistě stojí, je čas, ve kterém se vše odehrálo. Od zakládání „školních“ pionýrských skupin uběhlo do zmíněného jednání jen osm let. Za tu dobu byl „školní“ model zaveden, vyzkoušen a uvnitř organizace kritizován do té míry, že následovalo otáčení kormidlem jiným směrem a hledání lepších cest, jak přiblížit pionýrskou činnost dětem. Všichni víme, jakou setrvačnost má organizace o velikosti dnešního Pionýra, proti kterému ale byla tehdejší PO ČSM opravdový Goliáš. A nezapomeňme, že to vše proběhlo v době, která kritice čehokoli inspirovaného Sovětským svazem tak úplně nepřála…


Rozvoj zájmové činnosti
jako jeden z nástrojů na překonání nedostatků se samozřejmě nezrodil jen tak z čista jasna, rozhodnutí o její podpoře bylo výsledkem určitého vývoje a také – jak bylo připomenuto – reflexe a nápravy pochybení, kdy pionýrská organizace jako celek v předchozích letech jednostranně přenášela na děti společenské úlohy a cíle bez respektování druhé stránky, tj. samotných dětí… Což šlo jednak proti smyslu dětské organizace (nahrazující spíše žákovskou samosprávu), tak i proti původním myšlenkám provázejícím vznik organizace.

Svoji roli sehrály i vnímané vlivy ze zahraničí – v rozrušování tzv. poškolštěného modelu pionýrské činnosti. Nejdále v tom došli u jugoslávských pionýrů a polských harcerů a – možná překvapivě – i v maďarské pionýrské organizaci, kde již v té době existovaly zájmové oddíly, ba dokonce celé zájmově zaměřené pionýrské skupiny.


Podpora zájmovým oddílům
Myšlenka zakládat zájmové oddíly byla – viděno dnes, s odstupem – pomyslnou špičkou ledovce celkových změn, ale také se neprosazovala snadno. Zkušenosti odjinud byly slibné, přesto bylo nutné překonat názor odpůrců zájmové činnosti, kteří se obávali, aby jejím prosazováním nedocházelo k porušování požadavku všestranné výchovy a aby nevedla k zúžení výchovného působení…

I když autor „objevu“ zájmového oddílu není a asi ani nebude nikdy znám, myšlenka oddílu majícího přesný a konkrétní program činnosti ve větší míře zaměřený na některou (zájmovou) oblast, ale přesto kombinující různé druhy činností, se prosadila a prokázala svoji životnost.

pro-kubu

Zájmová činnost obecně
Buďme ovšem důslední a spravedliví – zdaleka totiž nešlo jen o rozhodnutí o zájmových oddílech. Zaměření na zájmovou činnost se promítalo v celé organizaci a mělo mnoho podob. Mimo jiné vznikl v té souvislosti i nový časopis… ještě dnes známé „ABC mladých techniků a přírodovědců“ – časopis, který se stal neobyčejným, ba – dá se říci – unikátním úkazem mezi časopisy, pojímající zájmovou činnost ovšem velmi přístupnou formou. Šlo o „zábavný a naučný“ časopis, který se od svého zrodu stal stálicí – v oblíbenosti i v kvalitě předkládaných textů. Byl v mnoha oborech opravdu pionýrský – svoji náplní i neotřelými nápady, jež dlouhá desetiletí přinášel.

Činnost získala i jistou formu odměny – pro děti byly k dispozici odznaky, zájmové odznaky, které měly kromě svého obsahového rozměru i podobu hmotnou. Jistě, jen málokdo se žene za odznáčkem. Zmiňujeme to hlavně proto, abychom doložili, že nešlo o pokus založený na náhlém pohnutí mysli, ale o skutečně promyšlenou a důkladně připravenou programovou proměnu, která byla podepřená i takovýmito drobnostmi.

OLYMPUS DIGITAL CAMERAProč to byl gól
Brzy se ukázalo, že zájmové oddíly jsou pro řadu dětí zajímavé. I proto, že činnost nerozmělňují přemírou různých požadavků, ale dítě se může ve zvýšené míře soustředit na určitou, pro ně přitažlivou činnost, díky čemuž nachází větší uspokojení svého příslušného zájmu a může ho také lépe rozvíjet.

Do té doby stálý nedostatek vedoucích „odhalil“ i jednu další tezi – zda právě všeobecnost obsahu není příčinou chybějících vedoucích. Všeobecné požadavky totiž může leckterý vedoucí plnit jen průměrně, což neuspokojuje ani jeho, ani děti – zatímco, když do činnosti promítne i svůj zájem… Zde byly zájmové oddíly dílčí odpovědí, protože všem zapojeným nabízely možnost věnovat se činnosti, která jim byla opravdu blízká. Vedoucí se mohli výrazně více realizovat při přípravě programu, jejich zápal pro věc se snadno přenášel na děti a dále prohluboval i jejich zaujetí.

Co bylo dál
To, že byly zájmové oddíly trefou do středu terče, nedokládaly jen aktuální ohlasy na konci 50. a začátku 60. let. Zájmová činnost se dále vyvíjela a nabývala na významu. V Pionýrské organizaci SSM, tedy po roce 1970, se již (v rámci tzv. výchovného systému PO SSM) hovoří o třech pilířích: prvním byla jednotná soustava základních požadavků (tedy to, co mělo být společné všem pionýrům), druhým zájmové odznaky (určené kolektivům) a třetím odznaky odbornosti (pro jednotlivce). Tou dobou již bylo těchto odznaků mnohem více, a ve dvou stupních (respektujících věkové zvláštnosti!), takže vybrat si z nich dokázal opravdu téměř každý. Kluci a holky si z nich vybírali i dalších 20 let, takže na tom asi opravdu něco bylo.

 

Martin a Jakub

K zájmovým oddílům se ještě vrátíme v příští Mozaice.