Zájmové oddíly II.

V minulé Mozaice jsme otevřeli téma zájmových oddílů – jako protiváhy „přešlapu“ kterým se v padesátých letech ukázalo být sepětí se školou a zakládání tzv. školních pionýrských skupin. Ačkoli dnes mají zájmové oddíly i mnohé jiné organizace, jde o „vynález“, který vznikl v pionýrském hnutí a výrazně se ujal nejen u nás, ale i v řadě dalších zemí. Už minule jsme naznačovali, že nic není nikdy úplně dokonalé, ale to nic nemění na tom, že to rozhodně byl gól – dost výrazný na to, aby si zasloužil dvě vlastní pokračování v našem seriálu.

 

Fenomén ABC001-urcite-prvni-abc

I proto, že právě na začátku příštího roku slaví šedesátiny!

Začněme tohle pokračování ohlédnutím za čímsi, co je dnes nedoceněným vkladem pionýrské organizace a její (zájmové) činnosti – za vznikem časopisu, který byl opravdovým zjevením.

V 50. letech existoval časopis Mladý technik, který se proměnil ve výrazně odbornější VTM (Věda a technika mládeži). Proto měl v r. 1956 vzniknout populárně-naučný, ale i zábavný časopis pro polytechnickou výchovu mající přesahy do spolkového a společenského života dětí (v rámci Pionýrské organizace i mimo ni). Takové bylo zadání původně měsíčníku, od 12. ročníku (1967/68) čtrnáctideníku ABC mladých techniků a přírodovědců – jak nakonec zněl jeho název (hovorově zkrátka Ábíčko). Ten ovšem formální zadání přerostl a stal se svébytným a výjimečným úkazem… Nezřídka byl i podpultovým 01zbožím, a to při nákladu 310 000 výtisků (samozřejmě v rámci Československa). Nicméně i tak platí: Kterápak tiskovina se může dnes pochlubit srovnatelným nákladem? Vycházely dokonce „Speciály ABC“, unikátní součástí časopisu se stala tzv. „Déčka“, což byly přílohy nejrůznějšího typu, včetně románových. Ábíčko proslulo též svým podílem na rozvoji osobité české komiksové tradice. Díky stálé oblibě se Ábíčko pouštělo do časově náročných projektů – jako byly například „Obrazové školy“ či vystřihovací Městské památkové rezervace. ABC bylo mnohdy neformálně výchovné – výzvy k ochraně přírody měly vždy značný ohlas. Časopis byl též organizátorem čtenářských srazů i podporovatel klubové činnosti (Gagarinské raketové posádky, Hlídky přírody či Dívčí kluby…). Redakce dokonce pro kluby organizovala celoroční hry, kde se i důkazy vyhlašovaly jak technické, tak přírodovědné, ale i všestranné. Když později v pionýrské organizaci vznikal výchovný systém Plameny a Cesty, byl v nich název důkaz použit.

01-1Invence tvůrců byla proslulá, takže časopis patřil k novátorským, s neotřelými nápady – byl pionýrský svojí podstatou, jako dlouhá léta nejprogresívnější titul patřil na špičku nejen československé časopisecké produkce. (Životnost jeho myšlenky se prokazuje stále, byť již v poněkud dnešní dobou přiohnuté podobě.) Přes zdánlivě klukovské zaměření, měl i své „dívčí“ rubriky (Z kuchyně dívčích přání či Bibi radí), ale fakticky ho doslova generace dívek a kluků hltaly a šetrně uchovávaly, aby se k němu mohly vracet…

Ábíčko mělo i své výlučně pionýrské rubriky (např. Pionýrský kompas) se zprávami a výzvami spolkovými, ale šlo o začlenění organické a nijak z celkového charakteru časopisu formálně trčící. I na tom měl zásluhu redakční tým a neuvěřitelně široký kolektiv spolupracovníků (z podstatné části dobrovolníků nebo za drobný honorář). V čele časopisu byl nejprve Jan Čeřovský, od roku 1959 Vlastislav Toman (do r. 1989).

Ábíčko zkrátka dosáhlo vskutku nevšední čtenářské obliby, pro pionýry či obecně dětské čtenáře středního a staršího školního věku se stalo nepostradatelným průvodcem na cestě zájmové činnosti právě pro svoji přístupnou formu.

 

Oddíl versus kroužek

Když už je řeč o oddílech, věnujme pár vět také tomu, čím se odlišují od kroužků, se kterými jsou poměrně často zaměňovány. (Jde totiž o případnou argumentaci rodičům, v čem rozdíly spočívají.)

OLYMPUS DIGITAL CAMERAKroužek je místem, kde se děti sdružují především kvůli nějaké konkrétní, zacílené (zájmové) činnosti. I v kroužku samozřejmě vznikají mezilidské vazby či probíhá výchova příkladem, ale až druhotně, necíleně.

Naproti tomu oddíl je v první řadě kolektiv lidí (dětí i dospělých) s bohatým vnitřním životem a vazbami postavenými nikoli na jednom zájmu, ale na více oblastech činnosti (ovšem jedna může dominovat).

Možná trošku zjednodušeně, ale zhuštěně vyjádřeno: Zatímco oddíl je jednoznačně výchovnou jednotkou a zvolená činnost je prostředkem, v kroužku je cílem především sama činnost a výchovné působení je svým způsobem vedlejší, samovolné…

Kroužek je tak ve výsledku nejspíš lepším prostředím pro rozvinutí konkrétních dovedností a jejich poměřování s ostatními. Oddíl, bez ohledu na své zaměření, je navíc školou spolupráce, komunikace, rozhodování a řady dalších schopností. Nabízí dětem všestranný rozvoj osobnosti. Pro život dítě vybavuje nikoli „jen“ rozvojem zájmu, ale mnoha dalšími dovednostmi.

Perlička

Nabídka zájmových činností přinesla i situaci, která by patrně v dnešní době genderových kvót a všudypřítomné touhy po korektním pojmenovávání věcí tak, aby hlavně nikdo nemohl být dotčen, vůbec nemohla nastat. Jeden z odznaků se jmenoval „Praktická dívka“. Mezi dovednostmi nutnými pro jeho získání byly ale i takové, které bavily mnoho kluků – například vaření. Ačkoli se chtěli zdokonalit v tom, co jim šlo a bavilo je, netoužili stát se praktickými dívkami. 🙂

Toto pojmenování bylo důvodem mnoha kritických poznámek, ale i úsměvných situací.

 

 

Každý líc má i rub

Neboli když se prosazování zájmové činnosti přežene, končí to také pohromou. Jako příklad jsme vybrali jednu pionýrskou skupinu z Prahy, jejíž vedoucí se v 80. letech rozhodli: zájmová činnost je nejlepší formou činnosti, a tak zrušíme všestranné oddíly, respektive oddíly po třídách. Chtělo by se říci: vynikající nápad, krok správným směrem… Přesto přinesl naprostou kalamitu.

Na vzpomínané PS se skutečně rozhodli od jednoho nového pionýrského roku (září) zavést pouze zájmové oddíly a zrušit všechny ostatní. Poctivě je nutné přiznat, že pro tehdejší úctyhodný počet dětí (počítáno ve stovkách členů) zajistili nabídku desítek zájmových oddílů, ba měli pro ně vedoucí a počítali s věkovou prostupností. Díky organizaci v rámci školy byla pro děti zajištěna velmi dobrá informovanost, takže každý pionýr dostal přehledně zpracovanou nabídku s výzvou zapsat se v „novém“ oddíle… Již po krátké době však experiment narazil na několik jednoduchých nedostatků:

  • Sehrané party z oddílů se od sebe odmítaly odloučit, a když se „zapsaly“ v nějakém zájmovém oddíle, zdaleka ne všechny děti pro zájem horovaly, šly tam prostě za kamarády a nikoli za zájmem…
  • Poklesla „organizovanost“ – protože zdaleka ne všechny děti se zapsaly do zájmových oddílů – činnost je nelákala, stovky se jich zkrátka nezapsaly nikam, protože se nechtěly zájmově vyhraňovat…
  • Další potíž přibyla časem: už během podzimu a zimy docházelo u dětí k novému  hledání, a tím vznikaly pohyby mezi oddíly nebo naopak zájem dětí být ve více oddílech (a uspokojovat více zájmů)…

Zkrátíme to: pokus po roce skončil a pionýrská skupina se vlastně vrátila ke kritizovanému, ale také osvědčenému systému oddíl-třída. Ovšem všichni byli bohatší o zkušenost ze slepé uličky. Ale také šlo o PS, která nabízela největší počet zájmových oddílů, a tím (protože to byla sídlištní škola) „přetáhla“ do nich časem i pionýry-děti z jiných blízkých škol.

Opět se tak ukázalo, že teorie je věc jedna a praktický život si najde nějakou rozumnou cestu mezi krajnostmi.


wp_20161116_12_38_18_pro

 

Mini kvíz (nejen) pro pamětníky

Co myslíte, v jaké činnosti museli pionýři vynikat, aby si zasloužili tento odznak?

Vytáhněte se a napište na mozaika@pionyr.cz! 🙂

 


 

 Učíme se i z gólů

Uvedený příklad jasně ukazuje, že i když je myšlenka dobrá, zavedená do krajnosti už se tak jevit nemusí. Ostatně ze samotného názvu jasně plyne, že těžko vnutit zájmové oddíly dětem, které o ně nemají zájem…

Tím se obloukem vracíme k myšlence zmíněné v minulém díle tohoto seriálu, že co je povinné, to má málokdo rád, že všichni chceme možnost volby.

I proto dnes v Pionýru najdeme mnoho zájmových oddílů – zaměřených na přírodu, turistiku, kulturu, sport, techniku…, ale také těch všestranných, kde mohou děti ochutnávat, zkoušet, poznávat. Důležité je, že děti a jejich rodiče mají možnost volby, a že všude, kde se zapojí do činnosti Pionýra, najdou své dobrodružství na míru. 🙂

Martin a Jakub