Výprava Zálesáků z Klenčí do Domažlic

Tentokrát je geopozvánka pojata jako vyprávění o výletu Zálesáků z Pionýrské skupiny Safír Kdyně. Vydejme se tedy s nimi na výlet a přejme jim jejich úspěšný lov.

 Trvalo dva roky, než jsme se s Martínkem odhodlali vytáhnout Zálesáky na dvoudenní výšlap. Termín jsme domluvili až překvapivě rychle, ale pak začalo složité plánování. Jelikož to byl výlet první a ty ubohé děti ještě nikde takhle přes noc nebyly, natož aby byly bůhvíjak vybavené, kladli jsme nároky na nízkou obtížnost výpravy. Tak například jsme se rozhodli spát v chatkách a nikoli pod širým nebem nebo přístřeškem.

Úplně původní plán byl vyrazit vlakem do Švihova a odtud pěšky do Kdyně. Ten ovšem ztroskotal na nedostatku ubytovacích zařízení v oblasti Chudenic. Na cestě od Špičáku k Nýrsku bylo ubytoven vícero, avšak cena za nocleh byla příliš vysoká. Říká se do třetice všeho dobrého a v našem případě to zafungovalo. Na Babyloně se mi povedlo sehnat nocleh v chatové osadě Srub. Naplánovat trasu výpravy už byla maličkost.

V sobotu jsme vyrazili brzy ráno do Domažlic autobusem. Protože hromadná doprava o víkendech jezdí jen tak, aby se neřeklo, měli jsme zde hodinu a půl pauzu. Využili jsme ji k návštěvě věže Chodského hradu a muzea Chodska. Počasí nám ale nepřálo, takže výhledy do širých lánů se tentokrát nekonaly. Po krátkém rozchodu jsme se vydali na vlak.

Nebyli jsme ale sami, kdo vyrazil vlakem na výlety. Na zastávce Domažlice – město už netrpělivě přešlapovaly dva oddíly domažlických pionýrů z PS Mír. Tak tak jsme se vešli na perón. Zatímco domažličtí vystoupili hned na druhé zastávce, my jeli až do Klenčí pod Čerchovem. Tady začal ten pravý puťák.

Vzhůru na Sádek

„Jezevče, kam teď?“ dožadovaly se děti instrukcí.

„Na Sádek,“ prozradil jsem první záchytný bod a obdaroval děti mapou.

„Ale kudy?“

„Máte mapu, vy si zvolte cestu,“ zašklebil se Martínek.

Zálesáci se nahrnuli k mapě. Dumali, dumali, až vydumali příhodnou turistickou trasu. Začali jsme tedy stoupat. Zdolání Sádku byl křest ohněm, naštěstí jej vyšlápli všichni a po odlovení kešky na Sádecké skále (GC12Z1X  – TCL#7 – Skalky na Sadku / Rocks on Sadek) jsme již obědvali před lyžařskou boudou. Další keška byla trošku záludná.

„Další keška je U tří křížků“ (GC4NF3E – U tri krizku)

„Ale tam nevede žádná značka.“

„Ale cesta tam je, jen ji trefit.“

Šikovní jsou ti Zálesáci, cestu v mapě našli a správně ji určili i v reálu. Pak jsme ještě odlovili dvě skrýše kolem Výhledů (GC4460F  – Kaplicka sv. Vojtecha v Doliku)(GC2AA1H – Jindrich Simon Baar) a mazali z kopce do Pece pod Čerchovem. Tady se setkali s prvním neúspěchem, mikrokeš v Peci (GC19PD5 – Pec pod Cerchovem) jim dala zabrat. Zatímco hledali, vyslechli jsme si s Martínkem hlášení o výsledcích voleb v Peci a protože začalo pršet, uvítali jsme, že právě otevřela místní hospůdka. Podle radaru to měla být jen krátká přeháňka, a tak jsme se všichni občerstvili a po dešti vyrazili dál. Do chatové osady už to bylo jen, co by kamenem dohodil.

Od Salky k Zelenovu a do Domažlic

Ráno jsme vstali brzy, abychom se stihli vrátit do Domažlic na vlak. Všude kolem vládla mlha. Nejdříve jsme došli malý kousek na Babylon, kde jsme doplnili vodu, pak opět do kopců směrem k Pasečnici. Tam jsme po delším hledání a přehrabování listí našli kešku u jeskyně Salka (GC12Z0A – TCL#5 – jeskyne Salka / cave Salka). Další kilometry nás vedly po nezáživném asfaltu, zato se ale úplně vyčasilo. U Zelenovských rybníků (GC1ARF7 – Zelenov) jsme poobědvali a nějakou dobu jsme zápolili s mikrokeškou ukrytou v rozcestníku. Při stoupání směrem k Veselé hoře byly děti už dost vyčerpané, takže jen uvítaly další kačerskou přestávku U panenky Marie (GC4PJ4Z – U panenky Marie) a zhruba o kilometr dále u Sv. Vavřince (GC1A647 -Vavrinecke lipy). To už jsme se ale dostali blízko k Domažlicím. Z Veselé hory to sice na vlakové nádraží byl ještě značný kus, ale Zálesáci byli motivovaní vidinou hranolek z nádražního bufetu. Nakonec jsme místo plánovaných 22 nachodili 27 kilometrů.

 Jakub „Jezevec“ Hrubý, PS Safír Kdyně