Výchova prostředím

Kdyby ve výchově bylo možné jen plánovaně pracovat s výchovnými cíli a uplatňováním promyšlených a zajímavých metod, bylo by to docela snadné. Bohužel se uplatňuje i to, co zcela plánovat nemůžeme. Řeč je o prostředí, ze kterého děti vycházejí, a také prostředí, ve kterém se oddíl nachází. Zkusme se nad tím trochu podrobněji zamyslet…

Co rozumíme prostředím?
V literatuře se pojem prostředí používá nejčastěji pro pojmenování vlivu sociální skupiny – tedy společenstva, ve kterém se dítě nachází. Současně se ale připouští, že prostředí tvoří také hmotná část světa – tedy předměty, které nás obklopují. Oba světy, ten hmotný i nehmotný, mají značný výchovný dopad. Výchovný vliv rodinného prostředí se projeví například během oslav vánočních svátků. Ozdobený stromeček, uklizená domácnost, prostřený stůl, sváteční oblečení – veškerá ta výjimečná úprava nás trochu více vede k zamýšlení nad vlastním chováním.

Je možné podobného efektu využít v oddílu?
Tak nejprve ta hmotná stránka. Uklizená a hezky zařízená klubovna nepochybně ovlivňuje, jak se děti nejen k vybavení chovají (o tábořišti to platí stejně). Druhým faktorem je soubor společenských pravidel, která se při oddílové činnosti v klubovně uplatňují. Podstatný vliv na tato pravidla má vedoucí (a instruktoři), zejména u skupiny dětí, která se teprve utváří. Obzvlášť v takové situaci si musíme dávat pozor, abychom sami vyhlášená pravidla neporušovali (ani drobně). Ze zkušenosti totiž dobře víme, že výchova špatným příkladem je hodně účinná, ale bohužel ne zrovna žádoucí.

Oddíl ale není bublina
Přes veškerou snahu o přívětivé a příjemné oddílové klima musíme připustit, že náš oddíl není alternativním světem, uzavřenou komunitou – těch „dobrých a slušných“. Musíme proto pamatovat, že děti jsou členy mnoha dalších sociálních skupin, které utvářejí jiná prostředí se značným vlivem. Myslíme tím třeba třídu, školu ale i naši komerční společnost (spotřebitelů) a virtuální svět sociálních sítí. I dítě, které se v oddíle chová normálně, je ve světě internetu schopno nečekaných hrubostí a vulgarit. Přejímá normálnost prostředí, ve kterém se aktuálně pohybuje.

Jak ale dosáhnout toho, aby různá prostředí nepůsobila proti nám?
Mnoho prostředků bohužel není. Jednou z možných cest, aby děti nepodléhaly tolik vlivu náhodných sociálních skupin, je výchova – přesněji hodnoty, které určují jejich chování. Pro nás je prvním krokem k tomu shoda na hodnotách v rodinném a oddílovém prostředí. O nich je potřeba s rodiči komunikovat. Je nezbytné vysvětlovat, jak pohlížíme na konkrétní jevy a výchovné situace a k jakým hodnotám děti vedeme (viz Program Pionýra). Zrovna tak ale musíme šetrně a zdvořile připomínat, že oddílový vedoucí není krotitel a že chování dítěte se odvíjí od jeho vychování. Obtížné je to zejména v tom ohledu, že právě děti, které jsou pod neustálým tlakem rodiče, učitele či trenéra, mají tendenci chovat se v uvolněnějším demokratickém společenstvu jako utržené ze řetězu. Všimnout si toho můžete třeba ve chvílích, kdy děti mají volno (třeba přestávku mezi bloky programu nebo, chcete-li, vyučovacími hodinami).

Jak hodnoty rozvíjet?
Už jsme zmínili, že i volnost oddílového prostředí je potřeba odvíjet od respektovaných hodnot. Ty se rozvíjí a uplatňují v konkrétních situacích kritickým myšlením, spoluprací, tvořivostí a zapojením do života oddílu. To vše je ale možné, jen pokud má dítě v oddíle dostatek času a příležitostí zmíněné dovednosti rozvíjet (a jestli třeba po pár měsících díky nabídce jiné zajímavé aktivity z oddílové činnosti nevymizí). Správné chování podporuje také vnější motivace – odměna, pokud ale její význam není znehodnocen. K tomu díky komerci dochází zcela systematicky – nabídek zábavných činností je stále více a více (volný čas dětí se stal dobrým obchodním artiklem). Otázkou je, kolik podbízení děti ještě unesou a co ještě budou považovat za aktivitu, která je může zabavit. Jako protiváhu tomu můžeme v Pionýru stavět možnost uplatnění, uznání a seberealizace – to ovšem předpokládá od dětí poměrně velké úsilí a přidání jejich vlastní píle, což je nutné dlouhodobě trénovat.

Kam tím míříme?
Naše klubovny a naše oddíly se ucházejí o to, být pro děti bezpečným a podnětným prostředím, ve kterém mohou získat mnoho věcí užitečných pro život. Uspořádat hezkou (třebas vánoční) schůzku, při které se všichni chovají hezky, je fajn. Nám by ale mělo jít o to, aby klubovny vždy byly tím hezkým místem společného setkávání lidí, kteří respektují hodnoty, učí se demokracii a řeší problémy každodenního života. A kdo ví, třeba se nám tak podaří dětem předat něco, díky čemu budou umět vytvořit podobné prostředí i pro další generaci.

Tom

Zamyslete se

  • Jaká pravidla váš oddíl opravdu dodržuje?
  • Jak informujete rodiče o pionýrských výchovných principech? Využíváte Program Pionýra?
  • Hovoříte s rodiči o smyslu schůzek, víkendových výprav a táborů?
  • Využíváte mailového zpravodaje, dopisu rodičům při registraci člena?
  • Jak s rodiči hovoříte o výchovných situacích a problémech?
  • Jak byste pojmenovali dítě, které se nedokáže ovládat bez dozoru dospělého?
  • Jak děti tráví čas, kdy pro ně není připravena organizovaná zábava např. na táboře či na oddílové výpravě.
  • Mají děti možnost utvářet prostředí klubovny a tábora?
  • Mohou děti ve vašem oddíle uplatnit svoje nápady na činnost?
 

Všimněte si

  • Jak často se dětem podbízejí aktivity? Jak často se setkáváte s pozvánkami na akce plné zábavných činností? Jak často se děti účastní animovaných programů? Kolik toho musí samy vložit do toho, aby „nakrmily míčky lva“, aby získaly spoustu hezkých odměn? Kolik toho musí „investovat“, aby se mohly do činnosti zapojit?
  • Jaká je vaše oddílová kultura komunikace? Jak silné musí být podněty, na které děti ve vašem oddílu reagují? Stačí jim pokyn říct, nebo je potřeba zvýšit hlas či dokonce křičet? Jsou schopny jej pochopit a vykonat?