Výchova k týmové spolupráci

Týmová spolupráce je dnes zaklínadlo. Manažeři se chlubí, jak dokáží lidi motivovat, jak jejich týmy radostně a efektivně pracují… Často přitom využívají dovednosti, které se člověk naučil „sám“, nebo je získal například v oddílu. Abychom ve svém výchovném působení měli šanci dosáhnout přijatelného účinku, musíme dodržet tři základní pravidla.

1. Úspěch musí být pro všechny
Vybudovat ze skupiny lidí tým je dřina i pro zkušeného manažera. Oddílovému vedoucímu se to může podařit, musí ale respektovat některé zákonitosti: např. zaručit všem možnost úspěchu. Vítězem musí být každý, kdo splní úkol – ne jen ten nejlepší. Pokud totiž chceme, aby děti spolupracovaly, pak mezi sebou nemohou soupeřit.

2. Výsledek je dán úsilím celku
Když výkon chceme jen od jedince, spolupráce selhává. Výsledku je nutno dosahovat společným úsilím. K semknutí skupiny a rozvoji spolupráce pomáhá i vnější tlak (např. soupeření s dalším týmem). Vidět je to třeba při utkání v přehazované – tehdy jde o společný cíl, což posiluje kolektivního ducha, i když tým nezvítězí (pokud v hodnocení vedoucího či trenéra byla náležitě vyzdvižena spolupráce, a tím vlastně výkon týmu jako celku). Podstatné je, že jak člen, tak i celý tým získává. Naopak zápolení jedinců o příležitosti anebo vynechání části hráčů ze zápasu týmového ducha snadno rozbije.

3. Příležitost je pro každého
Důležité je, aby každý člen týmu měl uplatnění, mohl hrát specializovanou roli, být odborníkem na určitý typ úkolů. Když všichni dělají totéž, úroveň spolupráce klesá. Začnou-li jedinci respektovat, že někdo jiný by (odborný) úkol zvládl lépe – vytvoří-li se mu možnost seberealizace, pak se skupina stává týmem. Kvalitní tým se ale také musí umět vypořádat s výpadkem výkonu jednotlivce.

Spolupráce bez konfliktů?
Spory v týmu zákonitě vznikají. Jeden z citátů o týmu dokonce říká, že jestli tři kolegové neustále souhlasí, pak dva z nich jsou v týmu zbyteční. Konflikt je motorem úspěchu. Zvládnutý spor posílí soudržnost týmu a prověří hodnoty. Je příležitostí rozvinout komunikaci v krizových situacích. Klíčovou dovedností týmu proto není sporům předcházet, ale udržet je v konstruktivní (nezraňující) rovině a vytěžit z nich co nejvíc.

Program Pionýra:
Ideál Přátelství – Pionýr je přátelský a ohleduplný, naslouchá ostatním, umí spolupracovat.
Pionýr je člověk neprosazující se na úkor ostatních.
Vedeme členy k odpovědnosti za osobní růst a týmové spolupráci.

Jak budovat tým?
Chce to pozorně vnímat dění ve skupině a soustřeďovat se na dosažitelné cíle. Nepokoušejme se vybudovat tým příliš početný – členové by si konkurovali. Rolí v týmu popisují i ty nejoptimističtější modely osm. Skupiny se přitom musí skládat z rozdílných jedinců, tým ze samých hvězd prostě nevybudujeme. Pro menší týmy hovoří i to, že v těch velkých se vytvářejí podskupiny, což brání propojení všech jedinců.

Budování týmu můžou hodně pomoci vhodné hry. Pozor ale na jejich správné použití – nemusí mít správnou „hloubku“. „Rozehřívaček“ je řada (třeba známá pavučina), ale těch, ve kterých se tým zapotí, moc nenajdete. Činnosti zvyšující výkon týmu se navíc musí střídat s těmi pro rozvoj komunikace a sdílení hodnot. Vrcholem jsou aktivity složené z různých typů činností od navrhování řešení přes jeho realizaci a dotahování… Ty je vhodné zařadit i do našich táborových a celoročních her (příběhů) – třeba: Připravte ze zrní co nejlepší mouku v rámci táborové hry Pravěk, nebo z velkých hřebíků a prkénka postavte koloběžku pro Královnu Koloběžku I.

K využití je také metodický list: Tajemství staré truhly – Týmová spolupráce – Drobné hry a úkoly (C9)

 

Co dodat?
V Programu Pionýra říkáme, že vedeme členy k týmové spolupráci. Taková zkušenost je jistě přenosná do pracovního života. Tolerance k odlišnostem a odpovědnost za výsledek celku je něco, co můžeme dětem do života dát. Jde o to, aby naše snažení bylo cílené a také úspěšné. Naše krátké povídání z čtenářů určitě odborníky na týmovou spolupráci nevytvoří. Doufáme ale, že povede k zamyšlení, jestli činnost v oddílu vedeme žádoucím směrem. Jestli se nakonec dostaví úspěch, je částečně dílem štěstí, ale i velkých zkušeností vedoucího či členů skupiny. Pozná se to třeba podle toho, že ve „vašem oddílovém orchestru“ každý respektuje, že jeho sólo přijde v určený čas.

Zamyslete se

  • Je týmová spolupráce vhodná pro všechny věkové kategorie?
  • Jak velké pracovní týmy se ve vašem oddíle osvědčily?
  • Pracujete také družinovým systémem?
  • Stanovujete jasné cíle aktivit?
  • Mají všichni členové dostatek prostoru pro vymýšlení vlastních řešení?
  • Mají členové vymezenou osobní odpovědnost a cítí odpovědnost za tým?
  • Jaký styl řízení uplatní vedoucí při budování týmové spolupráce?
  • Podporujete dělbu práce? Využíváte oddílových odborností?
 

Tom