Výchova k participaci

Participace není v Pionýru žádná novinka, i když by se mohlo zdát, že se už tolik nenosí. Dnes z ní opravdu žádný spolek neudělá svoji výkladní skříň, ale to je možná dobře. Skutečná participace totiž nemůže být reklamním poutačem, ale spíše součástí našeho každodenního spolkového života.

Co je participace?
Možná bychom měli hovořit spíše o výchově participací a nikoliv jen k participaci. Užíváme ji totiž spíše jako prostředku než jako cíle.
Co to tedy participace je? Podle slovníku jde o podíl na něčem, obvykle se s tímto pojmem setkáváme ve smyslu podílu mladých lidí na rozhodování. Chápání participace v Pionýru bylo ale vždycky ještě o mnoho širší. Nešlo totiž jen o zapojení do diskusního procesu a formulaci správných závěrů – i když dobře vedená diskuse, vyjadřování názorů a naslouchání druhým má nepochybně svůj význam. Důležité vždycky bylo naplnění příslušného rozhodnutí a jeho uvedení do praxe.

Program Pionýra:
Podílem na rozhodování o činnosti oddílu vedeme děti k aktivnímu přístupu k životu.

Usilujeme o člověka, který bude:
Vědom si svých práv i povinností.
Aktivní občan odpovědný vůči místu, kde žije, své vlasti i celé Zemi.

Co z toho plyne?
Klíčová je odpovědnost za přijímaná rozhodnutí. Ta se ale nedá získat, pokud si člověk nevyzkouší, co dané rozhodnutí obnáší na vlastní kůži. Jednou z mála možných cest, jak to zjistit, je zapojení do všech procesů – analýzy potřeb, vymýšlení nápadů, formulování cíle, rozhodování o způsobu řešení, vlastní realizace a hodnocení účinku (chcete-li do celého projektového cyklu). Jen tak se nám může podařit, že přijímané závěry nebudou znít jako – udělejte, zařiďte, zpracujte… tedy pokyny, že to má „někdo“ udělat.

Co potřebujeme?
Abychom mohli s reálnou participací začít, je potřeba účastníky na ni nejprve připravit – například vhodně zvolenými hrami, které nám pomůžou zodpovědět i některé důležité otázky. Dokáží diskutovat? Umí vysvětlit svůj úhel pohledu? Jsou dostatečně sebevědomí? Jsou ale také schopni aktivně naslouchat druhým a kriticky analyzovat informace? Mají dostatek respektu k ostatním diskutujícím?
Druhým neméně důležitým předpokladem je motivace. Tedy to, zda problém účastníky vůbec zajímá. Poslední, co ještě zbývá, je vytvořit příležitosti – možnosti, do čeho se mladí lidé nebo děti mohou zapojit.

Jaké kroky podniknout?
Začít musíme tím, že budeme dětem opravdu naslouchat – vnímat, co říkají, když je zaujme nějaký oddílový problém. Ne vždy ale mají chuť o tom hovořit, je proto potřeba je podporovat, aby řekly svůj názor. To pak ale musíme jejich názor brát vážně a pokud možno s ním dál pracovat. Pokud se nám podaří přesvědčit je, že jejich postoje vnímáme, můžeme se pokusit o další krok, zapojit je do rozhodovacího procesu – oddílového či na úrovni pionýrské skupiny. Na vrcholku našeho snažení pak uvidíme, že děti a mladí lidé s námi sdílejí odpovědnost za dění v oddíle a na pionýrské skupině a mají nejen možnost o rozvoji činnosti rozhodovat, ale hlavně pro něj něco udělat.

K čemu to všechno je?
Na počátku jsou hybateli činnosti dospělí – vedoucí a v lepším případě instruktoři. Na druhou stranu ale i u dětí bez významných zkušeností můžeme vyslechnout jejich názory a konzultovat oddílové plány. Jde sice o typ participace, který označujeme jako konzultativní, nicméně i v tomto případě se daří dětem poskytovat významné množství informací. Navázat můžeme dalším typem – kooperační participací, při které děti samy realizují své vlastní nápady. Na pomyslném vrcholu stojí participace vedená dětmi, kterou děti zahajují, plánují, realizují svá řešení a dospělí při ní hrají jen „vedlejší roli“ – tedy dohlíží, že se neděje nic špatného (supervizují). Dochází přitom k tomu, že děti si zvládnou oddíl nebo alespoň družinu řídit samy. Z pohledu pyramidy potřeb se tak ocitají na samém vrcholku – tedy v oblasti seberealizace. Takový oddíl pak zřejmě nebude trpět nedostatkem aktivních lidí. Lidí, kteří třeba po čase založí i vlastní oddíl…

Tom


Zamyslete se

  • Jak se děti zapojují do řízení celoroční a celotáborové hry?
  • Rozhodují děti také o chodu oddílu? Jak?
  • Jak jim poskytujete potřebné informace?
  • Mohou vyslovit svůj názor úměrně svému věku a zkušenostem?
  • Jsou jejich názory brány v potaz?
  • Činí děti a mladí lidé rozhodnutí?
  • Jsou mladí lidé zodpovědní také za uplatnění svého rozhodnutí?
  • Kdo nese zodpovědnost?

Odpovězte si na otázky

  • Jste připraveni vzdát se kontroly nad rozhodováním?
  • Chcete mladé lidi podněcovat k participaci?
  • Vytváříte dostatek příležitostí?
  • Daří se vám mladé lidi zapojovat do činnosti?
  • Dovolují vám vaše pravidla (i ta neformální), aby se zapojily i děti?

Další náměty můžete najít také na adrese: pionyr.cz/cinnost/nabidkove-programy/zivot-oddilu