Výchova a sounáležitost

Pro rodičovskou veřejnost je rozdíl mezi oddílem, klubem nebo zájmovým kroužkem poměrně málo zřetelný – řada z nich jej ani nevnímá. V Pionýru bychom ho ale měli vnímat, nebo ještě lépe využívat k výchovnému působení zejména ve smyslu podpory pionýrské pospolitosti.

Proč chodí děti do oddílu?
Pokusme se na tuto otázku jít od lesa a trochu ji proměnit. Proč chodí děti do kroužku? Hlavně proto, že se chtějí věnovat nějakému zájmu – vaření, sportu, šití, keramice. Vedoucí kroužku se při přípravě ročního plánu soustředí především na to, co se mají děti v daném oboru naučit. Pokud jde o osvíceného vedoucího, do plánu zařadí i naplnění cílů z oblasti sociální výchovy – aby se děti v polovině roku nerozhádaly.

S tímto vědomím se nyní můžeme podívat na činnost pionýrských oddílů. Mají-li naše oddíly děti vést k týmové spolupráci a vzájemnému respektu, pak musí mít cíle v oblasti sociální výchovy výrazně navrch. Ukazuje se dokonce, že konkrétní zájmové zaměření činnosti vlastně není tolik důležité a mohou si o něm děti v oddílu rozhodovat samy. A nejen rozhodovat, na realizaci takového rozhodnutí se i samy podílet.

Proč nevystačíme s kluby?
Kluby jsou naprosto skvělá příležitost setkávání dětí, které se k nám chtějí přijít podívat. Řadě dětí takový způsob činnosti „bez závazku“ vyhovuje, a pokud je jejich vazba k tématu činnosti klubu (sport, deskové hry, výtvarné aktivity) silná, pak jsou schopny navštěvovat klub i několik let. Konkrétní zájem je schopen přitáhnout i nečleny, proto je forma volnočasového klubu vhodná, když chce někdo s činností začít takříkajíc od nuly. Pokud ale děti táhne dlouhodobá aktivita, motivovaná hra, příběh, který se bude odvíjet v období třeba půl roku, nezbude než klubový typ činnosti proměnit na oddíl. Když se budou děti chtít více zapojit do činnosti, plánovat, připravovat a realizovat svoje náměty – nebude možné, aby docházely nahodile.

Z programu Pionýra:
Oddíly jsou školou vztahů a respektu a řady sociálních dovedností.
Stavíme na respektu, spolupráci a vzájemné inspiraci napříč generacemi.

Co oddíl spojuje?
U zavedených oddílů to jsou tradice, historie, společné zážitky a dobrodružství. Nové oddíly tradice teprve budují, bude nutné se zaměřit více na pravidla pro fungování sociální skupiny – tu zcela obecně propojuje společný cíl. Nadchnou-li se děti pro něco, co mohou sdílet, pak určitě nebude vadit, že všichni nejsou přitahovány stejným zájmem. Dokonce bude možné odlišnosti děti proměnit ve specializace, které uplatní při společné činnosti (některé oddíly takto dokonce pracují s odborkami) a které pak budou obohacovat celek.

Jak na pospolitost?
Především ji nemůžeme poškozovat. Hlavně komunikací. Dávejme si pozor, abychom nevytvářeli uvnitř oddílu dělící linky mezi my a vy. Aby děti vnímaly, že materiál a majetek v klubovně je náš společný a že všichni o něj musíme pečovat – že zapomenutý míč na hřišti či zlomená hokejka je ztráta náš všech. Když uklízíme, vaříme, pracujeme na výpravě, pak všichni dohromady a pro všechny – protože je to náš společný úkol. Chcete-li nebo ne, půjde zde opět o způsob komunikace. Tedy jak jednotlivé úkoly dětem předkládáme, nebo ještě lépe – jak si je společně s dětmi stanovujeme. (Před odjezdem tu musíme uklidit…).

Jak pospolitost budovat?
Určitě nevystačíme s tím, že se ve vzniklých situacích správně zachováme (jak jsme popsali v předchozím odstavci). Vzájemný pocit sounáležitosti a respektu je potřeba aktivně vytvářet. Pracovat na tom, aby si členové oddílu, kteří se již vzájemně respektují, dokázali vybudovat vztah k těm dětem, které na respekt teprve čekají. Je nutné na to pamatovat v programu akcí a zařazovat aktivity, které nám dovolí vytvářet malé pracovní skupiny, ve kterých jsou děti promíchány – velcí s malými, silní se slabými, obratní s „nešikovnými“, zkušení s nováčky. Praxe často ukazuje, že nápad na řešení složité úlohy dostane jedinec, který je v týmu považován za outsidera. Je pak na oddílovém vedoucím (či instruktorovi), aby přitom vahou své osobnosti dokázal z těchto důležitých záblesků vykřesat úctu a respekt k odlišným. Vždyť přece každý tým, každá skupinka a každý oddíl je bohatší o to, co není obvyklé a průměrné. Nikdy se nám nepodaří, aby všichni měli výkon „jako jeden muž“, ale je možné, aby každý našel svoji „parketu“ – něco, v čem je dobrý.

Tom


Zamyslete se

  • Co mají děti a vedoucí ve vašem oddílu společné, co je nejvíce táhne k sobě?
  • Dokážete vybrat jednu či dvě věty z Programu Pionýra, které váš oddíl nejvíce propojují (o které může většina říct, že ji naplňujete)? Jakými činnostmi?
  • Přizpůsobujete program akcí a schůzek k tomu, aby docházelo k rozvoji spolupráce uvnitř oddílu? Jak?
  • Jakým způsobem se děti zapojují do přípravy, realizace a hodnocení oddílové činnosti?
  • Jak váš oddíl buduje a podporuje oddílové tradice? Využíváte přitom také dokumentaci? Fotoalba, webové prezentace, facebook nebo máte dokonce i kroniku?
  • Máte nějaké tradiční akce či rituály (např. pro přijímání nových členů), máte svůj oddílový slib?
  • Využíváte nějaké další prostředky k budování sounáležitosti? Oddílová trička, či další části oděvu?
  • Jak vnímají dětí jednotící prvky Pionýra? Pracujete na jejich využívání?

Vyzkoušejte

  • Projděte si znovu program tábora či oddílu. Určete, které aktivity by bylo vhodné připravit tak, aby se jich účastnily výkonnostně (věkově či jinak) různorodé skupiny.
  • Pracujete-li s oddílovým bodováním, pak navrhněte systém, který dovolí bodovat skupinky jako celek.
  • Zařaďte také aktivity, které dovolí připravit (bodový či jiný) zisk pro celý oddíl.